ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2421.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2421/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. N., proti žalovanému S. S., o zaplacení částky 50.781 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 154/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. ledna 1998 č. j. 40 Co 107/97 - 121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.100 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném, aby mu zaplatil částku 50.781 Kč s 3 % úrokem ročně od 14. 2. 1994 do 30. 6. 1994 a s 16 % úrokem ročně od 1.7. 1994 do zaplacení. Uvedenou částku požadoval žalobce po žalovaném z důvodu nepředání peněz z tržeb v období od 3. 12. 1993 do 14. 2. 1994 ve smyslu smlouvy o provozu hracích automatů A. v herně A. C., kterou účastníci řízení uzavřeli dne 1. 12. 1993.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 8. 7. 1996 č. j. 12 C 154/94 - 89 žalobě v plném rozsahu vyhověl, zamítl návrh, aby žalobce byl povinen zaplatit žalovanému 5.000 Kč a náklady řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu žalobě vyhovujícího výroku rozhodnutí Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 50.781 Kč spolu s 16 % úrokem od 12. 11. 1994 do zaplacení a v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 3 % úroku z prodlená z částky 50.781 Kč od 14. 2. 1994 do 30. 6. 1994 a 16 % úroku z prodlení od 1. 7. 1994 do 11. 11. 1994, žalobu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že jednání u odvolacího soudu nebyl přítomen; odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, ačkoliv žalovaný byl v pracovní neschopnosti a přestože o této skutečnosti odvolací soud uvědomil a požádal o odročení jednání. Žalovanému tak bylo znemožněno vyjádřit se ke skutkovým zjištěním, ke tvrzení žalobce a rovněž nemohl označit důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. V tomto postupu odvolacího soudu dovolatel spatřoval vadu řízení, spočívající v tom, že mu byla odňata možnost jednat před soudem. Kromě toho žalovaný namítl, že rozhodnutí se opírá o svědeckou výpověď svědkyně R. K., která však v inkriminovaný den nebyla zaměstnankyní žalovaného, a odvolací soud se s touto námitkou žalovaného nevypořádal.
Žalobce ve vyjádření uvedl, že dovolání bylo podáno opožděně. Navíc jednání před odvolacím soudem proběhlo řádně jak po stránce právní, tak i procesní. Tvrzení dovolatele jsou podle žalobce účelová.
Dovolání bylo podáno včas (§241 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci dne 21. 4. 1998, lhůta k podání dovolání skončila dnem 21. 5. 1998. Tohoto dne též bylo nejpozději předmětné dovolání podáno na poště. Z vyjádření předsedkyně senátu H. M. na č. l. 151 spisu, dále z usnesení na č. l. 131, vyjádření žalovaného a jeho právní zástupkyně založených na č.l. 142 - 145 vyplývá, že dovolání bylo podáno na poštu a k Okresnímu soudu v Přerově došlo dne 22. 5. 1998.
Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané ustanovením §241 odst. 2 věty prvé o.s.ř.; Opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., přičemž uvádí dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a), c) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jsou další alternativy přípustnosti dovolání obsaženy v ustanovení §238 a §239 o.s.ř. V posuzované věci dovolání směřuje pouze proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudek soudu prvního stupně byl změněn jen v rozsahu příslušenství pohledávky, kde navíc není dána subjektivní přípustnost žalovaného, neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta). Napadenému rozsudku nepředcházel dřívější rozsudek odvolacího soudu, proto dovolání není přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Odvolací soud rovněž ve výroku nevyslovil, že proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání, a žádný z účastníků neučinil nejpozději před vyhlášením rozsudku návrh na vyslovení přípustnosti dovolání. Dovolání tedy není přípustné ani z hledisek ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř.
Dovolání však může být v konkrétní věci přípustné za podmínek výslovně stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Dovolatel výslovně tvrdí přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Citované ustanovení zakládá přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjádřit se k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům apod.). Dovolací důvod podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
Pokud se týče námitky dovolatele vycházející z ust. §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., je nutno připomenout, že o vadu, která je z hlediska zmíněného ustanovení významná jde jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení, tedy nikoliv při rozhodování a jestliže současně šlo o postup nesprávný z hlediska postupu určeného soudu zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy.
Podle ustanovení §101 odst. 2 o.s.ř. soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví - li se řádně předvolaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl odvolacím soudem k jednání nařízenému na den 13. ledna 1998 řádně předvolán. Žalovaný nepožádal o omluvu své nepřítomnosti u jednání a jednání se neúčastnil, o odročení jednání nepožádal. V přípisu, který byl odvolacímu soudu podán dne 14. ledna 1999 žalovaný uvedl, že se nemohl k jednání dostavit, protože mu ujel vlak. Odvolací soud proto v souladu s ust. §101 odst. 2 o.s.ř. jednal dne 13. ledna 1998 v nepřítomnosti žalovaného. Při odvolacím jednání nebylo prováděno dokazování. Odvolací soud pouze rekapituloval dosavadní průběh řízení, bylo předneseno odvolání žalovaného a k věci se vyjádřila protistrana. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby v odvolání navrhl i případné důkazy. Je tedy zřejmé, že v tomto případě nebyla postupem soudu, který neporušil žádnou konkrétní procesní povinnost, žalovanému odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.).
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postižen, přičemž dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěl jinými vadami v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože podle ustanovení §238 a §239 o.s.ř. dovolání není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první per analogiam. Náklady úspěšného žalobce spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní pomoci ve výši 2.025 Kč /§§7, 8 odst. 1, 11 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhl. č. 238/1997 Sb/ a v paušální částce náhrady výdajů advokáta ve výši 75 Kč /§13 odst. 3 citované vyhlášky/.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. září 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová