ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.837.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 837/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Dese, v právní věci žalobce J. H., zast. advokátem, proti žalovanému Zemědělskému družstvu K., zast. advokátem, o zaplacení 375.543,- Kč, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. listopadu 1999, č.j. 19 Co 515/98-91, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 6. 1998 č.j.10 C 55/96-56, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 375.543,- Kč.
Odvolací soud uzavřel, že žalobce, který se stal universálním sukcesorem A. H., odvozoval žalobou uplatněný nárok na vydání majetkového podílu podle §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon\") nejprve ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 6. 1995 a posléze ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 1998 (§33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., dále jen „zákon o půdě\"). Postoupením pohledávky podle §524 a násl. obč. zák. se obsah závazku odpovídajícího postupované pohledávce nemění - rozsah a obsah povinností dlužníka zůstává stejný.
V projednávané věci je mezi účastníky nesporné, že A. H. před postoupením majetkového podílu žalobci dne 8. 6. 1995 nepožádala žalovaného o vydání majetkového podílu, tedy nesplnila jeden ze zákonných požadavků předvídaných ustanovením §13 odst. 2 transformačního zákona, proto platně postoupila nesplatnou pohledávku, která je podle §13 odst. 3 transformačního zákona splatná po sedmi letech od schválení transformačního projektu žalovaného. Chybějící zákonné předpoklady splatnosti, jimiž jsou v projednávané věci žádost o vydání majetkového podílu a provozování zemědělské výroby, nemohou být splněny postupníkem - žalobcem - teprve po jejím převodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu R 16/96 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 80/97, publikovaný v soudních rozhledech č. 2/1999). Vycházeje z těchto závěrů, A. H. opětovně, poté co požádala o vydání majetkového podílu, postoupila tutéž pohledávku žalobci smlouvou ze dne 16. 3. 1998. K tomuto postupu soud uzavřel, že tutéž pohledávku nelze převést opakovaně, neboť A. H. jako postupitelka již nebyla věřitelkou z postupované pohledávky, když žalobce v řízení neprokázal a ani jinak nevyšlo najevo, že by předmětnou pohledávku před opakovaným postoupením převedl zpět na svou matku, A. H.
Z uvedeného vyplývá, že žalobci vzniklo na základě cese ze dne 8. 6. 1995 právo domáhat se proti žalovanému vydání majetkového podílu podle §13 odst. 3 transformačního zákona, ve znění účinném do 14. 7. 1999, tj. po sedmi letech od schválení transformačního zákona. Toto oprávnění zůstalo žalobci zachováno i po novelizaci transformačního zákona zákonem č. 144/1999, avšak citovaná novela přinesla zásadní změnu ve způsobu vypořádání majetkových podílů v transformovaných družstvech, když ve vztahu k osobám oprávněným podle §13 odst. 3 transformačního zákona nezakládá proti družstvu nárok na vypořádání v penězích. Proto se žalobce nemůže úspěšně domáhat proti žalovanému peněžitého plnění.
Závěr, že se postavení žalobce, jako postupníka pohledávky, vůči žalovanému řídí, pokud se týká splatnosti postoupené pohledávky, postavením jejího postupitele, považuje odvolací soud se zřetelem na odlišný názor části teoretické fronty, že postupník pohledávky se stává oprávněnou osobu a má stejná práva jako jiné oprávněné osoby, za otázku zásadního právního významu, a proto o ní připustil dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce, zastoupený advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. f), §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 1 o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. a) až d) o. s. ř.
Dovolatel uvádí, že postoupením pohledávky, spočívající v majetkovém podílu, podle §524 a násl. obč. zák. nemůže být nijak dotčena povinnost družstva postoupený majetkový podíl vydat, a to buď ve lhůtě podle §13 odst. 2 nebo odst. 3 transformačního zákona, v závislosti na podmínkách, které jsou v citovaných ustanoveních uvedeny. Postupník nabývá postoupením pohledávky veškerá práva s ní spojená, tedy i právo požádat o vydání majetkového podílu za podmínek §13 odst. 2 transformačního zákona, když podle §33a odst. 1 zákona o půdě, má postavení oprávněné osoby, včetně práva požádat o vydání majetkového podílu.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, považuje dovolatel závěr soudu, že A. H., když postupovala synovi pohledávku smlouvou ze dne 16. 3. 1998 již neměla pohledávku vůči žalovanému. Z provedeného dokazování je zřejmé, že vůlí A. H. a žalobce bylo postoupit žalobci dosud nesplatnou pohledávku A. H. s tím, že žalobce poté svým úkonem přivodí, že lhůta splatnosti pohledávky začne běžet.
Vadu řízení ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., kterou je možno považovat též za vadu podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nepostupoval podle ustanovení §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a nezrušil rozsudek soudu prvního stupně, který nebyl vůbec odůvodněn z pohledu zákona č.144/1999 Sb., na kterém založil svůj rozsudek odvolací soud a byl proto z tohoto hlediska nepřezkoumatelný. Přitom odvolací soud rozhodl podle zákona, který byl zrušen ústavním soudem. Tuto vadu klasifikuje dovolatel též jako porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 obch. zák. i podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Otázku, o které připustil odvolací soud dovolání, totiž zda se postavení postupníka pohledávky na vypořádání majetkového podílu v družstvu, řídí, pokud se týká splatnosti postoupené pohledávky, postavením jejího postupitele, Nejvyšší soud již vyřešil v rozsudku ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 80/97, shodně pak v rozsudku ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 2 Odon 80/97, a to tak, že osoba, která nabyla na základě smlouvy podle §33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. postavení oprávněné osoby od osoby, která neprovozovala zemědělskou výrobu, může požadovat vydání majetkového podílu až po sedmi letech od schválení transformačního projektu. Jakýkoli jiný závěr o důsledcích převodu podle §33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., by přímo směřoval k obcházení ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona a byl by ve zjevném rozporu s jeho účelem.
Dovolatelem tvrzené nedostatky podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. dovolací soud neshledal, když odvolací soud učinil stejné skutkové zjištění, k jakému dospívá dovolatel. Dovolatel sice dovozuje, že závěr soudu, že A. H., když postupovala dovolateli pohledávku smlouvou ze dne 16. 3. 1998 již nebyla věřitelkou této pohledávky, sám však následně tvrdí, že úmyslem A. H. a žalobce bylo postoupit žalobci dosud nesplatnou pohledávku, což také odvolací soud dovodil v odůvodnění svého rozsudku.
Pokud pak jde o námitku, že soud prvního stupně nezkoumal věc podle zákona č. 144/1999 Sb., na kterém založil odvolací soud své rozhodnutí, dovolací soud uzavřel, že odvolací soud úpravu v uvedeném zákoně pouze obecně konstatoval v tom směru, že žalobce nemůže požadovat po žalovaném po účinnosti tohoto zákona peněžité plnění, své rozhodnutí však na tomto zákoně - zrušeném Ústavním soudem ke dni 7. 1. 2000, nezaložil, když je založil na tom, že pohledávka žalobce vůči žalovanému není dosud dospělá. Z toho pohledu je nedůvodná i námitka dovolatele, že odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze zákona, který ústavní soud posléze zrušil. (Tato námitka by však byla nedůvodná i proto, že odvolací soud rozhodoval dříve, než příslušný nález Ústavního soudu nabyl účinnosti.)
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. října 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová