ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2641.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2641/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: M. J., zast. advokátem, proti žalovaným: 1) W. S., v.o.s., a 2) Dr. M. W., o 39.500,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 68/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 1999, č.j. 19 Co 289/99 - 149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19.října 1998 sp. zn. 17 C 68/95, jako soudu prvního stupně, ve výroku ve věci samé. Odvolací soud nepřipustil proti svému rozhodnutí dovolání. Částečně změněn byl pouze výrok o nákladech řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 řízení v části, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 2.500,-Kč, zastavil a žalobu s návrhem že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 7.500,-Kč a částku 29.500,-Kč, zamítl. Současně rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit oběma žalovaným náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 10.000,-Kč původně proti žalovanému označenému W. S., v.o.s., na základě smlouvy o dílo, která spočívala v provedení analytických a softwarových prací pro v.o.s. W. S., v ceně 60.000,-Kč. Z ní obdržel pouze 50.000,-Kč, s tím, že dílo nebylo předáno včas a úplně provedené. Částky 29.500,-Kč se žalobce domáhal z důvodu bezdůvodného obohacení, neboť prováděl činnosti, které nebyly předmětem smlouvy o dílo a za ně nedostal zaplaceno vůbec. Do výše částky 2.500,- Kč vzal žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobu zpět. V průběhu řízení žalobce opravil IČO v.o.s. W. S. . a dále navrhl přistoupení M. W. na straně žalované (kromě v.o.s. W. S. existuje ještě sdružení W. S., jehož je 2. žalovaný - Dr. W. - účastníkem).
Odvolací soud dospěl k závěru, že co do částky 29.500,-Kč je žaloba nedůvodná, protože veškeré práce, které žalobce prováděl (služba Hot-line, tvorba dealerských testů a působení na pracovištích smluvních partnerů), byla s tvorbou díla tak úzce spojena, že samostatně ani být vykonána nemohla. Co do částky 7.500,-Kč odvolací soud posoudil žalobu jako nedůvodnou z důvodu toho, že žalobce neodevzdal dílo včas a v požadované kvalitě.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas dovolání. Důvodnost dovolání spatřuje v ustanovení §241 odst. 3 písm. a/, b/, c/ a d/ o.s.ř. O přípustnosti dovolání se nezmiňuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel vytýká, že v řízení vystupoval účastník (sdružení W. S.), který neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. Jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel jednak v tom, že protokolace nalézacího soudu je takového charakteru, že nemohla být řádným podkladem pro rozhodnutí, ale také v tom, že se odvolací soud neseznámil s právním předpisem o cash-flow. Odvolací soud dále neprovedl důkazy, které mu dovolatel navrhoval. Oporu v provedeném dokazování nemá tvrzení odvolacího soudu o tom, že činnost, kterou žalobce prováděl mimo smlouvu o dílo, byla s tvorbou díla tak úzce spojena, že samostatně ani být vykonána nemohla, a proto spadá pod režim smlouvy o dílo. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování i v případě, když dovodil, že nebylo prokázáno, kdo se bezdůvodně obohatil a o kolik, přestože žalovaný Dr.W. vypověděl, že provedené práce byly zákazníkům fakturovány a zaplaceny. Odvolací soud nesprávně právně posoudil otázky týkající se smlouvy o dílo. Nesprávně byly posouzeny dovolatelem provedené práce, jakožto součást smlouvy o dílo, ačkoli šlo o jednotlivé dohody o provedení práce, uzavřené vždy ad hoc ústně. Chybným je rovněž právní posouzení uzavřené smlouvy o dílo, kdy odvolací soud konstatuje, že má za pasivně legitimovaného v této věci jen žalovaného Dr. W. s identifikačním číslem, které je odlišné od identifikačního čísla Dr. W. jako soukromého podnikatele.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání bylo v daném případě sice podáno včas, subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.) a splňuje obsahové i formální znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 věty prvé o.s.ř., je však v dané věci nepřípustné.
Dovolací soud se nejdříve zabýval důvodem uvedeným v §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojitosti s námitkou žalobce, že v řízení vystupoval účastník, který neměl způsobilost být účastníkem řízení, když v řízení vystupoval jako účastník Dr. W. i jménem Sdružení W. S., které nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Námitka žalobce, že v řízení vystupoval účastník, který nemá způsobilost být jeho účastníkem ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., není oprávněná, když Sdružení W. S. vůbec nebylo účastníkem řízení, takže ve vztahu k němu nelze klást otázku způsobilosti být účastníkem řízení. Účastníkem řízení byl druhý žalovaný jako fyzická osoba - podnikatel, nikoliv sdružení ve smyslu §829 a násl. obč. zák.
Žádné další důvody přípustnosti podle ust. §237 odst. 1 ze spisu nevyplývají a dovolatel je ani netvrdí.
V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a dovolání proto nemůže být přípustné ani podle ust. §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., poněvadž podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí obdobně ust. §238 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle něhož není dovolání přípustné v obchodních věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč.
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), a aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností - podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 2 věta první per analogiam v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. Žalobce jako dovolatel zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalovanému podle spisu náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. června 2000
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková