ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.603.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 603/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců: A) P. a. s. a B) A., v. o. s., zastoupených advokátem, proti žalovanému: P. spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 107/97, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 1999 čj. 3 Cmo 14/98 - 82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem rozhodl Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v předmětné věci, že odvoláním žalovaného napadený rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Současně rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení. Konečně ve výroku rozhodl, že se připouští dovolání proti tomuto rozsudku ohledně právní otázky vztahu ochrany obchodního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. října 1997 čj. 33 Cm 107/97 - 57, uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku změnit obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovo P. a v téže lhůtě podat návrh na změnu obchodního jména u rejstříkového soudu.
Z provedeného dokazování učinil soud prvního stupně skutková zjištění, že žalobci vyrábějí a uvádějí na trh své výrobky - krmné směsi zvané premixy pod obchodním názvem P. a činil tak i právní předchůdce žalobce A) nejméně od roku 1992. S ohledem na omezený okruh odběratelů stali se žalobci těmito výrobky známými na relevantním trhu a dostali se do povědomí zemědělské veřejnosti. Žalovaný vznikl zápisem do obchodního rejstříku ke dni 1. 8. 1995 a kmenem jeho obchodního jména se stalo slovo P., přičemž vyrábí a na trh dodává výrobky obdobné jako žalobci, rovněž premixy s obchodním označením P. Rozdíly v dodatcích označení a v obalech neshledal soud vzhledem k předmětu sporu za významné, rovněž za irelevantní považoval registraci ochranné známky ve prospěch žalobce B). Za prokázané soud uznal možné dojmy o spojení a vzájemné vazbě žalobců a žalovaného, a to i s ohledem na regionální blízkost územního působení účastníků.
Soud prvního stupně posoudil obranu žalovaného jako účelovou a zužující, neboť se týkala jen možné zaměnitelnosti výrobků a ochranné známky. Předmět sporu však podle názoru soudu spočívá v tom, že se žalobci domáhají soudní ochrany proti parazitování na pověsti podle §48 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.\"), tedy na základě možné záměny výrobců, nikoli výrobků, přičemž jde o souběh se skutkovou podstatou podle §46 obch. zák. Tvrzené nekalosoutěžní jednání pak nespočívá v označování výrobků jako takových, ale v nebezpečí vyvolání dojmu o vzájemné souvislosti, obchodním či jiném spojení žalobců a žalovaného, anebo v tom, že takový dojem by mohl být vyvolán v okruhu obchodních partnerů žalobců i žalovaného. Užití obchodního jména žalovaným takové znaky nekalosoutěžního jednání vykazuje.
Soud prvního stupně shledal naplnění tzv. generální klauzule podle ust. §44 odst. 1 obch. zák. v tom, že žalovaný se setkává na trhu se žalobci jako soutěžitel ve stejné komoditě a při volbě svého obchodního jména postupoval tak, že pro jeho základ zvolil slovo, které bylo již známé a rozšířené jako název skupiny výrobků, vyráběných a prodávaných zavedenými účastníky trhu. Takové jednání je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům. Žalobci prokázali, že jednání žalovaného právem jako újmu pociťují.
Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl.
K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející podle §212 o. s. ř., přičemž skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně považoval za potřebné doplnit jen nepatrným provedením důkazů, navržených žalobci při jednání o odvolání.
Podle odvolacího soudu je nesporné, že žalobce A), jenž je právním nástupcem ZD M., byl zapsán do obchodního rejstříku ke dni 25. 10. 1994 a jeho předmětem podnikání je mj. průmyslová výroba krmiv - minerálních krmných přísad, doplňků biofaktorů a speciálních premixů pro výživu zvířat. Takový předmět podnikání má i žalobce B), zapsaný do obchodního rejstříku ke dni 5. 2. 1993. Žalovaný byl zapsán do obchodního rejstříku dne 1. 8. 1995 s předmětem podnikání služby pro zemědělskou činnost a výrobu a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Žalobci v řízení prokázali, že minimálně od r. 1993 (včetně dodávek právního předchůdce žalobce A) pravidelně dodávají na trh své výrobky - krmné směsi, tzv. premixy, pod označením P. (jednotlivé druhy např. jako P. EX ve variantách P. I až P. VII, P. P I až VII, P. PV I až VI, P. MIX ve variantách P. M I až V ad.). Žalovaná společnost s obchodním jménem P. spol. s r. o., jak bylo prokázáno ceníkem výrobků pro r. 1996 a nabídkovým letákem, dodávala na trh premixy pro skot a prasata pod názvem P. s doplňujícím označením např. P. UNI, P. PAS, P. ZEK atd. Žalovaný posléze ustoupil od označování svých výrobků názvem P., jeho výrobky jsou označovány jako UNI, PAS, ZEK atd., což je doloženo i nabídkovým katalogem žalovaného pro r. 1999. Dále je nesporné, že ve prospěch žalobce B) byla zapsána dne 26. 5. 1997 s právem přednosti od 1. 11. 1995 slovní ochranná známka P. reg. č. 200429 pro třídu výrobků 31 (krmiva, směsi a premixy pro výživu zvířat).
Z listinných důkazů bylo v řízení zjištěno, že pro společnost Ž., zemědělská obchodní a. s., slovo P. v posledních letech znamenalo vždy název pro výrobky žalobců, nabídka žalovaného se stejným druhem výrobků je pro ni zavádějící (písemné prohlášení z 14. 10. 1997). A. s. A. L. ve svém prohlášení z téhož data uvedla, že se zabývá výrobou krmných směsí pro ZOD Ž. a jedním z komponentů je přísada P. od žalobce A). V r. 1996 došlo v jednom případě k záměně M. pod označením P., ale od jiného výrobce - P. H. B. Ze sdělení Zemědělské a. s. B. z 13. 10. 1997 vyplývá, že v průběhu r. 1996 jednala s představitelkou žalovaného pod dojmem, že se jedná o dceřinou společnost některého ze žalobců, kteří dodávají této společnosti minerální přísady, převzala nabídku, ale po telefonickém ověření u představitele žalobců, že jde o jinou společnost, nebyla obchodní spolupráce navázána. Při odvolacím jednání bylo z žalobci předložených důkazů zjištěno, že dopisem z 21. 10. 1998 se na žalobce A) obrátila L. z. s., a. s. L. a uvedla, že při jednání se s. r. o. P. H. B. u ní vznikl dojem, že jde o pobočku tohoto žalobce, když uvedená společnost používá řadu let výrobky žalobce řady P. Dodatečně zjistila, že tento dojem nebyl správný.
Na základě uvedených zjištění dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaný užíváním obchodního jména, jehož kmenem je slovo P., se dopustil jednání nekalé soutěže. Žalovaný si zvolil právě takové obchodní jméno, které se shodovalo se zněním označení výrobků žalobců, v době vzniku žalovaného již na trhu zavedených výrobců krmných směsí a premixů. Odvolací soud má za prokázané, že označení P. je v regionu, kam své výrobky žalobci po léta dodávají, spojeno s názvem druhu jejích výrobků. Pokud je proto odběratelům žalobců představována nabídka společnosti P., a to nabídka shodných druhů výrobků, pak je nutně vyvolávána představa o jejich možném organizačním, majetkovém či personálním propojení, ač zde žádný takový vztah není. Jde o tzv. nepřímou zaměnitelnost a žalovaný tak naplnil skutkovou podstatu nekalé soutěže podle §47 písm. b) obch. zák. Je prokázána nejen způsobilost žalovaného vyvolat nebezpečí záměny výrobců, ale k takovému zaměňování - jak bylo dokázáno sděleními obchodních partnerů - také skutečně došlo. Je v rozporu s dobrými mravy soutěže, pokud soutěžitel, jenž hodlá podnikat v určitém konkrétním a limitovaném oboru podnikání, zvolí pro sebe obchodní jméno, jehož podstatnou částí je název výrobku, který v daném regionu a konkrétním oboru je příznačným jako název výrobku budoucího konkurujícího soutěžitele. Jednání žalovaného bylo tak vedeno i snahou získat na počátku svého podnikání určitou výhodu, kterou by jinak nezískal. Jednání žalovaného tak naplnilo i skutkovou podstatu ust. §48 obch. zák. - parazitování na pověsti.
Odvolací soud uzavřel, že žalobci se právem domáhají vůči žalovanému odstranění vzniklého a trvajícího závadného stavu podle ust. §53 obch. zák., který lze podle názoru odvolacího soudu reparovat pouze změnou obchodního jména žalovaného s vypuštěním slova P. z jeho kmene. Pokud jde o práva žalovaného na ochranu zapsaného obchodního jména, odvolací soud ve shodě s meziválečnou judikaturou soudů (např. Sbírka rozhodnutí NS - Vážný č. 8856, 10521, 11397) má za to, že výkon formálního práva k úředně registrovanému obchodnímu jménu se nesmí příčit zásadě hmotného práva, vyjádřené v ust. §44 odst. 1 obch. zák. tj. být jednáním proti dobrým mravům soutěže (shodně k ochraně práv majitele ochranné známky rozhodnutí R 51/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle §219 o. s. ř.
Odvolací soud vyhověl návrhu žalovaného na připuštění dovolání k právní otázce vztahu ochrany obchodního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže, neboť si je vědom toho, že u nároku na odstranění závadného stavu vyvolaného zejména jednáním nekalé soutěže podle §47 obch. zák. jde o otázku zásadního právního významu, jejíž podstata tkví v tom, zda lze uložit k odstranění vzniklého závadného stavu povinnost změny obchodního jména.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání s poukazem na právní otázku, ohledně které odvolací soud dovolání připustil.
Dovolatel uvádí, že obchodní jméno, jehož slovní kmen zní P., vytvořil spojením zkratek z odborného výrazu p. m. Společníci žalovaného byli nuceni společnost vytvořit velmi rychle, neboť ze stávající mísírny krmných směsí v H. B. odešla společnost provozující tuto mísírnu. Vzhledem ke kvalitním produktům a službám žalovaného zákazníci zůstali a jejich řady se postupně rozrostly. Při vzniku společnosti žalovaného nebylo obchodní jméno či označení se slovním kmenem P. chráněno. Rejstříkový soud společnost žalovaného P., spol. s r. o. zapsal ke dni 1. 8. 1995. Od tohoto dne tímto zápisem získalo obchodní jméno žalovaného prioritu. K této skutečnosti soud prvního stupně i soud odvolací nepřihlédly a pominuly i to, že obchodní jméno žalovaného splňuje i podmínku ustanovení §10 odst. 1 obch. zák., že obchodní jméno nesmí být zaměnitelné s obchodním jménem jiného podnikatele. Obchodní jméno žalovaného je chráněno i čl. 8 Pařížské unijní úmluvy z r. 1883 v platném znění (vyhlášeno pod č. 64/1975 Sb. z.), aniž by bylo třeba je zapisovat. Obchodní jméno žalovaného je také chráněno článkem 10 Listiny základních práv a svobod. Ochrana obchodního jména má vždy přednost před ochranou obchodní známky, bylo-li obchodní jméno platně zapsáno do obchodního rejstříku dříve, než byla zaregistrována ochranná známka v rejstříku ochranných známek.
Dovolatel dále uvádí, že prodává své výrobky na trhu od srpna 1995 a na obalech užívá své obchodní jméno, přičemž tuto povinnost mu stanoví zákon o krmivech č. 91/1996 Sb. V ust. §6 vyhlášky č. 362/1992 Sb., o výrobě a složení krmných směsí, ve znění vyhl. č. 264/1993 Sb. a č. 190/1995 Sb., účinné do 1. 9. 1996 bylo výrobcům uloženo, že obaly musí být označeny stanovenými údaji, mj. druhem výrobků - závaznou zkratkou a výrobcem. Žalovaný používal svého obchodního jména i jako zkratku pro své výrobky. Jakmile z upozornění žalobce zjistil, že ten někdy používá k označení výrobků zkratku P. s dodatkem, žalovaný od tohoto označování výrobků upustil. V ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, je stanovena povinnost výrobce nebo dodavatele krmiv a premixů opatřit je označením, v němž se mj. uvede obchodní jméno a druh krmiva, doplňkové látky a premixy. Tyto předpisy lze považovat i za předpisy k ochraně průmyslového vlastnictví a proti nekalé soutěži. Druhým hlediskem pro odlišení výrobků je i cena, za kterou jednotliví výrobci srovnatelné výrobky prodávají.
Z uvedeného je podle názoru dovolatele zřejmé, že k záměně výrobků žalobců a žalovaného nemohlo dojít a ani v budoucnu nemůže docházet. Vzhledem k tomu nemá zjištění soudu druhého stupně oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel namítá, že při posuzování vyvolání nebezpečí záměny podle §47 obch. zák. se soud prvního stupně nezabýval příznačností produktů žalobců a soud odvolací jeho závěry bez dokazování převzal. Pokud jde o parazitování na pověsti žalobců, jednání podle §48 obch. zák., vyžaduje úmyslné jednání. K tomu oba soudy žádné dokazování neprovedly. a pro svůj závěr neměl odvolací soud oporu v provedeném dokazování. Žalovaný se nemohl dopustit dvou tak rozdílných nekalosoutěžních jednání, kdy jeden skutek vyžaduje vědomou subjektivní stránku a druhý nedbalostní stránku. Žalovaný řádně a podle zákona užívá své obchodní jméno a je řádným účastníkem hospodářské soutěže. Jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy soutěže a není způsobilé způsobit újmu žalobcům. Žalovaný tedy svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu generální klausule podle §44 odst. 1 obch. zák. Žalobci se soudním sporem snaží zbavit žalovaného jako nepohodlné konkurence.
Dovolatel dovozuje, že výkon formálního práva, kterým se řídí zápis obchodního jména, není v rozporu se zásadou hmotného práva vyjádřenou v ust. §44 odst. 1 obch. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. a spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Žalovaný z těchto důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání posléze po doplnění vykazuje stanovené náležitosti (ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné v rozsahu vymezeném ve výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Podle ust. §239 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Odvolací soud vyslovil ve výroku přípustnost dovolání „ohledně právní otázky vztahu ochrany obchodního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže\". Rámcem takto vymezené právní otázky je dovolací soud vázán (ust. §242 odst. 1 a odst. 3 věta první o. s. ř.). Žalovaný v době do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu žádnou další právní otázku zásadního významu neprezentoval.
Pokud se týká dovolatelem uváděného důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., spočívajícího v tvrzení, že odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nelze tento důvod v posuzovaném případě použít, protože v rámci ustanovení §239 o. s. ř. je možno aplikovat jen důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., který záleží v nesprávném právním posouzení věci. Důvodem podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. se tudíž dovolací soud v rámci dovolacího přezkumu nezabýval.
Právní otázka zásadního právního významu ve smyslu ust. §239 odst. 1 o. s. ř. spočívá v daném případě v právním posouzení vztahu ochrany obchodního jména a ochrany proti jednání nekalé soutěže, a to - jak plyne z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu - zejména z toho hlediska, zda lze uložit k odstranění závadného stavu v důsledku vyvolání nebezpečí záměny podle §47 obch. zák. povinnost změny obchodního jména.
V souvislosti s právní argumentací dovolatele dovolací soud především dovozuje, že v daném případě se nejedná o ochranu obchodního jména ve smyslu ust. §12 ve vazbě na ust. §8 an. obch. zák., poněvadž ve vztahu mezi účastníky nejde o neoprávněné užívání obchodního jména žalobce žalovaným.
Právní situace mezi účastníky je jiná, žalovaný si zvolil jako obchodní jméno typické označení výrobků žalobce a otázka oprávněného užívání obchodního jména žalovaným se tak stala otázkou nekalé soutěže ve smyslu ustanovení §44 an. obch. zák. Otázka obchodního jména se slovním kmenem P. ve vztahu k tomu, že žalovaný má takové obchodní jméno zapsáno v obchodním rejstříku, popř. zda toto obchodní jméno splňuje podmínku nezaměnitelnosti podle §10 odst. 1 obch. zák. a že je chráněno mezinárodními úmluvami, popř. i ústavním pořádkem České republiky, je v posuzovaném případě irelevantní. Zcela nerozhodné z hlediska ochrany proti nekalé soutěži je i okolnost, že žalovaný je povinen užívat své obchodní jméno, zejména při označování výrobků a obalů, jak mu to ukládá kupř. zákon o krmivech č. 91/1996 Sb., popř. další veřejnoprávní předpisy. Dovolací soud zdůrazňuje v této souvislosti zásadu, že formální právo užívat zapsané obchodní jméno musí ustoupit hmotnému právu na ochranu proti jednání nekalé soutěže, jak bylo již shora uvedena.
V daném případě je předmětem sporu právní posouzení jednání žalovaného ve vztahu k žalobci jakožto jednání nekalé soutěže, a to jednak podle generální klauzule v ust. §44 odst. 1 obch. zák., jednak ve speciálních skutkových podstatách jednání nekalé soutěže podle ust. §46 obch. zák. o klamavém označení zboží a služeb, ust. §47 o vyvolání nebezpečí záměny a v ust. §48 obch. zák. o parazitování na pověsti. V tomto smyslu soud prvního stupně a odvolací správně posuzovaly jednání žalovaného, zda naplňuje znaky uvedených skutkových podstat a zda tudíž a v jakém rozsahu žalobci přísluší ochrana podle ust. §53 obch. zák. a závěry, ke kterým došly, nejsou - kromě předmětné právní otázky - předmětem dovolacího přezkumu.
Oba soudy, soud prvního stupně i odvolací, v předmětné otázce zásadního právního významu dospěly k zásadně správným právním závěrům. Oba soudy dovodily, že žalovaný naplnil skutkové podstaty jednání nekalé soutěže obecně podle ust. §44 odst. 1 obch. zák. a zvláště pak ust. §47 písm. b) obch. zák. o vyvolání nebezpečí záměny. Ze závěru obou soudů plyne, že vzaly v úvahu i otázku příznačnosti výrobků pod označením P. (ust. §47 odst. 1 písm. b) obch. zák.), svědčící objektivně žalobcům, bez ohledu na vědomost žalovaného, kterou cit. ustanovení nevyžaduje. To, že žalovaný zvolil pro sebe právě slovo P., ač dobře věděl, že jde o dlouhodobě užívané a typické označení výrobků žalobců, je nutno pokládat za cílené jednání s úmyslem využívat pověsti výrobků jiného soutěžitele (ust. §48 obch. zák.).
Otázka zásadního právního významu stojí tak, zda k odstranění závadného stavu, který doznává svého výrazu ve znění kmene obchodního jména žalovaného „P.\", lze uložit povinnost změny obchodního jména žalovaného.
Na tuto právní otázku odpovídá dovolací soud - stejně jako oba soudy ve svých rozhodnutích - kladně. Závadný stav lze v posuzovaném případě reparovat pouze tím způsobem, že žalovanému se ukládá, aby změnil své obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovo P. a aby tato změna byla zapsána v obchodním rejstříku.
Ostatní námitky dovolatele jsou v souvislosti s touto právní otázkou nerozhodné.
Poněvadž právní posouzení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí je v předmětné právní otázce správné, dovolací soud dovolání žalovaného jako nedůvodné zamítl (ust. §243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
Pro odložení vykonatelnosti (ust. §243 o. s. ř.) napadeného rozhodnutí, jak se toho dodatečně domáhal dovolatel, neshledal dovolací soud důvod.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1 a §151 odst. 1 v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalovaný jako dovolatel nebyl úspěšný a proto mu náhrada těchto nákladů nenáleží, žalobcům pak podle obsahu spisu náklady v řízení o dovolání, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová