ECLI:CZ:NS:2000:3.ND.329.2000.1
sp. zn. 3 Nd 329/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. v právní věci oprávněné R. P., proti povinnému L. P., o nezastupitelné jednání podle §351 o. s. ř., vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 1017/99, u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 736/99 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncd 72/2000, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. M., Mgr. D. J. a Mgr. M. K. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncd 72/2000.
Odůvodnění:
V podání ze dne 14. 2. 2000 povinný L. P. vznesl námitku podjatosti Vrchního soudu v Praze, kterou dne 17. 4. 2000 odůvodnil tak, že s ohledem na způsob rozhodování soudkyně vrchního soudu JUDr. M. D. v jeho jiné věci lze mít pochybnosti o její nepodjatosti, a tytéž pochybnosti lze mít také o nepodjatosti všech dalších soudců Vrchního soudu v Praze, vzhledem „k tolik rozšířené a tolik oblíbené kastovní solidaritě\".
V posuzované věci Vrchní soud v Praze projednává námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Praze, kterou vznesl povinný L. P. a návrh na delegaci, a to v senátě složeném z předsedy JUDr. J. M. a soudců Mgr. D. J. a Mgr. M. K.
Z vyjádření všech tří výše označených soudců se shodně podává, že nemají žádný vztah k účastníkům ani k právní věci samotné a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by mohly být důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti.
V posuzovaném případě nejsou na straně soudců JUDr. J. M., Mgr. D. J. a Mgr. M. K. dány žádné takové okolnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Ostatně povinný ve vztahu k nim žádné takové konkrétní okolnosti ani netvrdí. Jen samotný fakt, že jiný soudce téhož soudu (popř. i někteří další soudci) rozhodoval v jiné právní věci povinného a že povinný subjektivně není spokojen s výsledkem dřívějšího rozhodnutí v jiné věci, nemůže být důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednávání a rozhodování této věci.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že jedním ze stěžejních ústavních atributů, vymezujících postavení soudní moci, je princip, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (princip zákonného soudce-srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z toho mimo jiné plyne, že rozhodnout o vyloučení soudce lze pouze na podkladě takových zjištění, jejichž existence zásadním způsobem zpochybňuje způsobilost soudce k nestrannému a objektivnímu posouzení věci. V projednávané věci však nic takového zjištěno nebylo.
Za tohoto stavu věci tedy Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík