ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.596.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 596/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci žalobce B. d. o. D., zast. advokátkou, proti žalovanému B. d. S., zast. advokátem, o zaplacení 366.886,- Kč, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 1999, č.j. 17 Co 194/99-207, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 12. 1998, č.j. 5 C 125/93-184, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 222.781,- Kč. Ve výroku, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání o právní otázce, zda žalobce, který vznikl vyčleněním podle §49 odst. 3 zákona č. 176/1990 Sb., má právo na další majetek, než majetek již vydaný.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že již v usnesení, kterým zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, naznačil, že zjistí-li soud, že k úplnému vypořádání majetku mezi účastníky nedošlo, přibere do řízení znalce z příslušného oboru. Odvolací soud je přesvědčen, že na základě provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění, lze dospět k závěru, že k úplnému majetkovému vypořádání v souvislosti s vyčleněním žalobce z žalovaného družstva nedošlo. Hospodářská smlouva ze dne 31. 10. 1991 (dále jen „hospodářská smlouva\") se snažila upravit vlastnické vztahy pouze k nemovitému majetku družstva. Ze žádného jejího ustanovení nelze dovodit, že by měla širší rozsah. V projednávané věci jde o majetkový spor podle §49 odst. 4 zákona č. 176/1990 Sb., nelze proto souhlasit s názorem žalovaného, že spornou věc mohou vyřešit pouze orgány družstva.
Názor žalovaného, že zákon č. 42/1992 Sb., s projednávanou věcí nesouvisí, není zcela správný. Podle §31 citovaného zákona se měla transformace provést i tehdy, jestliže došlo k vyčlenění družstva podle zákona č. 162/1990 Sb. a nebylo provedeno majetkové vypořádání.
Odvolací soud však nesdílí závěr soudu prvního stupně, že hospodářská smlouva je neplatná. I když byl návrh smlouvy přijat již za účinnosti obchodního zákoníku, stalo se tak, vzhledem k neurovnaným vztahům mezi účastníky, včas. Jde však o vztah, který se řídí právními předpisy platnými v době jeho vzniku, tedy občanským zákoníkem, když obchodní zákoník neupravuje vlastnictví a převod nemovitostí.
Námitkám žalovaného směřujícím proti závěrům znalce přisvědčil odvolací soud jen do té míry, že znalci nepřísluší provádět právní rozbor věci, ale má se vyjadřovat pouze k odborným stránkám dělení majetku. Soud prvního stupně se však řídil pouze odbornou částí posudku. Odvolací soud se ztotožnil rovněž s právními závěry soudu prvního stupně, když dovodil, že právní úprava vyčlenění družstva byla v zákoně č. 176/1990 Sb. velmi kusá a jestliže dosud nedošlo k úplnému majetkovému vypořádání mezi účastníky, není vyloučen ani „rámcově postup podle platné právní úpravy (§255 a násl. obch. zák.)\". Návrhu dovolatele na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný, zastoupený advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Současně navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku.
V dovolání uvedl, že žalobce vznikl vyčleněním podle §49 zákona č. 176/1990 Sb. Dne 31. 10. 1991 byla uzavřena hospodářská smlouva a následně dne 18. 12. 1991 dodatek k ní. Předmětem uvedené smlouvy je bezúplatný převod družstevních obytných domů a příslušných objektů základní technické vybavenosti, které byly hrazeny ze státních příspěvků, včetně všech práv a závazků spojených s převáděným majetkem a projektové dokumentace. „Žalovaný tedy zásadně nechápe postoj žalobce, na základě jakého právního titulu požaduje finanční vypořádání, když se účastníci dohodli na skutečnosti shora citované, že převod je činěn na základě dobrovolné vůle stran formou bezúplatnou.\" Přitom na členských schůzích ani schůzích představenstva nebylo na žalovaném požadováno žádné finanční vypořádání. Citovanou smlouvou došlo mezi účastníky k vypořádání všech práv a povinností.
K použitelnosti zákona č. 42/1992 Sb. dovolatel uvedl, že majetkové vypořádání bytových družstev bylo v rozhodné době řešeno později zrušeným §24 tohoto zákona jako právo člena požadovat převod užívaného družstevního bytu a podle §22 citovaného zákona spočívá transformace bytových družstev pouze v přizpůsobení právních poměrů obchodnímu zákoníku - citované ustanovení zákona č. 42/1992 Sb. pro projednávanou věc použít nelze.
K nesprávnému právnímu posouzení věci dovolatel uvedl, že žalované družstvo převedlo, což je mezi účastníky nesporné, nejen nemovitosti, ale také prostředky vytvořené v rámci fondu oprav vedené v analytické části účetní evidence k předávaným nemovitostem a v návaznosti na to převedlo také příslušné finanční prostředky na účet vyčleněného družstva. Správnost výše a skutečnost, že k tomuto převodu finančních prostředků skutečně došlo, žalobce nikdy nezpochybnil a tato věc také není předmětem soudního sporu.
Hmotněprávním základem pro převod uvedeného majetku je přitom hospodářská smlouva a platné stanovy předávajícího družstva jako jediná pro oba účastníky závazná norma, určující, co má být obsahem majetkového převodu mezi předávajícím a vyčleněným družstvem Dovolatel zdůrazňuje, že hospodářskou smlouvou bylo provedeno úplné vypořádání mezi účastníky, když zahrnovala nejen nemovitý majetek, jak tvrdí odvolací soud, ale i další související majetek. Žádný další majetek nemohl být podle tehdy platných stanov převáděn, když pro to platné předpisy nedávaly žádný podklad. Proto nebylo žádného důvodu, aby soud ustanovil znalce k určení rozsahu majetku, který měl být převeden. Z téhož důvodu nepřichází v úvahu ani postup podle pozdější úpravy v obchodním zákoníku, ani analogie legis.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve sbírce soudních rozhodnutí, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí. Právní otázka, pro kterou se dovolatel domáhá připuštění dovolání - zda družstvo vyčleněné podle §49 odst. 3 zákona 176/1991 Sb. má právo na vydání dalšího majetku než toho, který byl vydán žalobci, jako jeho znalcem určený podíl na majetku žalovaného - uvedenému vymezení vyhovuje, proto dovolací soud uzavřel, že je dovolání přípustné.
V ustanovení §49 odst. 4 zákona č. 176/1990 Sb. se stanoví, že majetkové spory, vzniklé v souvislosti s vyčleněním družstva podle §49 zákona č. 176/1990 Sb., rozhoduje hospodářská arbitráž. Zákon přitom hospodářskou arbitráž nikterak neomezil, pokud jde o postup a způsob rozhodování, ani neurčil pravidla, podle kterých by měla postupovat při stanovení podílu vyčleňovaného družstva na majetku družstva původního. Jedinými vodítky při takovém rozhodování proto byly protokol podle §49 odst. 3 zákona č. 176/1990 Sb., obsahující údaje o vyčlenění majetku, práv a povinností, a nedošlo-li k dohodě o obsahu protokolu (jak tomu je v projednávané věci), základní právní principy uplatňované v oblasti družstevních zákonů a hospodářského zákoníku, kterým byly vztahy družstev podrobeny. Za jeden z takových principů lze považovat princip spravedlivého vypořádání majetkových vztahů mezi subjekty. Lze tedy uzavřít, že jestliže soud, na který přešla pravomoc hospodářské arbitráže, vycházel z principu poměrného vypořádání obou družstev a určení poměru založil na posudku znalce, nelze tomuto postupu ničeho vytýkat.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalobci, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. srpna 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková