ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2499.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2499/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce: T., a.s., zast. advokátkou, proti žalovanému: M. S., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného J. L., o 1,617.797,75 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 1801/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 1999, čj. 10 Cmo 126/98 - 152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným napadeným rozsudkem, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. října 1997 čj. 23 Cm 1801/92 - 123 se potvrzuje a žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 9.375,- Kč na účet jeho právního zástupce JUDr. M. C. do tří dnů od právní moci rozsudku.
Soud prvního stupně svým shora uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1,617.797,75 Kč s úrokem z prodlení 16% od 15. 9. 1993 do zaplacení a uhradit mu náklady řízení 100.352,- Kč. Rozsudek je odůvodněn tím, že žalobce jako právní nástupce s.p. T. P. má nárok na zaplacení ceny zásob provozovny T. v K., kterou žalovaný vydražil dne 16. 5. 1992 ve veřejné dražbě podle zák. č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dne 27. 5. 1992 vydraženou provozovnu převzal včetně zásob. Cena zásob byla potvrzena i znaleckým posudkem.
K odvolání žalovaného odvolací soud projednal věc podle §211 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolací soud se jak se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, tak i s vyvozenými právními závěry ztotožnil. Dovodil zejména, že dokazováním v řízení před soudem prvního stupně byla především vyvrácena námitka, že při konání dražby nebyla uvedena cena zásob. V protokolu o dražbě je cena zásob uvedena a žalovaný tento protokol podepsal. Cena vymáhaná žalobcem se od takto uvedené orientační ceny podstatným způsobem neliší. Stav zásob se rovněž od okamžiku dražby do převzetí provozovny nezměnil. Vlastnictví zásob přešlo na žalovaného převzetím provozovny a výhrady, uvedené při fyzickém převzetí zásob, nemají právní význam. Rovněž námitky vůči kvalitě zásob nejsou relevantní, rozhodná je kvalita a stav zásob, které se ke dni dražby v provozovně nacházely. Žalovaný se seznámil se stavem provozovny, kterou hodlal vydražit a nemůže uplatnit námitky, jestliže stav zásob a jejich cena se od stavu ke dni dražby podstatným způsobem nelišily. Nebylo prokázáno, že by od konání dražby dne 16. 5. 1992 do dne zahájení převzetí provozovny dne 19. 5. 1992 došlo v provozovně ke změně.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jímž jej napadl v plném rozsahu z důvodu nesprávného právního posouzení podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Dovolatel zejména vytýká odvolacímu soudu, že se zabýval cenou zásob a nikoli způsobem převodu zásob. Zásoby nebyly předmětem dražby, což bylo prokázáno uvedením nulové hodnoty zásob v den dražby a neexistencí seznamu zásob (vedoucí finančního odboru OÚ v S. potvrdila, že seznam zásob dražené provozovny neexistoval). To, že se v provozní jednotce, kterou žalovaný vydražil, nacházelo zboží, neznamená, že to byly předmětné zásoby. Vydražitel teprve po vydražení pořizoval seznam tohoto zboží, které požadoval na majiteli, tehdejším T. P., aby si je odvezl.
Podle názoru dovolatele oba soudy nevzaly v úvahu právní názor Vrchního sudu v Praze v rozhodnutí ze dne 3. 8. 1995, sp. z. 7 Cdo 113/93 a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 32 Cdo 405/98, které potvrzují stanovisko žalovaného. I v posuzovaném případě neexistoval seznam zásob a oznámení licitátora se opíralo pouze o cenu ke dni vyvěšení seznamu, jak je zřejmé z karty provozní jednotky a z protokolu o průběhu veřejné dražby.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 17. 8. 1999 poté žalovaný podal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s tím, že je pravděpodobné, že jeho dovolání bude vyhověno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se musel na prvním místě zabývat přípustností podaného dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel nepoukazuje na žádný z případů přípustnosti dovolání, zakotvených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. pro tzv. zmatečnost řízení, ani žádný z důvodů přípustnosti, stanovených v §238 odst. 1 o. s. ř. a ze spisu se ani žádný z těchto případů nepodává.
Okolnost, že se dovolatel dovolává důvodu dovolání podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nasvědčuje tomu, že rozhodnutí dovolacího soudu spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně považuje za rozhodnutí zásadního právního významu. V takovém případě je dovolání přípustné, jsou-li splněny podmínky určené v ustanovení §239 odst. 1 nebo odst. 2 o. s. ř.
V daném případě však odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil, že dovolání je přípustné a návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil ani žalovaný, jak ze spisu vyplývá. Nebyl tudíž splněn ani předpoklad, aby dovolací soud mohl dospět k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, což ovšem nijak nepředurčuje, že v tomto případě napadené rozhodnutí skutečně takový význam mělo.
Za této procesně-právní situace dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout (ust. §218 odst. 1 písm. c) ve vazbě na ust. §243b odst. 4 o. s. ř.).
Pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nebyl shledán důvod.
Výrok o nákladech dovolacího řízení má oporu v ust. §146 odst. 2 věta první (per analogiam) v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalovaný jako dovolatel procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalobci pak podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o dovolání, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. srpna 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková