ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.418.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 418/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci žalobce P. O., správce konkursní podstaty úpadce, Z. d. H., zast. advokátem, proti žalované Z. F., zast. advokátem, o 33.638,- Kč, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 1999, č.j. 40 Co 802/98-63, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 1999, č.j. 40 Co 802/98-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 27.1.1998, č.j. 3 C 170/97-31, ve výroku, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení příslušenství pohledávky - poplatku z prodlení za dobu od 1.7.1996 do 12.5.1997 ve výši 5.314,80 Kč. Ve výroku, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 33.638,- Kč, odvolací soud rozsudek změnil tak, že uložil žalované požadovanou částku zaplatit.
Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná sice v řízení žalovanou pohledávku uznala co do důvodu a výše, avšak v průběhu řízení učinila jako obranu proti žalobě projev směřující k započtení, když na svou pohledávku vůči žalobci v částce 81.799,- Kč započetla žalovanou pohledávku. Přitom žalobce původní existenci pohledávky, vůči které došlo k započtení, nijak nerozporoval, avšak tvrdil, že tato pohledávka zanikla, neboť mezi účastníky byla dne 30.9.1994 uzavřena dohoda o postoupení pohledávky, kterou žalobce postoupil žalobkyni svou pohledávku vůči A. s. r. o. (dále jen „A.\"). Žalobce však své tvrzení neprokázal, neboť z uvedené dohody takové postoupení pohledávky nevyplývá.
Odvolací soud odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z výpovědi žalované a listinných důkazů. Sám pak doplnil dokazování a zjistil, že žalovaná pohledávku žalobce co do důvodu a výše uznala (§558 obč. zák.). V jednání o vypořádání majetkových podílů zastupovala žalovaná další oprávněné osoby. Její vlastní majetkový podíl činil 465.490,28 Kč. Mezi žalovanou a ostatními oprávněnými osobami, které zastupovala, nedošlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vyplývající z jejich majetkového podílu, ale šlo pouze o to, že žalovaná „svým jménem uzavřela za další oprávněné osoby\" dohodu o vypořádání jejich majetkových podílů. Postoupením pohledávky A. podle dohody o vypořádání majetkových podílů, byl vypořádán majetkový podíl osob, které žalobkyně zastupovala. S úpadcem nebylo dohodnuto, co podle dohody o vypořádání majetkového podílu a dodatku této dohody, bylo plněno na vypořádání majetkového podílu žalované.
Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nebylo prokázáno splnění zákonem stanovených podmínek pro započtení, když v řízení provedené důkazy neprokazují, že je žalovaná vůči žalobci v postavení věřitele peněžité pohledávky ve výši odpovídající žalované pohledávce, popřípadě ji převyšující.
Odvolací soud zjistil, že žalobce a skupina oprávněných, které zastupovala žalovaná, uzavřeli dohodu o vypořádání majetkových podílů oprávněných osob v družstvu s tím, že pohledávka žalobce ve výši 81.799,15 Kč vůči společnosti A. je uvedena jako jeden z více způsobů vypořádání majetkových podílů vůči žalobci. „Pokud žalovaná v jednání o vypořádání majetkových nároků vůči úpadci zastupovala jiné oprávněné osoby a tedy na základě udělené plné moci činila úkony svým jménem (ustanovení §31 obč. zák.) neznamená to, že došlo ke změně v subjektech právního vztahu mezi úpadcem a osobami oprávněnými s nároky, které těmto konkrétním osobám vznikly podle zákona č. 42/1992 Sb.\"
Odvolací soud dále uvedl, že „právní důvod, ze kterého žalovaná odvozuje existenci vlastní pohledávky vůči úpadci, dodatek ke smlouvě ze dne 4.1.1993, je úkonem, který toto tvrzení neprokazuje právě z toho důvodu, že žalovaná při tomto úkonu nevystupovala jako oprávněná osoba s vlastními nároky, nýbrž v postavení zvoleného zástupce jiných oprávněných subjektů. Pokud touto dohodou byly vypořádány také nároky, které v procesu transformace prokazatelně žalované vznikly, je třeba konstatovat, že dodatek k dohodě ze dne 4.1.1993 o vydání majetkového podílu není toho důkazem pro obsahovou neurčitost jednak v označení oprávněných osob, jejichž majetkové podíly byly touto dohodou vydávány, neboť jen na základě označení osoby zástupce oprávněných osob nelze vyložit komu a v jaké výši byl majetkový podíl vypočtený v transformaci vydán.\"
„Úkon započtení podle dohody ze dne 4.1.1993 by nemohl vyvolat sledované právní účinky vůči pohledávce úpadce uplatňované v tomto řízení ani za předpokladu, že by tuto dohodu bylo možno posoudit podle tvrzení žalované v tom smyslu, že postoupením pohledávky vůči A. byl vydán majetkový podíl, jehož nositelem podle hmotného práva byla přímo žalovaná. Aniž by se krajský soud zabýval platností právního důvodu pohledávky úpadce vůči A. (smlouvy o vypořádání majetkové účasti úpadce ve společném podniku ze dne 8.1.1993), je třeba konstatovat, že tato pohledávka, která byla úpadcem použita jako způsob vydání majetkového podílu, není vzájemnou pohledávkou mezi týmiž subjekty, neboť dlužníkem v právním vztahu není úpadce, nýbrž osoba od úpadce odlišná (A.) a započtení za použití speciálního ustanovení §529 odst. 2 obč. zák. v tomto případě v úvahu nepřichází.\"
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná zastoupená advokátem v otevřené lhůtě dovolání, a to do výroku II., kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil dovolatelce zaplacení 33.638,- Kč a do výroku o nákladech odvolacího řízení. Jako dovolací důvod označil nesprávné právní posouzení věci.
V odůvodnění dovolání dovolatelka uvedla, že dohoda o vydání majetkového podílu ZD H. V. K. byla uzavřena mezi tímto družstvem a „skupinou oprávněných osob zastoupenou paní Z. F.\" (dále jen „dohoda\") a že taková formulace není dostatečně určitá. Z dalších provedených důkazů však nepochybně vyplývá, které konkrétní osoby tvořily onu „skupinu oprávněných osob zastoupenou paní Z. F.\" a vyplývá z nich také, že dovolatelka byla jednou z oprávněných osob a má tedy vůči žalobci pohledávku z titulu nevypořádaného majetkového podílu.
Platnost dohody však není pro posouzení věci rozhodující, neboť dovolatelka tvrdí, že pohledávka, kterou uplatnila „v rámci kompenzačního projevu,\" ji vznikla ze zákona, když v souladu s ustanovením §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., požádala o vydání majetkového podílu. Uplynutím devadesáti dnů od této žádosti se pohledávka stala splatnou.
Důkazy, které provedl soud prvního stupně bylo prokázáno, že dovolatelka je oprávněnou osobou podle citovaného zákona s podílem ve výši 465.490,28 Kč, že jako oprávněná osoba provozující zemědělskou výrobu řádně požádala o vydání majetkového podílu a že povinným k jeho vydání je žalobce. Protože, jak shora uvedeno, se již pohledávka stala splatnou, byla způsobilá k jednostrannému započtení a pohledávka žalobce proti žalované proto zanikla v důsledku řádného kompenzačního úkonu žalobkyně.
Odvolací soud tedy postupoval nesprávně, když posuzoval jako důvod pohledávky žalobkyně za žalobcem spornou dohodu o vydání majetkového podílu, když tuto dohodu měl posuzovat pouze jako důkaz existence pohledávky žalobkyně.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Soud prvního stupně založil své zamítavé rozhodnutí na tom, že žalované prokazatelně vznikla vůči žalobci pohledávka z důvodu nevydaného majetkového podílu z transformace družstva, která v době podání žaloby činila 81.799,- Kč. Vznik této pohledávky žalobce nerozporoval, avšak tvrdil, že zanikla uzavřením dohody. Soud prvního stupně po posouzení dohody uzavřel, že pohledávka žalované v důsledku dohody nezanikla a že v řízení nebylo prokázáno ani že by zanikla jiným způsobem. Byla tedy podle závěru soudu prvního stupně způsobilá k započtení, když se stala splatnou uplynutím devadesáti dnů od výzvy dovolatelky k vydání majetkového podílu. Jestliže tedy žalovaná na svůj dluh vůči žalobci, který nepopřela, v průběhu řízení započetla svoji pohledávku vůči němu, žalovaná pohledávka zanikla a proto soud prvního stupně žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozsudku uzavřel, že žalovaná neprokázala, že má vůči žalobci pohledávku v žalované výši. Přitom vycházel z toho, že právním důvodem pohledávky je dohoda, nikoli z toho, že jejím důvodem je pohledávka na vydání majetkového podílu, z čehož vycházel soud prvního stupně. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že z dohody žádná pohledávka žalované vůči žalobci nevyplývá, že tedy nemohlo dojít k započtení a tedy ani k zániku žalované pohledávky, a proto žalovanou pohledávku žalobci přisoudil.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není přezkoumatelný, neboť odvolací soud, aniž k tomu uvedl jakýkoli důvod, vycházel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, přičemž v odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl, že přebírá správná skutková zjištění soudu prvního stupně. Odvolacímu soudu je třeba zejména vytknout, že se vůbec nezabýval tím právním důvodem započítávané pohledávky žalobkyně o jehož existenci rozhodl soud prvního stupně, ale posuzoval právní důvod, který soud prvního stupně nepovažoval za právní důvod započítávané pohledávky, ale naopak jej posuzoval jako žalobcem tvrzený právní důvod jejího zániku. V důsledku toho se dovolací soud nemohl zabývat právními závěry odvolacího soudu pro jejich nepřezkoumatelnost [§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.] a proto mu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 1, části věty za středníkem zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
V novém řízení bude odvolací soud důsledně při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně vycházet z odůvodnění tohoto rozsudku. Závěrem pak je ještě třeba uvést, že tvrzení odvolacího soudu, že žalovaná „svým jménem uzavřela za další oprávněné osoby\" dohodu na základě plné moci, je zcela nesprávné, neboť na základě plné moci lze uzavřít jakoukoli smlouvu (tedy i „dohodu\") pouze jménem zastoupeného, nikoli jménem vlastním, když takto lze činit právní úkony pouze na základě komisionářské či obdobné smlouvy.
V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. srpna 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková