ECLI:CZ:NS:2000:3.ND.295.2000.1
sp. zn. 3 Nd 295/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle §16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. v právní věci žalobce Dr. Z. K., proti žalované JUDr. O. P., předsedkyni senátu Nejvyššího soudu ČR, Brno, Burešova 20, o náhradu škody ve výši 150.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 176/99, o vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Z. K., JUDr. P. K. a JUDr. V. M. nejsou vyloučeni a soudce Nejvyššího soudu České republiky JUDr. V. K. je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1260/2000.
Odůvodnění:
Žalobce Dr. Z. K. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 19 Co 600/99, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 1999, č. j. 53 C 176/99-20. U Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) je věc vedena pod sp. zn. 20 Cdo 1260/2000.
Dne 3. 8. 2000 předložila předsedkyně občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu věc k rozhodnutí o vyloučení soudců senátu 20 Cdo, jehož členy jsou JUDr. V. K., JUDr. V. M., JUDr. Z. K. a JUDr. P. K. Tento senát je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu příslušný rozhodnout ve shora uvedené věci sp. zn. 20 Cdo 1260/99 o dovolání žalobce Dr. Z. K.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jich poměr k věci, účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne podle §16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. jiný senát téhož soudu.
Z písemného vyjádření soudců Nejvyššího soudu - členů senátu 20 Cdo je zřejmé, že žalovanou JUDr. O. P. všichni znají z kolegiálního styku. JUDr. V. K. nad tento rámec uvedl, že JUDr. O. P. zná dlouhodobě a jeho vztah vůči ní má nejen kolegiální, ale i osobní charakter. Se zřetelem ke konstatovaným skutečnostem vyslovil názor, že s ohledem na povahu jeho vztahu ke jmenované soudkyni, lze mít za to, že je z projednávání její věci vyloučen.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají z předloženého spisu žádné skutečnosti, nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli jakýkoliv poměr k projednávané věci. Takové námitky konečně nebyly vzneseny ani ze strany účastníků řízení a nejsou též obsaženy ve vyjádřeních učiněných shora uvedenými soudci. Jejich poměr k účastníkům řízení, konkrétně k osobě JUDr. O. P., nelze bez dalšího založit na skutečnosti, že jmenovaná je rovněž soudkyní občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný kolegiální rámec, nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, témže oddělení či kolegiu. Pokud by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině příjmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na kolegiálním vztahu mezi soudci.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1260/2000, byli vyloučeni soudci tohoto soudu JUDr. Z. K., JUDr. P. K. a JUDr. V. M. Naproti tomu u člena senátu JUDr. V. K. bylo zapotřebí důvody vyloučení dle §14 odst. 1 o. s. ř. spatřovat v tom, že jeho vztah k účastnici řízení JUDr. P. nemá výlučně kolegiální charakter, když dle vyjádření jmenovaného jde i o vztah osobní. Individualita takového vztahu svou povahou vždy přesahuje již konstatovaný kolegiální rámec a proto lze mít za to, že půjde o „poměr\" k účastníkovi řízení, předpokládaný ve shora citovaném ustanovení zákona.
Za tohoto stavu proto senát Nejvyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. tak, jak je výroku tohoto usnesení uvedeno.
S ohledem na princip tzv. zákonného soudce vyjádřený v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo nutno případné důvody vyloučení posuzovat též u dalších soudců Nejvyššího soudu, pokud tři soudci ze senátu tohoto soudu, jež jsou rozvrhem práce určeni k projednávání a rozhodnutí věci, vyloučeni nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler