ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.939.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 939/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdenka Dese, v právní věci žalobců A) J. Š. a B) S. Š., oba zast. advokátem, proti žalovanému S. Š., zast. advokátem, o zaplacení 118.636,- Kč s přísl., o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 1999, č.j. 29 Co 378/99-105, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 1999, č.j. 29 Co 378/99-105 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 16.2.1999, č.j. 6 C 83/96-75 tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům žalovanou částku.
Odvolací soud vyšel při přezkumu napadeného rozsudku z předložené smlouvy o dílo ze dne 23.11.1993 (dále jen „smlouva\"), ze zápisů o odevzdání elektronické zabezpečovací signalizace v čerpací stanici žalovaného dne 27.12.1993 K. B. a kamerového systému v téže stanici dne 17.2.1994 rovněž K. B., z výpovědí účastníků a svědků F. a K. B. V čl. II. odst. 2 smlouvy bylo smluvené dílo charakterizováno jako dodávka a montáž elektronického zabezpečovacího systému a kamerového systému pro benzinovou stanici žalovaného v O. - D. Ž. V čl. III. smlouvy se žalovaný zavázal k zaplacení zálohy ve výši 50 % z ceny díla (bez daně z přidané hodnoty) a k úhradě zbytku ceny do 14 dnů od předání díla. Ve smlouvě není určena osoba, zastupující objednatele a není v ní ani ujednání o protokolárním předání a převzetí díla nebo o projektové dokumentaci k dodávaným systémům.
Jestliže si účastníci nesmluvili žádnou odchylku od ustanovení §536 až 565 obch. zák. pak byli žalobci povinni provést dílo podle požadavků objednatele před podpisem smlouvy a žalovaný byl povinen předmět díla provedeného dle smlouvy převzít a zaplatit za ně. Proto jsou podle závěru odvolacího soudu pro posouzení důvodnosti žaloby rozhodující důkazy o tom, co si žalovaný objednal u žalobců před podpisem smlouvy, zda systémy, které odpovídaly projektu předem odsouhlasenému zástupcem žalovaného F., a dále to, zda žalobci nevěděli a ani nemohli předpokládat, že K. B. není oprávněn za žalovaného jednat.
Žalobci před soudem prvního stupně shodně vypověděli, že žalovanému nabídli smlouvu až poté, co zveřejnil svou představu poplašného zařízení a jeho zástupce odsouhlasil projekt i cenu díla, a že žalovaný přišel s požadavkem, aby kamery vyhodnocovaly identifikaci všech vozidel, čerpajících pohonné hmoty až po odevzdání kamerového systému ve stavu, který dohodli s jeho zástupcem, F. Ten při výslechu „toto v podstatě potvrdil\", ale nevyjádřil se k tvrzení žalobců, že mu nabídli umístění dalších kamer k pokrytí celého areálu čerpací stanice, že on však odmítl zvýšit cenu díla o instalaci dalších kamer. Proto soud dospěl k závěru, že původní rozsah díla byl oběma stranám znám a nebyl rozšířen.
Při odvolacím jednání soud zjistil, že zástupce žalovaného nezpochybňoval tvrzení žalobců, že žalovaný elektronickou zabezpečovací signalizaci na čerpací stanici užívá ode dne 27.12.1993 a kamerový systém ode dne 17.2.1994, že své výhrady přednesl až po zahájení soudního řízení, a to jen vůči kamerovému systému, a že o doplnění kamerového systému požádal až po dokončení a předání původně sjednaného. Protože podle §560 odst. 1 a 2 obch. zák. odpovídá zhotovitel pouze za vady, spočívající v tom, že dílo neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, nelze uznat reklamaci kamerového systému, když se žalovanému nepodařilo prokázat, že chtěl pokrýt areál více kamerami nebo že žalobci neupozornili jeho zástupce na nevhodnost objednání jen požadovaného počtu kamer.
Žalovaný popíral převzetí kamerového systému dne 17.2.1994 a tvrdil, že nezmocnil K. B. k podepsání zápisu o dokončení a odevzdání tohoto systému a tím odůvodňoval nezaplacení žalovaného dluhu. V průběhu soudního řízení dokonce prokazoval, že s K. B. uzavřel pracovní smlouvu až 5.1.1994. Nevyvrátil ovšem svědectví svého zástupce F., že mu K. B. navrhl objednání poplašného systému pro budovanou čerpací stanici, a že se K. B. zúčastnil jednání se žalobci o smlouvě, a že s ním kontroloval výstavbu tohoto systému ani tvrzení žalobců, že jim sjednanou zálohu 120.000,- Kč v hotovosti předal K. B. K. B. byl tedy podle názoru odvolacího soudu zástupcem žalovaného ve smyslu §15 nebo 16 obch. zák.
Přítomnost K. B. při uzavírání smlouvy o dílo, při složení zálohy, při kontrole jeho průběhu a při dokončení obou objednaných systémů jsou okolnosti, k nimž je třeba přihlédnout při hodnocení toho, zda žalobci měli předpokládat, že K. B. žalovaného nezastupuje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný v otevřené lhůtě dovolání. Co do důvodů odkázal na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) a c) o.s.ř.
Žalovaný dovozuje, že ustanovení §15 obch. zák. stanovící, že kdo byl při provozu podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti dochází, není v projednávané věci možno použít, neboť z předložených důkazů jednoznačně vyplynulo, že K. B. takové oprávnění neměl, což potvrdil ve své svědecké výpovědi a potvrdil to i svědek F., když řekl, že neví o tom, že by K. B. měl od žalovaného zmocnění k převzetí díla a domnívá se, že to není pravděpodobné. Ani použití §16 obch. zák. nepřichází podle žalovaného v úvahu, když k použití tohoto ustanovení nestačí, nevěděli-li žalobci, že K. B. není oprávněn jednat za žalovaného, ale je nutné, aby ani tuto skutečnost vědět nemohli. Žalovaný se domnívá, že žalobci mohli vědět, že K. B. není osobou oprávněnou převzít dílo, neboť smlouvu podepisoval žalovaný a jednal o ní se žalobci F. Z pouhé přítomnosti K. B. u některých jednání souvisejících se smlouvou nelze dovozovat to, že by byl oprávněn za žalovaného jednat.
Podáním doručeným soudu dne 23.3.2000 požádal žalovaný o odklad vykonatelnosti napadaného rozsudku.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolatel napadá pouze závěr odvolacího soudu o tom, že K. B. byl jeho zmocněncem oprávněným převzít předmět díla podle §15 nebo 16 obch. zák. Závěr dovolatele, že na projednávanou věc citovaná ustanovení nedopadají, je správný.
Podle §15 obch. zák. ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. K. B. byl, jak konstatoval z výpovědí svědků a účastníků odvolací soud, pověřen obsluhou čerpací stanice. Nelze proto dovodit jeho zmocnění podle §15 obch. zák. k převzetí předmětu díla spočívajícího v dodávce a montáži elektronického zabezpečovacího systému a kamerového systému pro benzinovou stanici, neboť takové převzetí není úkonem, ke kterému při obsluze čerpací stanice obvykle dochází.
Na projednávanou věc nedopadá ani ustanovení §16 obch. zák., podle kterého zavazuje podnikatele i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna. Uvedené ustanovení dopadá na situace, kdy se třetí osobou jedná v provozovně podnikatele osoba, jejíž jednání a okolnosti, za kterých k němu došlo, stejně jako charakter prováděné činnosti odpovídající účelu, ke kterému provozovna slouží, nevzbuzují a nemohou vzbuzovat u třetí osoby žádné pochybnosti o tom, že uvedená osoba je oprávněna takto za podnikatele jednat. (Tak např. pokud osoba pohybující se v prostoru čerpací stanice a zjevně obeznámená s jejím provozem, činí na čerpací stanici úkony směřující k prodeji benzínu a dalšího prodávaného zboží, bude možno zpravidla dovozovat použití §16 obch. zák. i pokud tato osoba nebude k uvedeným úkonům zmocněna.) Tak tomu ale v projednávané věci nebylo.
Použití ustanovení §16 obch. zák. připadá v úvahu při současném splnění dvou podmínek. První z nich, že totiž k jednání musí dojít v provozovně podnikatele, je v projednávané věci splněna. Splněna však není podmínka druhá, totiž že třetí osoba, jednající s nezmocněným jednatelem, nemohla vědět o nedostatku zmocnění. I když se K. B. účastnil některých činností při uzavírání a realizaci smlouvy o dílo, bylo, jak dovodil odvolací soud, z účastnických a svědeckých výpovědí zjevné, že osobou oprávněnou k činnostem souvisejícím s realizací díla, byl F., a že K. B. kontroloval provádění stavby vedle něj. To samo o sobě jistě nevylučuje, aby žalovaný zmocnil k převzetí předmětu díla i K. B.; takové zmocnění to však přinejmenším zpochybňuje, a to tím spíše, že žalovaným bylo známo, že K. B. je v provozovně žalovaného přítomen jako obsluha čerpací stanice, z čehož mohli stěží dovozovat jeho zmocnění k převzetí předmětu díla. Druhá z uvedených podmínek tedy není v projednávané věci naplněna.
Protože podmínky zvláštních ustanovení obchodního zákoníku o zákonném zastupování podnikatele nejsou v projednávané věci naplněny, měl odvolací soud zkoumat oprávněnost převzetí podle obecných ustanovení občanského zákoníku o překročení zmocnění, když z výpovědi žalovaného i K. B. vyplývá, že K. B. byl jako zaměstnanec žalovaného zmocněn k úkonům souvisejícím s obsluhou čerpací stanice. Z tohoto hlediska však odvolací soud zmocnění K. B. k převzetí předmětu díla neposuzoval, a proto je neposuzoval ani dovolací soud, neboť tím by odňal žalovanému možnost obrany proti takovému posouzení.
Pro úplnost je třeba dodat, že není správný ani závěr odvolacího soudu o tom, že jestliže si účastníci nesmluvili žádnou odchylku od ustanovení §536 až 565 obch. zák., pak byli žalobci povinni provést dílo podle požadavků objednatele před podpisem smlouvy, a že pro posouzení důvodnosti žaloby jsou rozhodující důkazy o tom, co si žalovaný objednal u žalobců před podpisem smlouvy, zda systémy, které odpovídaly projektu předem odsouhlasenému zástupcem žalovaného F. Jednání účastníků před podpisem smlouvy může sloužit pouze k případnému výkladu nejasného smluvního ujednání - jestliže je takový výklad možný - nevzniká z něj však závazek žádnému z účastníků smlouvy, pokud na výsledky předchozích jednání ve smlouvě výslovně neodkázali. Vymezení předmětu plnění vyplývá podle ustanovení §536 odst. 1 obch. zák., pouze z uzavřené smlouvy.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty druhé, o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. října 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová