ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.822.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 822/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdenka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce České republiky - Okresního úřadu Jindřichův Hradec, Janderova 147/II proti žalovanému A.M. , o splnění závazku uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod spisovou značkou 4 C 34/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. srpna 1999 č.j. 8 Co 1390/99 - 58, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 19. 3.1999 č.j. 4 C 34/99 - 39 nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, podle níž žalovaný prodává pozemek parc. č. 3521/73, ostatní plocha, staveniště, o výmeře 1240 m 2 v k.ú. J.H. za kupní cenu 192 200 Kč žalobci a rozhodl o náhradě nákladu řízení. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 1996 platně kupní smlouvu, účinnou od 22. 7. 1997 a platně byla dohodnuta i výhrada zpětné koupe podle §610 obč. zák. pro případ, že kupující /žalovaný/ nezahájí do jednoho roku od účinnosti smlouvy výstavbu rodinného domku na prodaném pozemku. Soud s poukazem na ust. §36 odst. 1 obč. zák. dospěl k závěru, že v daném případě výhrada zpětné koupě je vlastně podmínkou rozvazovací a s ohledem na obranu žalovaného, že v zahájení výstavby mu bránilo stanovisko M.ú. J.H. k územnímu plánu města, dovodil, že předmětná podmínka dohodnutá v kupní smlouvě není podmínkou nemožnou, neboť žalovanému tehdy platný územní plán zásadním způsobem nebránil v zahájení výstavby rodinného domku
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 8. 1999 č.j. 8 Co 1390/99 - 58 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh, aby byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu a rozhodl o náhradě nákladu řízení. Odvolací soud vyšel z úplně zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, dospěl však k jinému právnímu názoru, když zásadní právní otázku spatřoval v posouzení důvodnosti žaloby z hlediska zvoleného žalobního petitu. Soud dospěl k závěru, že ujednání práva zpětné koupe je ustanovením §607 odst. 1 obč. zák. omezeno pouze na movité věci, ale odhlédne - li se od této skutečnosti, nepotřebuje uplatnění práva zpětné koupě projev vůle povinné osoby, neboť využije-li prodávající práva zpětné koupe, musí kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, která mela druhá strana z původní kupní smlouvy (viz ust. §608 odst. 2 obč. zák.). Žaloba na nahrazení projevu vůle nebyla tedy na místě a nemůže být úspěšná, a to ani tehdy, pokud se v dané věci účastníci v kupní smlouvě podle ust. §610 obč. zák. dohodli na vedlejším ujednání, obsahující rozvazovací podmínku, připouštející zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou, neboť jejím splněním ztrácí právní úkon ex nunc nastalé právní účinky, nastoupilo by automaticky zpětné vlastnictví žalobce a nebyl by k tomu ani v tomto případě potřebný žádný jiný právní úkon žalovaného.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že uplatněním práva zpětné koupě nastupuje automaticky zpětné vlastnictví prodávajícího a není k tomu potřebný jiný právní úkon kupujícího. Žalobce má za to, že žaloba na nahrazení projevu vůle ve smyslu ust. §161 odst. 3 o. s. ř. je na místě. Dovolatel z uvedených důvodu tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.) neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změnen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), jednajícím zaměstnancem s právnickým vzděláním (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.
Předmětem dovolacího přezkumu je otázka, zda z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. odvolací soud správně posoudil ujednání v kupní smlouvě o výhradě zpětné koupe pro žalobce s odkazem na ust. §610 obč. zák. za ujednání obsahující rozvazovací podmínku, připouštející zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s ustanovením §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle ustanovení §610 odst. 1 obč. zák. mohou účastníci písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší ujednání mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil.
Uvedené ustanovení umožňuje účastníkům daného právního vztahu, aby si písemně dohodli i jiná vedlejší ujednání, než občanským zákoníkem výslovně upravená v ust. §601 až 609, která mají povahu výhrad a podmínek směrujících k zániku právního vztahu z kupní smlouvy (podmínek rozvazovacích), a to za předpokladu, že toto vedlejší ujednání nebude v rozporu s kogentními ustanoveními zákona. Práva z těchto vedlejších ujednání zaniknou, nebyla-li uplatněna do jednoho roku od uzavření smlouvy (pokud nebylo dohodnuto nic jiného).
Podle ustanovení §36 odst. 2 vety druhé o. s. ř. je podmínka rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Právní následky (účinky) právního úkonu mohou být učiněny závislými na jakékoliv skutečnosti, o které subjekty právního úkonu v době jeho vzniku nevědí, zda se vůbec splní, popř. kdy se splní, neboli na podmínce. Podmínka je tak vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se účinnost právního úkonu, tj. vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a povinností, činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu neznámá. Splněním rozvazovací podmínky již nastalé právní účinky právního úkonu zaniknou a právní úkon ztrácí ex nunc právní účinky.
Ustanovení §610 odst. 1 obč. zák. o možnosti v kupní smlouvě dohodnout vedlejší ujednání, mající povahu výhrad a podmínek připouštejících zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou, je v souvislosti s ustanovením §610 odst. 2 obč. zák., které stanoví roční lhůtu běžící od uzavření kupní smlouvy, po jejímž uplynutí takto ujednání zanikají, ustanovením speciálním ve vztahu k obecným ustanovením o podmínkách, obsažených v §36 obč. zák. Pojmovým znakem rozvazovací podmínky ve smyslu §36 obč. zák. mimo jiné je, že účinnost právního úkonu činí závislou na nejisté skutečnosti, o níž v době jejího sjednání nebylo účastníkům známo, zda a kdy nastane, popř. zda již nastala. Nastane-li taková skutečnost, pak bez dalších právních úkonu účastníků nastanou podmínkou předpokládané účinky, tedy zánik účinnosti této smlouvy. Uplatnění či neuplatnění podmínky účastníkem smlouvy tím, že druhému účastníku smlouvy sdělí, že podminovaná skutečnost nastala, tedy nemá vliv na již vzniklé právní následky, tj. na zánik právních účinků smlouvy, jejíž součástí rozvazovací podmínka byla. Z toho logicky vyplývá, že je-li ve smyslu §610 obč. zák. k zániku účinnosti kupní smlouvy třeba, aby prodávající rozvazovací podmínku uplatnil v zákonem stanovené lhůtě, pak nejde o rozvazovací podmínku ve smyslu §36 odst. 2 obč. zák. Vedlejším ujednání podle §610 odst. 1 obč. zák. je např. výhrada zpětného prodeje, výhrada zpětné koupě, výhrada lepšího kupce či koupe na zkoušku. Všechny tyto případy vedlejších ujednání mají společné (pokud ve smlouvě není stanoveno jinak), že jejich účinky jsou závislé na projevu vůle účastníka kupní smlouvy, který musí být adresován druhému účastníku smlouvy a který muže být učinen kdykoli po uzavření smlouvy. Tento projev vůle také lze časově ohraničit ustanovením o prekluzi tak, jak to činí ustanovení §610 odst. 2 obč. zák. /Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu CR ze dne 24. srpna 1999, 2 Cdon 756/97/. Ustanovení §610 obč. zák. se tedy týká ujednání takových výhrad a podmínek - míněno rozvazovacích, které způsobí zánik právního vztahu a jejichž uplatnění je v dispozici smluvní strany a záleží na vůli této smluvní strany, zda využije svého práva uplatnit výhradu či splnění dohodnuté podmínky nebo ne.
V daném případě žalobce ve stanovené lhůtě výhradu zpětné koupe mající povahu rozvazovací podmínky u žalovaného uplatnil a podle ust. §610 obč. zák. došlo k zániku právního vztahu založeného kupní smlouvou ze dne 23. 9. 1996 uzavřenou mezi účastníky. Odvolací soud tedy zaujal správný právní názor, že v daném případě nebyl potřebný jiný právní úkon žalovaného.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout i k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. a k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože takové vady se z obsahu spisu nepodávají, nezbylo, než dovolání žalobce jako nedůvodné zamítnout ( §243b odst. 1, veta před středníkem o. s. ř.).
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není v dané věci naplněn, dovoláním napadený rozsudek je správný, a proto muselo dovolání podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by mel právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. prosince 2000
JUDr. Katerina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová