ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.66.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 66/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2000 stížnost obviněné D. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2000, č. j. 2 To 39/2000-28, a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 1999, č. j. 7 T 195/98-113, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1999, č. j. 5 To 143/99-134, byla obviněná D. J. odsouzena pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
Proti tomuto pravomocnému rozsudku podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněné. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 11. 2. 2000, č. j. Nt 117/99-16, tomuto návrhu vyhověl, tj. podle §284 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení v této věci, cit. rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze zrušil, a věc podle §284 odst. 2 tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření.
Stížnost obviněné proti tomuto usnesení byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2000, č. j. 2 To 39/2000-25, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Navazujícím usnesením Vrchního soudu v Praze z téhož dne, č. j. 2 To 39/2000-28, bylo podle §287 tr. ř. rozhodnuto, že obviněná D. J., na které se vykonával výše zmíněný trest odnětí svobody, se bere do vazby z důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obviněná D. J. podala proti tomuto usnesení včasnou stížnost. Uvedla, že pokud by byla propuštěna na svobodu, bude se zdržovat ve svém trvalém bydlišti, najde si neprodleně zaměstnání a nedopustí se žádné další trestné činnosti. Z obsahu podané stížnosti je tedy zřejmé, že obviněná se jí domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění na svobodu.
Podle ustanovení §141 odst. 2 tr. ř. „usnesení soudu ... lze stížností napadnout jen v těch případech, kdy to zákon výslovně připouští a jestliže rozhoduje ve věci v prvním stupni". V řízení o podané stížnosti se proto Nejvyšší soud primárně zabýval otázkou její přípustnosti.
Usnesení o vzetí obviněného, v jehož věci byla povolena obnova řízení a na němž je do té doby vykonáván trest odnětí svobody, do vazby, je nepochybně rozhodnutím o vazbě, proti kterému je podle §74 odst. 1 tr. ř. přípustná stížnost.
Složitější je však otázka, zda rozhodnutí vyššího soudu, který poté, co meritorně pravomocně rozhodl o stížnosti proti usnesení o povolení obnovy řízení, rozhodl podle §287 tr. ř. o vzetí obviněného (na němž byl do té doby vykonáván trest odnětí svobody) do vazby, lze považovat z rozhodnutí soudu v prvním stupni, neboť jen proti takovému usnesení zákon připouští stížnost.
Podle přesvědčení Nejvyššího soudu by zásadně i v těchto případech měl být k rozhodnutí podle §287 tr. ř. o vazbě příslušný soud, který je podle §281 tr. ř. jako soud prvního stupně příslušný k rozhodnutí o obnově řízení, v daném případě tedy podle 3. odstavce cit. zákonného ustanovení, Městský soud v Praze. V ustanovení §287 tr. ř. o vzetí obviněného, (na němž je vykonáván trest odnětí svobody) po právní moci usnesení o povolení obnovy řízení, do vazby, je však akcentována neprodlenost vydání takového rozhodnutí. Je tomu tak proto, že na jedné straně rozhodnutím o povolení obnovy řízení ztrácí výkon trestu odnětí svobody svůj zákonný podklad. Na druhé straně, pokud by obviněný nebyl - zejména v případech, kdy obnova řízení byla povolena v jeho neprospěch - vzat do vazby, hrozí, že by některým ze způsobů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) - c) tr. ř. mohl mařit trestní řízení.
Lze proto připustit, aby v případech, kdy požadavku neprodlenosti vydání takového rozhodnutí o vazbě (srov. též v hodinách uvedené lhůty pro rozhodnutí o vazbě v čl. 8 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod a §69 odst. 4, 5 tr. ř.) by nebylo možno dosáhnout při postoupení spisu soudu funkčně příslušnému k řízení o obnově v prvním stupni podle §281 tr. ř., rozhodl podle §287 tr. ř. o vazbě obviněného vyšší soud, který předtím ve stížnostním řízení meritorně rozhodl o povolení obnovy řízení. Toto rozhodnutí vyššího soudu, který je učinil namísto jinak funkčně příslušného nižšího soudu, je však třeba považovat za rozhodnutí v prvním stupni, neboť jinak by byl obviněný zbaven práva podat proti rozhodnutí o vazbě, které jej zvlášť citelně zasahuje, řádný opravný prostředek - stížnost (srov. též čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož „každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení osobní svobody...").
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze o vzetí obviněné D. J. podle §287 tr. ř. do vazby, které uvedené požadavky splňuje, je třeba považovat za rozhodnutí, kterým uvedený soud rozhodl o vazbě v prvním stupni, a proti němuž je podle již vzpomenutých ustanovení §141 odst. 2 a §74 odst. 1 tr. ř. přípustná stížnost.
Když však Nejvyšší soud v rozsahu revizního principu obsaženého v ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku tohoto usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Obviněná D. J. je po povolení obnovy řízení v její neprospěch stíhána pro ještě závažnější trestný čin, než pro jaký byla stíhána v původním řízení. Za tento trestný čin - nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. - jí hrozí uložení trestu odnětí svobody v trvání osmi až dvanácti let. S přihlédnutím ke konkrétním důvodům její vazby existujícím již v původním řízení (je cizí státní příslušnicí, v místě bydliště se nezdržovala a neměla stálý legální zdroj příjmů), existuje v současném stadiu řízení ještě naléhavější nebezpečí, že v případě propuštění na svobodu by uprchla, popř. se skrývala, aby se tak tomuto trestnímu stíhání a trestu vyhnula. Její vzetí do vazby z důvodu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je proto plně opodstatněné a jejím slibem nenahraditelné.
Nejvyšší soud proto podanou stížnost obviněné D. J. proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze o jejím vzetí do vazby jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Fastner