ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.627.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 627/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Dese, v právní věci žalobce M. T., zast. advokátem, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu se sídlem v L., o 156.590,80,- Kč, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 1999, č.j. 40 Co 579/98-81, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 1999, č.j. 40 Co 579/98-81 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 11.3.1998, č.j. 10 C 134/97-57 tak, že zamítl žalobu na zaplacení 156.590,80 Kč s 26 % úrokem z prodlení.
Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že ve sporu jde o nárok z dohody uzavřené dne 29.9.1993 o plnění majetkového podílu z transformace družstva (dále jen „dohoda\") ve výši 1,290.280,- Kč, který žalobce nabyl darovací smlouvou uzavřenou s otcem, M. T., jako oprávněnou osobou z transformace družstva. Protože se jedná o dohodu uzavřenou podle §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., „je právní posouzení podstaty nároku žalobce závislé na principech zvláštních norem hmotného práva, které řeší vypořádání majetkových nároků oprávněných osob v družstvech (kromě zákona č. 42/1992 Sb., dále zákon č. 229/1991 Sb. a vl. nař. č. 20/1992 Sb.)\".
Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, který vylučuje opodstatněnost odvolací námitky žalovaného, totiž že otec žalobce M. T., nebyl osobou oprávněnou žádat náhradu za mrtvý inventář po J. T., neboť nebyl původním vlastníkem inventáře, který náležel J. T., matce J. T. Ze skutkových zjištění vyplývá, že J. T. a J. T. byli v příbuzenském vztahu matky a syna, přičemž matce vlastnicky náležela usedlost v P. čp. 9 s pozemky, které vnesla do zemědělského družstva, včetně živého inventáře v ceně 12.399,- Kč. Je třeba konstatovat, že charakter toho, co J. T. vnesla do družstva, jakož i cena vneseného majetku jsou prokázány několika důkazy současně, a to jednak zápisem o převzetí tohoto inventáře, jednak ze spisu o projednání dědictví po jmenované. Z těchto skutkových zjištění vyplývá, že mrtvý inventář, odňatý podle dokladů J. T., tomuto skutečně náležel, neboť pro opačná tvrzení žalovaného nejsou ve spisu podklady.
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že otec žalobce, M. T., byl osobou oprávněnou žádat podíl na jmění družstva za živý inventář a zásoby, které vnesla do družstva J. T. [§4 odst. 2 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb.,(dále jen „zákon o půdě\")], jakož i za mrtvý inventář, který byl jeho otci, J. T., odňat jednostranným úkonem orgánu státu [§4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě]. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem, který z toho vyvodil soud prvního stupně potud, že z úhlu pohledu oprávněné osoby se jedná o dva samostatné nároky. Přitom nároky vzniklé podle ustanovení §20 zákona o půdě se staly součástí majetkového podílu oprávněné osoby, M. T., podle zákona č. 42/1992 Sb., (dále jen „transformační zákon\"). Proto jsou pro určení majetkového podílu oprávněné osoby z transformace družstva rozhodující kritéria obsažená ve schváleném transformačním projektu.
Schválený transformační projekt jednoznačně stanovil, že výpočet ocenění za inventář a zásoby bude proveden podle vládního nařízení č. 20/1992 Sb. (dále jen „vládní nařízení\") a výměry půdy, se kterou se vstupovalo do družstva. Majetkový podíl M. T. byl vypočten v intencích uvedené normy, která je jinak určena pro případ náhrady za inventář a zásoby, kdy by pro nedostatek důkazů nemohla oprávněná osoba náhradu vůbec získat. Ve svém důsledku postup podle vládního nařízení oprávněnou osobu zvýhodnil v tom smyslu, že hodnota majetkového podílu byla stanovena bez ohledu na skutečně převzatý inventář podle počtu hektarů zemědělské půdy vnesené do družstva. Použití vládního nařízení pro výpočet majetkových podílů oprávněných osob ve schváleném transformačním projektu se týká i použití ustanovení §5, v němž se stanoví, že od náhrady za živý a mrtvý inventář se odečte náhrada poskytnutá za tyto věci jinou povinnou osobou. Jestliže žalovaný nevydal žalobci část majetkového podílu ve výši odpovídající plnění, které M. T. získal jako náhradu za inventář od jiné povinné osoby (vyjma náhrady za traktor a mlátičku, což vychází z toho, že podle přijatých principů transformačního projektu bylo vyloučeno použití ustanovení §6 odst. 3 citovaného vládního nařízení), vychází stanovisko žalovaného právě z aplikace ustanovení §5 vládního nařízení a je správné.
M. T. uplatnil v procesu transformace žalovaného jak nároky na stanovení majetkového podílu vycházející z nároku po J. T., tak i z nároku po J. T., přičemž mu byl majetkový podíl v souladu s ustanovením §3 odst. 2 vládního nařízení vypočten podle počtu hektarů půdy, které vnesla do družstva J. T. Její syn, J. T., půdu, kterou by vnesl do družstva nevlastnil a inventář, který mu byl odňat, používal k obhospodařování půdy své matky. Proto odpovídá smyslu a účelu vládního nařízení, že náhrada za inventář, vtělená do hodnoty majetkového podílu oprávněné osoby, byla stanovena tak, že odpovídá „objektivním právem kvantitativně vyjádřené míře strojové vybavenosti podle rozsahu obhospodařované půdy odevzdané do družstva.\" Z téhož důvodu poskytla oprávněné osobě plnění jiná povinná osoba - S. Š. s.p. - „proto povinná osoba je oprávněna i vůči postupníkovi majetkového podílu uplatnit právo vyjádřené právní normou vydanou na základě zmocnění zákona (§20 odst. 5 zákona o půdě) a odmítnout plnění majetkového podílu v určeném rozsahu, neboť změna v osobě věřitele se nedotýká práv a povinností dlužníka ze závazkového právního vztahu (ustanovení §529 odst. 1 obč. zák.).\"
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce zastoupený advokátem v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
V dovolání uvedl, že předmětem dohody bylo vydání majetkového podílu z transformace družstva, který byl vypočten jeho otci, jako osobě oprávněné po původní vlastnici vnesené majetkové podstaty zemědělské usedlosti v P. č. 9, J. T. - zde byla zahrnuta půda a živý a mrtvý inventář. Součástí vypočteného majetkového podílu byla i částka za pracovní účast otce žalobce, který pracoval v družstvu, které bylo právním předchůdcem žalovaného v letech 1962 a 1963.
Předmětem vnosu J. T. byla půda včetně živého a mrtvého inventáře a zásob, které jí byly pod nátlakem odňaty formou vynucené nabídky daru státu a vloženy do tehdejšího státního statku Š. Rozsah odňatého majetku je vyjmenován v protokolu ze dne 7.11.1955 a v jeho dodatku z 11.11.1955. Státní statek Š. sice poskytl jeho otci náhradu, ale ta se týkala strojů, které byly odňaty J. T., otci žalobce - tedy osoby odlišné od vlastnice zemědělské usedlosti - výměrem tehdejšího ONV v Z. zn. 616-8.III.1950 ze dne 8.3.1950.
Závěr odvolacího soudu o tom, že by J. T. nevnesla do družstva žádný mrtvý inventář, není správný a je podle názoru dovolatele v přímém rozporu s obsahem provedených listinných důkazů. V této souvislosti poukazuje dovolatel na to, že odvolací soud při svém rozhodování nijak nezhodnotil jeden z provedených důkazů, totiž čestné prohlášení manželky původního vlastníka odňatých strojů, paní A. T.
Z provedených důkazů je podle názoru dovolatele zcela zřejmé, že M. T. uplatnil samostatně restituční nárok na stroje odňaté jeho otci, J. T. vůči Státnímu statku Š. a uplatnil rovněž další restituční nárok za majetek odňatý jeho babičce J. T., později vnesený do družstva, které bylo právním předchůdcem žalovaného. Pokud M. T. uplatnil nárok na podíl z transformace v žalovaném družstvu, učinil to jako oprávněná po J. T. z titulu jí vneseného majetku - pozemků, živého a mrtvého inventáře a zásob a z titulu své pracovní účasti v družstvu.
Odvolací soud podle názoru dovolatele „bez odpovídajícího skutkového zjištění, resp. v rozporu s provedenými důkazy\" dovodil, že stroje odňaté v roce 1950 J. T. i majetková podstata zemědělské usedlosti P. 9 byly vlastnictvím pouze J. T. Dále dovodil, že oba tyto časově a personálně rozdílné nároky jsou jedním nárokem a podřadil je, bez právního důvodu, společně jako jeden nárok uplatněný otcem žalobce, s odkazem na účel vládního nařízení. Takováto aplikace však není přípustná, protože „jde proti správně zjištěnému skutkovému stavu\".
Dovolatel nesouhlasí ani s tím, že odvolací soud deklaroval pouze jeden ze dvou účelů vládního nařízení, a to případ, kdy nelze prokázat odnětí inventáře. Dalším, v procesu transformace důležitějším účelem použití byl případ, kdy nelze určit současnou hodnotu odňatého inventáře - právě z tohoto důvodu bylo vládní nařízení v procesu transformace masově využíváno a jediným kritériem pro výpočet se stala výměra vnesené půdy a hodnota majetku na jeden hektar. Pro použití náhradového vzorce však byla nutná podmínka, a to vnos mrtvého inventáře. O vnosu mrtvého inventáře J. T. přitom nikdy mezi žalobcem a žalovaným spor nevznikl a závěr o tom, že J. T. mrtvý inventář nevnesla, učinil až odvolací soud.
Pokud pak vládní nařízení stanoví v §5 odečet od náhrady za inventář ve výši náhrady poskytnuté jinou osobou, musí jít vždy o náhradu poskytnutou za majetek odňatý totožné osobě.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud uzavřel, že majetkový podíl T. byl vypočten dle vládního nařízení, podle kterého se náhrada za inventář (živý i mrtvý) nestanoví na základě zjištění, jaký inventář byl skutečně převzat, ale pomocí stanovených normativů na základě výměry půdy vnesené do družstva. Není proto rozhodující, zda J. T. vnesla do družstva vůbec nějaký mrtvý inventář a není to třeba ani zjišťovat.
Dále pak odvolací soud dospěl k závěru, že M. T. uplatnil v procesu transformace vůči žalovanému restituční nárok jak po J. T., tak po J. T., přičemž mu byl v souladu s §3 odst. 2 vládního nařízení vypočten majetkový podíl jen podle počtu hektarů půdy, které vnesla do družstva J. T., když J. T. do družstva žádnou půdu nevnesl.
Podle názoru odvolacího soudu odpovídá smyslu a účelu vládního nařízení, že „náhrada za inventář, vtělená do hodnoty majetkového podílu oprávněné osoby, byla stanovena tak, že odpovídá objektivním právem kvantitativně vyjádřené míře strojové vybavenosti podle rozsahu obhospodařované půdy odevzdané do družstva\". J. T. hospodařil na půdě J. T., jejíž výměra byla rozhodujícím činitelem pro výpočet majetkového podílu a podle názoru odvolacího soudu zahrnuje vypočtený majetkový podíl i strojové vybavení jím vnesené do družstva.
Odvolací soud rovněž uzavřel, že ze skutkových zjištění vyplývá, že otec žalobce byl osobou oprávněnou žádat podíl na jmění družstva i za mrtvý inventář, který byl odňat jeho otci jednostranným úkonem, a že vůči družstvu tento nárok uplatnil. O tom, že otec žalovaného uplatnil vůči družstvu i nárok z titulu odnětí mrtvého inventáře jeho otci však soudy žádné dokazování neprovedly a tento závěr učinily jen z toho, že při výpočtu majetkového podílu otce žalovaného pomocí stanovených normativů se vychází i ze strojové vybavenosti odpovídající výměře odňaté zemědělské půdy, aniž by bylo třeba zjišťovat, zda osobě, které byla půda odňata, byl odňat i odpovídající mrtvý inventář. Jen z toho, že při výpočtu majetkového podílu otce žalovaného zahrnoval výpočet dle normativů i náhradu za strojovou vybavenost odpovídající výměře odevzdané půdy však nelze dovodit, že otec žalovaného uplatnil vůči družstvu i nárok na majetkový podíl z titulu odnětí mrtvého inventáře (strojové vybavenosti) jeho otci, jak to učinil odvolací soud.
Jak uvedl sám odvolací soud v odůvodnění svého odvolání, mohl vést družstvem zvolený postup výpočtu majetkového podílu ke zvýhodnění oprávněné osoby v tom smyslu, že „hodnota inventáře byla stanovena bez ohledu na množství skutečně převzatého inventáře\". Právě taková situace nastala v projednávané věci, když nebylo vůbec prokázáno, zda J. T. jakýkoli mrtvý inventář do družstva vnesla a přesto jí byl vypočten majetkový podíl stejným postupem, jako těm oprávněným osobám, které takový majetek prokazatelně do družstva vnesly. S tím však musel žalovaný při stanovení způsobu výpočtu majetkového podílu počítat. Zvýhodnění, které žalobci takto zvoleným postupem výpočtu majetkového podílu z titulu odnětí půdy J. T. vzniklo, nemohl kompenzovat tím, že mu odečetl od vypočteného majetkového podílu částku, kterou mu vyplatil jako náhradu za mrtvý inventář odňatý jeho otci, jiný subjekt. Takto by mohl postupovat jen kdyby bylo prokázáno, že otec žalobce uplatnil týž nárok z titulu odnětí mrtvého inventáře jeho otci, jak u S. Š., tak i u žalovaného, a že mu oba subjekty z tohoto důvodu nárok stanovily. Takový důkaz však, jak shora uvedeno proveden nebyl a odvolací soud učinil svůj právní závěr bez odpovídajících skutkových zjištění.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, a rozhodnutí spočívá na skutkovém zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 1, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. srpna 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková