ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.414.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 414/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. M., proti žalovanému Stavební bytové družstvo A., o neplatnost usnesení shromáždění delegátů, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 1999, č.j. 7 Cmo 334/99-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6.1.1997 č.j. 1 Cm 309/92-37, kterým tento soud zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů žalovaného.
Odvolací soud doplnil dokazování přečtením prezenční listiny a záznamu ze shromáždění delegátů žalovaného družstva ze dne 22.9.1992 a ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s právním posouzením věci.
Na programu napadaného shromáždění delegátů bylo projednání odvolání žalobce proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z výstavby. Shromáždění delegátů odvolání žalobce nevyhovělo, přičemž pro vyhovění odvolání hlasovali 4 delegáti, 15 delegátů se hlasování zdrželo a zbytek byl proti. Z prezenční listiny shromáždění delegátů vyplývá, že z celkového počtu 194 delegátů bylo na shromáždění přítomno 120 delegátů. Na shromáždění tedy byla přítomna nadpoloviční většina delegátů a shromáždění proto bylo podle čl. 42 odst. 3 stanov usnášeníschopné. Pro usnesení, kterým shromáždění odmítlo odvolání žalobce, hlasovala nadpoloviční většina přítomných delegátů - usnesení tedy bylo platně přijato.
Dále odvolací soud uvedl, že ze stanov žalovaného družstva nevyplývá, že žalobce měl být na shromáždění delegátů pozván. Žalobce tuto povinnost dovozuje z čl. 42 odst. 2 stanov, který zní „kolektivní orgány družstva rozhodují na schůzích, na které se musejí zvát všichni jejich členové.\" Ustanovení se týká pozvání členů orgánů na schůze těchto orgánů, nikoli pozvání členů družstva, jejichž záležitosti mají být projednány, na schůze orgánů družstva.
Dovolací soud nevyhověl žádosti žalobce o vyslovení přípustnosti dovolání o otázce, zda bylo podle stanov žalovaného možno požadovat na žalobci další zálohu v rámci svépomocné bytové výstavby, pro jejíž uložení nebyla opora ve smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, neboť dospěl k závěru, že vzájemná práva a povinnosti účastníků vyplývala nejen ze smlouvy o výstavbě, ale i ze stanov žalovaného družstva, jehož byl žalobce členem. Stanovy družstva upravovaly možnost družstva požadovat doplatek zálohového členského podílu v čl. 36 odst. 2 písm. d).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce, zastoupený advokátem, v otevřené lhůtě dovolání.
Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §239 odst. 2, co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř.
V dovolání uvedl, že mezi účastníky vznikl spor o zaplacení další zálohy na svépomocnou výstavbu rodinného domku, kterou byl žalobce ochoten, po uzavření dodatku ke smlouvě o svépomocné výstavbě, zaplatit až poté, co budou „řádně zdokladovány dosud vynaložené náklady na stavbu\", neboť družstvo podle jeho názoru nehospodařilo s prostředky na výstavbu řádně. Dovolatel nepopírá, že stanovy družstva platné v té době připouštěly možnost družstva požadovat „zálohu a doplatek zálohového členského podílu\", smlouva o výstavbě rodinného domku uzavřená mezi účastníky dne 1.7.1990 však s možností další zálohy nepočítá.
Žalobce svůj smluvní závazek beze zbytku splnil. Podle jeho názoru je nesprávný závěr vyplývající z rozhodnutí odvolacího soudu, že stanovy družstva mají přednost před občanskoprávním závazkem ze smlouvy o výstavbě rodinného domku.
Dovolatel dále namítá, že usnesení shromáždění delegátů je neplatné též proto, že na ně nebyl řádně pozván, když je delegátem družstva. Nerozporoval tedy to, že nebyl pozván jako člen družstva, což posuzoval odvolací soud. Jako důkaz o svém postavení delegáta předložil soudu pozvánku na předchozí shromáždění delegátů. S touto námitkou se ani soud prvního stupně ani soud odvolací nevypořádaly.
Dovolání není přípustné. Dovolatel se domáhá připuštění dovolání pro otázku, zda mohlo družstvo rozhodnout o jeho vyloučení ze svépomocné družstevní výstavby (bez vyloučení z družstva) pro nezaplacení další zálohy na financování výstavby, jejíž zaplacení nebylo dohodnuto ve smlouvě, ale bylo upraveno ve stanovách.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve sbírce soudních rozhodnutí, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
O takové rozhodnutí se v projednávané věci nejedná. Skutečnost, že platné stanovy družstva jsou pro družstvo i jeho členy závazné, nevzbuzuje v teorii ani praxi žádné pochyby a je již řešena v judikatuře Nejvyššího soudu (viz zejména rozsudek ze dne 14.3.2000 sp. zn. 32 Cdo 2230/99). Dovolatel pak ani netvrdí, že by stanovy žalovaného družstva v části, podle které došlo k jeho vyloučení z výstavby, nebyly platné. Protože v projednávané věci nejsou splněny tvrzené podmínky přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. a dovolací soud neshledal přípustnost dovolání ani z jiného zákonem stanoveného důvodu, nezbylo mu než dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
Pokud pak jde o tvrzení žalovaného, že se oba soudy nevypořádaly s jeho námitkou, že nebyl pozván na shromáždění delegátů, uzavřel Nejvyšší soud, že touto námitkou by se mohl podle §242 odst. 3 o. s. ř. zabývat jen kdyby bylo dovolání přípustné.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. (analogicky), neboť dovolatel procesně způsobil, že soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by žalovanému vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 5. září 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková