ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.284.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 284/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce J. S., zast advokátkou, proti žalované P. I., spol. s. r. o., zast. advokátkou, o 42.155,10 Kč,- vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 381/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 9. září 1999, čj. 55 Co 345/99 - 37 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 17.3.1999 č.j. 20 C 381/98 - 22 zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 42.155,10 Kč,- s 18% úrokem z prodlení. Výrokem II. uložil žalované povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku 9.025,-Kč.
Městský soud v Praze jako odvolací soud předmětný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 42.155,10,-Kč s 18% úrokem a zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 5.700,-Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 5.500,- Kč.
Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení předmětné částky s tím, že společně uzavřeli dne 1.11.1997 smlouvu o obchodním zastoupení podle ust. §652 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen obch.z.), ve které se žalovaná mimo jiné zavázala vyplácet žalobci provizi za prodané zboží.
Odvolací soud z předmětné smlouvy o obchodním zastoupení zjistil, že smlouva je uzavřena mezi žalobcem a paní A. S., manželkou žalobce. Otázku posouzení oprávněnosti zastupování žalované paní S. posoudil soud tak, že pí. S. měla podle smlouvy pro sebe vybudovat svoji vlastní síť obchodních manažerů, kterou by využívala pro činnost zástupce žalované. Úkolem pí. S. vyplývající ze smlouvy, bylo vyvíjet činnost pro žalovanou, nikoli jménem žalované. Pojmovým znakem smlouvy o obchodním zastoupení podle ust. §652 a násl. obch.z. je jednat jménem zastoupeného, avšak obchodní zástupce není oprávněn uzavírat smlouvy jménem zastoupeného, ani jménem vlastním na účet zastoupeného. K zastupování jménem zastoupeného musí být výslovně zmocněn. Takovéto zmocnění pí. S. neměla. Nebyla proto oprávněna jménem žalované uzavřít smlouvu o obchodním zastoupení se žalobcem. Odvolací soud také neshledal důvod pro bezdůvodné obohacení žalované, neboť žalobce neprokázal, že by pro žalovanou s jejím souhlasem vykonával nějaké činnosti, ani tyto činnosti nespecifikoval, pouze uvedl finanční částky, které požaduje za obecně označenou činnost obchodního zástupce.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, jehož důvodnost spatřuje v ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.\"), tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustné je dovolání podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že přestože bylo zcela prokázáno, že žalobce plně s vědomím a souhlasem žalované vykonával pro ni činnost, která směřovala k uzavření kupních smluv v oblasti spodního prádla s třetími osobami, že sama žalovaná zpracovávala přehledy o uzavřených obchodech a sama určovala výši odměny pro žalobce, nedovodil soud nárok žalobce na bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. §457 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, vůči straně žalované. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), pokud řízení trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení. Existence těchto vad se však žalovaný nedovolává a tyto vady se nepodávají ani ze spisu.
Proti rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek upravených v §238 odst. 1 a v §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a §239 odst. 3 o. s. ř. však dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. V daném případě bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 42.155,10,- Kč. V posuzovaném případě ze spisového materiálu vyplývá, že žaloba se týká vztahu mezi podnikateli, při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu §261 obch. z., a proto se jedná o obchodní věc. (Srov usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2000, č.j. 33 Cdo 504/99-34). Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání v dané věci přípustné není.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. srpna 2000
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková