ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.469.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 469/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce O. P., proti žalovanému O., a. s., o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 73/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 1999 č. j. 42 Co 773/99 - 52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 31 025 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném, aby s ním uzavřel smlouvu tohoto znění: „ Prodávající je vlastníkem nemovitosti - parcelní číslo 3220/37 - zastavěná plocha, průmyslový objekt, o výměře 29 899 m2, zapsané v katastru nemovitostí v O., okres O. pro obec M. O. kat. území M. O., list vlastnictví 63. Prodávající prodává a kupující kupuje shora specifikovanou nemovitost za cenu 12 720 460 Kč.\" V žalobě uvedl, že dne 21. listopadu 1996 uzavřel s žalovaným „Smlouvu o složení jistiny\", podle níž se žalovaný zavázal prodat žalobci část pozemku parcelní číslo 3220/1 - zastavěná plocha o výměře 29 892 m2, zapsaného v katastru nemovitostí v O., okres O. pro obec M. O., kat. území M. O., list vlastnictví 63 za cenu stanovenou znaleckým posudkem. Součástí ujednání ve smlouvě byl závazek žalobce poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč k pokrytí nezbytných nákladů nutných k zápisu geometrického plánu do katastru nemovitostí. Kupní smlouva měla být uzavřena následně poté, kdy bude geometrický plán na oddělení části pozemku, která měla být předmětem koupě a prodeje, vložen do katastru nemovitostí, přičemž jistina měla být považována za první splátku kupní ceny. Při jednání dne 22. března 1999 doplnil žalobu o vyčíslení kupní ceny podle znaleckého posudku.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. března 1999 č. j. 29 C 73/97 - 40 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tzv. „smlouva o složení jistiny\", v níž si účastníci dohodli, že žalovaný (budoucí prodávající) je vlastníkem pozemku parcelní číslo 3220/1 - zastavěná plocha o výměře 59 321 m2 v k. ú. M. O. a průmyslového objektu o zastavěné ploše 262 m2 , který se na uvedeném pozemku nachází, a že žalobce (budoucí kupující) má zájem odkoupit část pozemku o výměře 29 892 m2 a uvedeného průmyslového objektu. V bodě III. smlouvy se budoucí kupující zavázal, že na pokrytí nákladů spojených se zápisem geometrického plánu do katastru nemovitostí a zpracování znaleckého posudku složí jistinu ve výši 25 000 Kč do pěti dnů od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že následně po vložení geometrického plánu do katastru nemovitostí bude mezi nimi uzavřena kupní smlouva a v tomto případě bude jistina považována za první splátku kupní ceny. V případě, že geometrický plán do katastru nemovitostí vložen nebude, budou z jistiny uhrazeny skutečné náklady budoucího prodávajícího a zbytek bude vrácen budoucímu kupujícímu. Soud prvního stupně svoje zamítavé rozhodnutí odůvodnil tak, že podle jeho názoru byla smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná, a žalobci tudíž z neplatné smlouvy nepřísluší žádné plnění. Svůj názor vyslovil soud prvního stupně na základě právní úpravy smlouvy o budoucí smlouvě v §50a občanského zákoníka. Dovodil, že účastníci řízení nesjednali řádně předmět koupě, neboť bylo dohodnuto, že jím nemá být celý pozemek (parcela č. 3220/1 o výměře 59 321 m2 ), ale jen jeho část, a to blíže nespecifikovaných a neidentifikovaných 29 892 m2. Kupní cena nebyla dohodnuta vůbec a rovněž předmětná smlouva postrádá podle názoru soudu prvního stupně ujednání o tom, do kdy má být budoucí smlouva uzavřena.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Návrhu žalobce, aby odvolací soud připustil dovolání pro posouzení otázky, že obsah smlouvy musí být vykládán v souladu s vůlí jejích účastníků a k výkladu pojmu „následně\", odvolací soud nevyhověl, neboť nesdílel názor žalobce, že v řízení byla řešena otázka zásadního právního významu. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl v řízení dostačující dokazování a jeho skutková zjištění převzal. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva účastníků označená jako „smlouva o složení jistiny\" nemá náležitosti smlouvy o budoucí smlouvě ve smyslu §50a odst. 1 občanského zákoníku, neboť především v ní není vymezen předmět koupě a dohodnuta kupní cena, jak to předpokládá ustanovení §588 občanského zákoníku. Ve smlouvě nebyla konkrétním způsobem, který by vylučoval jakoukoli pochybnost, vymezena hranice předmětné části pozemku o výměře 29 892 m2, a tato hranice nebyla ani orientačně popsána v souladu s geometrickým plánem, který ostatně rovněž nebyl součástí smlouvy. Kupní cena nebyla stanovena ani v peněžité částce ani jiným způsobem, který by ji umožňoval nepochybně určit. Pokud jde o lhůtu, v níž by mělo dojít k uzavření budoucí kupní smlouvy, vyslovil odvolací soud názor, že slovo „následně\" je zcela neurčitý pojem, který v kontextu předmětné smlouvy nemůže znamenat nic jiného, než to, že kupní smlouva neměla být uzavřena před vkladem do katastru nemovitostí. Odvolací soud nezpochybnil určitý zájem účastníků řízení uzavřít někdy v budoucnu kupní smlouvu týkající se předmětných nemovitostí. Ze smlouvy o složení jistiny však podle jeho názoru nelze vyvodit vůli smluvních stran právě touto smlouvou uzavřít dohodu o budoucí smlouvě ve smyslu §50a občanského zákoníka. V uvedené smlouvě je totiž pouze uvedeno, že budoucí kupující „má zájem\" odkoupit část pozemku a kupní smlouva je zmíněna pouze v souvislosti s tím, že jistina by měla být považována za první splátku kupní ceny. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že „smlouva o složení jistiny\" uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 21. listopadu 1996 nemůže být hodnocena jako smlouva o budoucí smlouvě o prodeji nemovitostí ve smyslu §50a občanského zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. a jeho důvod spatřoval v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./. Podle názoru dovolatele hodnotil odvolací soud nesprávně úmysl stran uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, když jej z textu „smlouvy o složení jistiny\" nevyvodil a tuto smlouvu nehodnotil jako smlouvu o budoucí smlouvě. Dále dovolatel namítá, že odvolací soud chybně vyložil slovo „následně\". Uvádí, že pokud není určen počátek doby, do které má být budoucí smlouva uzavřena, je tímto počátkem vznik smlouvy o smlouvě budoucí, a nebude-li do dohodnuté doby smlouva uzavřena a povinný subjekt návrh na uzavření smlouvy nepřijme, může se oprávněný do jednoho roku od doby, kdy měla být smlouva uzavřena, domáhat žalobou u soudu, aby uzavření smlouvy bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Podle dovolatele byla mezi stranami rovněž dohodnuta cena, neboť byla stanovena „podle znaleckého ocenění\". Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř. ).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Existenci takových vad žalovaný neuplatňuje a tyto vady nevyplývají ani z obsahu spisu.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné v případech upravených v ustanoveních §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Žádný takový případ v dané věci nenastal.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je podle §239 odst. 2 o. s. ř. dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Právě z tohoto ustanovení vyvozuje dovolatel v daném případě přípustnost dovolání. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li současně o právní otázku zásadního významu. O takovou otázku se jedná nejen tehdy, když odvolací soud posuzoval právní otázku, která byla zásadní z hlediska rozhodované věci, nýbrž rozhodnutí odvolacího soudu musí mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Z tohoto pohledu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. Přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolatel svým dovoláním vymezil rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu na posouzení, zda vůle smluvních stran směřovala k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě, zda se strany dohodly na podstatných náležitostech budoucí smlouvy z hlediska vymezení předmětu smlouvy a stanovení kupní ceny a zda byla dohodnuta lhůta, do které má být smlouva uzavřena. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací konstatuje, že otázku výkladu vůle nelze rozhodnout na obecné úrovni, nýbrž musí být posuzována vždy konkrétně podle okolností každého případu. Posouzení této otázky tedy nemůže mít význam pro rozhodovací činnost soudů jako takovou. Nejvyšší soud navíc konstatuje, že odvolací soud při posuzování „Smlouvy o složení jistiny\" z hlediska vymezení předmětu budoucí kupní smlouvy, dohody o ceně, za niž by měly být předmětné nemovitosti prodány a dohody o lhůtě, v níž by měla být budoucí kupní smlouva uzavřena, postupoval v souladu s konstantní judikaturou. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů a není tudíž dána přípustnost dovolání ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalovaného spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 30 950 Kč /§7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb/ a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 cit. vyhl.). Při stanovení sazby za jeden úkon právní služby bylo vycházeno z hodnoty předmětu právního úkonu, k jehož vzniku měl projev vůle směřovat. Tuto hodnotu žalobce sám ocenil ve výši 12 720 460 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2000
JUDr. Zdeněk D e s , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová