ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.7.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 7/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce S., spol s r.o., zast. advokátem, proti žalovanému K. P., zast. advokátkou, o 45.080,- Kč s přísl. a 8.950,- Kč jako smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 224/96, k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 1999, čj. 29 Co 193/99 - 87, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako odvolací soud rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že napadený rozsudek soudu prvního stupně se mění v obou výrocích tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45.080,- Kč s 16% úrokem z prodlení ode dne 11. 3. 1996 do zaplacení a částku 8.950,- Kč jako smluvní pokutu ke dni 5. 9. 1996 a nahradit mu náklady řízení před soudem prvního stupně i odvolacího řízení. Návrhu na připuštění dovolání nevyhověl.
Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalobce podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 12. 1998 čj. 14 C 224/96 - 65, jímž byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení z důvodu, že žalovaný nezaplatil sjednanou 12. až 15. splátku za pronájem předmětu leasingu.
Při přezkumu rozsudku soudu prvního stupně vyšel odvolací soud ze znění smlouvy mezi účastníky ze dne 22. 7. 1994 č. 94/00074 o pronájmu lesního malotraktoru MT 8 150.32 s právem jeho odkoupení (leasingová smlouva), z protokolů o převzetí a o vrácení traktoru žalovaným, z obsahu předložené dohody o převodu uvedené leasingové smlouvy na J. L., z výpovědi žalovaného dne 9. 9. 1998 a svědka M. S. dne 26. 10. 1998 před soudem prvního stupně a z obsahu odvolání a z vyjádření žalovaného k němu.
Odvolací soud posoudil smluvní vztah mezi účastníky jakožto podnikateli podle ust. §489 a 490 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.\"). Podle čl. 8 písm. a) a čl. 10 písm. a) leasingové smlouvy ze dne 22. 7. 1994 č. 94/00074 veškeré změny a doplňky leasingové smlouvy musely být písemné, přičemž ze shodného prohlášení obou účastníků plyne, že žalobkyně odeslala žalovanému oznámení, že odstupuje od smlouvy pro prodlení žalovaného se zaplacením splátek až dne 25. 9. 1995 s pokynem, aby žalovaný vrátil najatý traktor žalobkyni do 6. 10. 1995, žalovaný měl traktor u sebe až do dne 6. 10. 1995 a neuhrazená zůstala 12. až 15 splátka, které měl žalovaný poukázat žalobkyni podle rozpisu v příloze 1 smlouvy do 22. 6., 22. 7., 22. 8. a 22. 9. 1995
Žalovaný se bránil v řízení před soudy obou stupňů tvrzením, že se k úhradě žalovaných splátek v úhrnné výši 45.080,- Kč zavázal nastupující nájemce J.L. a proto měla žaloba směřovat proti němu, jak z dohody o převodu práv ze dne 22. 6. 1995 mezi žalobkyní jako pronajímatelkou, žalovaným jako odstupujícím nájemcem a J. L. jako nastupujícím nájemcem vyplývá.
Odvolací soud dovodil, že byla-li dohoda o převodu práv a závazků uzavírána již dne 22. 6. 1995 s tím, že J. L. poukáže žalobkyni také 12. až 15 splátku v žalované výši 45.080,- Kč, pak zůstalo nevysvětleno, proč žalobkyně předložila v řízení dohodu ze dne 22. 9. 1995, opět podepsanou jak jí jako pronajímatelkou, tak i žalovaným jako nájemcem i J. L., a lišící se od prvé dohody v tom, že dlužné splátky uhradí ještě žalovaný a proč žalobkyně přes obě dohody oznámila dne 25. 9. 1995 žalovanému a nikoli J. L., že odstupuje od leasingové smlouvy a vyzvala žalovaného, aby traktor vrátil do 6. 10. 1995 a proč dne 14. 11. 1995 požádala žalovaného o vrácení výtisků dohody ze dne 22. 6. 1995, aby je podepsal J. L. Přitom žalovaný vypověděl před soudem prvního stupně, že dohodu o převodu práv a závazků z leasingové smlouvy na J. L. podepsal dne 19. 10. 1995 po podepsání této dohody J. L.
Odvolací soud dospěl k závěru, že dohody o převodu práv a závazků na J. L. byly podepsány alespoň dvěma ze tří účastníků dohody až poté, co žalobkyně odstoupila od leasingové smlouvy dnem doručení jejího dopisu ze dne 25. 9. 1995 žalovanému a poté, kdy jí žalovaný vrátil pronajatý traktor oboustranným podepsáním protokolu dne 6. 10. 1995. Odvolací soud proto nepřihlédl k žádné z obou předložených verzí dohody o převodu práv a závazků na J. L. a uzavřel, že leasingová smlouva zanikla dohodou smluvních stran bez účasti J. L. Proto změnil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, jak shora uvedeno.
Dále odvolací soud došel k závěru, že má-li dohoda o smluvní pokutě náležitosti podle ust. §544 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále též „obč. zák.\"), je právně nevýznamné, stála-li se součástí právního úkonu, jehož účinnost či závaznosti byla zpochybněna nebo který s ní nesouvisel. Článek 3 dohody údajně ze dne 22. 9. 1995 upravuje pouze vztah mezi žalobkyní a žalovaným a obsahuje jen náhradní splátkový kalendář se závazkem žalovaného k zaplacení dlužných částek s případnou sankcí 50 Kč za každý den zpoždění, a netýká se J. L. Proto žalobkyně právem uplatnila vůči žalovanému i nárok na smluvní pokutu v částce 8.950,- Kč za 179 dní prodlení žalovaného.
Odvolací soud nevyhověl návrhu žalovaného na připuštění dovolání, neboť při změně rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé je dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Žalovaný podal proti tomuto rozsudku dovolání s tím, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a z nesprávného právního názoru, tj. z důvodů uvedených v §241 odst. 2 písm. c) a d) o. s. ř.
Podle názoru dovolatele odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány a vyšly v řízení najevo. Zpochybňuje zjištění dovolacího soudu, že došlo platně k odstoupení od leasingové smlouvy č. 94/00074 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 22. 7. 1994. Toto tvrzení opírá o skutková zjištění soudu prvního stupně a výpovědi žalovaného a svědka M. S. dne 26. 10. 1998 před soudem prvního stupně, že k odstoupení nedošlo, naopak, že se smluvní strany dohodly, že smlouvu neukončí, ale změní, a to dohodou ze dne 22. 6. 1995. Účinky odstoupení dopisem ze dne 25. 9. 1995 (mimo jiné nebylo prokázáno jeho doručení), byly žalobcem odvolány se souhlasem žalovaného, což dokazují jednak výpovědi žalovaného a svědka, jednak podpis dohody s datem 22. 6. 1995. Jednání o změně nájemce tedy probíhalo již před 25. 9. 1995 a v průběhu dokazování bylo vysvětleno, proč byla podepsána dohoda o změně nájemce k datu 22. 6. 1995, což se stalo s ohledem na účetnictví p. L., který tak převzal závazek zaplatit mj. i „akontaci\" k předmětné leasingové smlouvě. Platnost odstoupení od leasingové smlouvy je skutkové zjištění, které je natolik nedostatečně podložené, že nemá v podstatné části oporu v dokazování, Přitom otázka platnosti odstoupení od leasingové smlouvy je podstatná, odvolací soud se již dále nezabýval otázkou platnosti dohody o změně leasingové smlouvy datované 22. 9. 1995.
Dovolatel namítá, že odvolací soud podle svého odůvodnění nepřihlédl k žádné ze dvou předložených verzí dohody o převodu práv a závazků z leasingové smlouvy na p. L., avšak v rozporu s tím návrh na zaplacení smluvní pokuty, resp. oprávněnost tohoto nároku opřel o „dohodu údajně ze dne 22. 9. 1995\". Dále odvolací soud uvedl, že vyšel z „obsahu předložené dohody o převodu leasingové smlouvy na J. L.\", dohody však byly dvě, s datem 22. 6. a 22. 9. 1995, přičemž u dohody s datem 22. 9. 1995 namítá žalovaný neplatnost.
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud sice k některým skutečnostem přihlédl, hodnotil je však jako právně bezvýznamné. Tak tomu je u výpovědi svědka S., že k odstoupení nedošlo, jakož i při dovozování práv a povinností účastníků z leasingové smlouvy bez zřetele na dohodu o její změně. Závěr soudu, že „smlouva zanikla dohodou\" není pak podložen ani skutkovými zjištěními, ani na zjištěný skutkový stav není aplikován správný právní závěr.
Konečně dovolatel uvádí, že odvolací soud se vůbec nezabýval žádostí žalovaného o snížení smluvní pokuty.
Z uvedených důvodů navrhuje dovolatel zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V dalším podání ze dne 7. 7. 1999 předkládá žalovaný návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně podala k dovolání žalovaného vyjádření ze dne 5. 11. 1999, v němž považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Odvolací soud se jednoznačně vypořádal se všemi důkazy. Splátky, které jsou předmětem žaloby, jsou pohledávkou žalobkyně za žalovaným a nikoli za jiným subjektem a proto nemohl odvolací soud přihlížet k verzím dohody o převodu práv a závazků, protože leasingová smlouva zanikla dohodou stran.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že v dané věci je dovolání přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když odvolací soud svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud především rekapituloval skutková zjištění, na jejichž základě pak posoudil oba dovolací důvody, jichž se žalovaný dovolává.
Mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla uzavřena smlouva o finančním pronájmu (leasingu) č. 94/00074 ze dne 22. 7. 1994, jejímž předmětem byl lesní traktor MT 8-150.32 a lesnická nástavba k němu, a to na 48 měsíců + 1 den se stanoveným měsíčním splátkovým kalendářem od 22. 7. 1994 do 22. 6. 1998, přičemž přílohou a součástí smlouvy byly Všeobecné smluvní podmínky včetně oprávnění pronajímatele v čl. IX. bod 2 odstoupit od nájemní smlouvy a příp. ji převést na jiného nájemce v případě, že nájemce podstatně porušuje nájemní smlouvu, zejména je-li v prodlení s úhradou splátek dohodnutou v platebním kalendáři déle než 30 dnů (č.l. 23 - 31 ve spisu).
Přípisem ze dne 25. 9. 1995, který žalobkyně adresovala žalovanému, a jenž je označen „odstoupení od nájemní smlouvy č. 94/00074\", „předmět pronájmu malotraktor MT 8-150.32 s nástavbou a přísluš.\", oznámila, že „k dnešnímu dni odstupujeme od nájemní smlouvy č. 94/00074 podle čl. IX. bod 1 a 2 přílohy „Všeobecné smluvní podmínky a to z důvodu prodlení s úhradou splátek dohodnutých v platebním kalendáři této smlouvy\". Současně žalobkyně požádala, aby žalovaný bez zbytečného odkladu připravil předměty leasingu k převzetí nejpozději do 6. 10. 1995 (č.l. 32).
Mezi žalobcem a žalovaným byl poté sepsán protokol o převzatí vozidla ze dne 6. 10. 1995, podle něhož žalovaný jako předávající žalobkyni jako přejímajícímu předmět leasingové smlouvy předal (č.l. 39 - 40).
V přípisu ze dne 19. 10. 1995, označeném jako „Změna nájemce - leasingová smlouva 9400074\" sděluje žalobkyně žalovanému, že „tak jak bylo dohodnuto při přebírání malotraktoru od Vás, zajistili jsme nového nájemce, který přistoupil na to, že bude pokračovat v leasingu a doplatí Vámi nezaplacené splátky, tj. od 12. splátky, splatné 22. 6. 95. Proto dohoda o převodu leasingu je datována k 22. 6. 95\". Přílohou tohoto přípisu je „Dohoda o převodu leasingové smlouvy č. 9400074\", učiněná dne 22. 6. 1995 mezi žalobkyní jako pronajímatelem, žalovaným jako odstupujícím nájemcem a nastupujícím nájemcem „firmou L. - J. L.\" a je podepsána všemi třemi účastníky (č.l. 33 - 35).
Konečně se nachází ve spise „Dohoda o převodu leasingové smlouvy č.9400074\", ze dne 22. 9. 1995, která je co do účastníků, jejich podpisů, i předmětu smlouvy shodná s výše uvedenou dohodou dne 22. 6. 1995. Liší se však ve splátkovém kalendáři, L. - J. L. měl hradit splátky až od 16. splátky, splátky č. 12 - 15 měl zaplatit v náhradních termínech žalovaný.
Z výše popsaných právních úkonů dovozuje dovolací soud, že nelze dojít k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování (ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.).
Odvolací soud správně zjistil, že obě tzv. dohody o převodu leasingové smlouvy byly uzavírány až po datu 25. 9. 1995, k němuž došlo k odstoupení od původní smlouvy. Návrh dohody z 22. 6. 1995 byl ve skutečnosti antedatován, neboť byl přílohou dopisu z 19. 10. 1995, druhá dohoda, resp. její návrh ze dne 22. 9. 1995, byl druhým z účastníků podepsán až v listopadu 1995, neboť teprve dne 14. 11. 1995 návrh této dohody předložila žalobkyně žalovanému, jak vyplývá i z výpovědí žalovaného (č.l. 42 - 43) a zejména svědka M. S. (č.l. 60). K námitce dovolatele, že podle výpovědi tohoto svědka nedošlo k odstoupení od smlouvy, nutno uvést, že jde o subjektivní názor svědka, nikoli skutkové zjištění, a není proto rozhodný pro právní hodnocení věci soudem. V této souvislosti dovolací soud taktéž poznamenává, že platnost dohody není skutkovým zjištěním, jak to tvrdí dovolatel, nýbrž jde o otázku právního posouzení.
Právnímu posouzení všech výše popsaných právních úkonů odvolacím soudem nelze v zásadě vytknout pochybení a ve výsledku tudíž nejde o nesprávné právní posouzení (ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.).
Odstoupení žalobkyně od leasingové smlouvy, provedené oznámením ze dne 25. 9. 1995, předcházelo uzavření té či oné trojstranné dohody o převodu práv z leasingové smlouvy. Neobstojí námitka žalovaného, že mu odstoupení nebylo doručeno, poněvadž dne 6. 10. 1995 v souladu se zněním oznámení o odstoupení předmět leasingu protokolárně žalobci předal a proto se oznámení o odstoupení muselo dostat do jeho dispozice ještě před uzavíráním té či oné dohody o převodu práv z leasingové smlouvy.
Z uvedeného rezultuje právní závěr, že leasingová smlouva mezi účastníky zanikla jednostranným odstoupením ze strany žalobkyně (nelze proto hovořit o jejím zániku dohodou, kterážto nepřesnost v právním posouzení v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nemá vliv na konečný právní závěr ve věci). Zánik práv a povinností ze smlouvy, k němuž došlo v důsledku odstoupení, se nijak nedotkl nároku žalobce na zaplacení předmětné částky, představující čtyři dlužné splátky ke dni skončení leasingové smlouvy mezi účastníky. Nelze dovodit, že žalobce „účinky odstoupení od smlouvy odvolal\", jak to tvrdí dovolatel, neboť takový právní úkon žalobkyně neučinila a z jejího faktického jednání, směřujícího k uzavření dohody o převodu práv, nelze takový úkon bez dalšího odvodit.
Rovněž nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, který je spojen s nárokem na splátky za nájem předmětu leasingové smlouvy, vyplynul z leasingové smlouvy před jejím zánikem odstoupením (viz čl. VII. bod 1. Všeobecných smluvních podmínek, bod 7. písm. b) samotné smlouvy). Dovolací soud podotýká, že odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty (§302 obch. zák.).
Ze spisu se taktéž nepodává, že by žalovaný v průběhu odvolacího řízení požádal o snížení smluvní pokuty soudem podle ust. §301 obch. zák., jak to tvrdí v dovolání.
Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání jako neopodstatněné zamítl, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné (ust. §243b odst. 1 věta před středkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1 a §151 odst. 1 v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Dovolatel neměl v řízení o dovolání úspěch, žalobkyni podle spisu náklady v tomto řízení, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. srpna 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová