Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2000, sp. zn. 3 Tvo 115/2000 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.115.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.115.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 115/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2000 stížnost obžalovaného A. D., podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2000, č. j. 6 Ntv 12/2000-1566, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 15/99, a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto: Stížnost se zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 24. 8. 2000, č. j. 6 Ntv 12/2000-1566, rozhodl Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obžalovaného A. D. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 15/99 do 31. prosince 2000. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný A. D. včasnou stížnost. Namítl., že trestní řízení trvá v této jeho věci nepřiměřeně dlouho. Je sice pravda, že ve svém domovském státě (Slovenské republice) byl odsouzen, ovšem právě tato skutečnost vylučuje, že by chtěl na Slovensko uprchnout a tam se skrývat. Zdržuje se na adrese svého bydliště v České republice, kde je také vázán pracovními i příbuzenskými svazky. Uvedl, že v případě propuštění na svobodu je ochoten nabídnout kauci, která by měla zaručit, že trestní řízení nebude žádným způsobem mařit. Z obsahu podané stížnosti je tedy patrno, že obžalovaný se jí domáhá zrušení napadeného usnesení s tím, že návrh předsedkyně senátu Městského soudu v Praze na prodloužení lhůty trvání jeho vazby bude zamítnut. Když Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Z napadeného usnesení i z obsahu spisu vedeného v této trestní věci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 15/99 je patrno, že obžalovaný A. D. je stíhán pro pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 4 tr. zák. a dále i pro trestné činy padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 al. druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., spojené se způsobením škody ve výši více než 6 milionů Kč. Ve vazbě se nachází od 8. 9. 1998, v současné době pouze z důvodu §67 písm. a) tr. ř., takže dvouletá lhůta jejího trvání uplynula dne 8. 9. 2000. Závažnosti a složitosti této trestní věci odpovídá i rozsáhlý spisový materiál o ní, jakož i délka přípravného řízení a řízení před soudem prvního stupně. Jak je zřejmé z napadeného usnesení, s jehož obsahem se Nejvyšší soud identifikuje, hlavní líčení bylo odročováno pouze z objektivních důvodů (onemocnění obhájců a předsedkyně senátu). V mezidobí, tj. po vydání napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, byl ve věci již vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2000, č. j. 40 T 15/99-52, jímž byl obžalovaný A. D. za uvedené trestné činy odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku, a dále i k trestům vyhoštění a propadnutí věci. Lze předpokládat, že ve věci proběhne též odvolací řízení. Za dané situace se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěrem obsaženým v napadeném usnesení, že u obžalovaného A. D. existuje i nadále důvod tzv. útěkové vazby ve smyslu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. obava, že v případě propuštění na svobodu uprchne, popř. se bude skrývat, aby se tak dokončení tohoto trestního stíhání, resp. výkonu uloženého trestu odnětí svobody, vyhnul. Tato obava se stala poté, co byl za výše uvedené trestné činy nepravomocně odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody, ještě naléhavější. Jeho vazba proto není peněžitou zárukou ve smyslu §73a tr. ř. nahraditelná. Důvodné je i její prodloužení podle §71 odst. 3 tr. ř. o něco více než tři měsíce, což je doba nezbytně nutná k vyhotovení zmíněného odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupě, jeho doručení a event. provedení odvolacího řízení. Nejvyšší soud tedy neshledal stížnost obžalovaného A. D. proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze o prodloužení jeho vazby v žádném směru důvodnou, takže jako takovou ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 26. září 2000 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Fastner

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/26/2000
Spisová značka:3 Tvo 115/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.115.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18