ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.91.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 91/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2000 stížnost obžalovaného M. Ch., proti usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2000 sp. zn. 11 To 170/99 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 15/98, a rozhodl podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu takto:
Stížnost se z a m í t á .
Odůvodnění:
U Vrchního soudu v Praze je vedeno odvolací řízení o odvolání obžalovaného M. Ch. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře sp. zn. 9 T 15/98 ze dne 3. 3. 1999.
V průběhu tohoto řízení se obžalovaný M. Ch. za součinnosti svého obhájce snaží protahovat a mařit odvolací řízení před Vrchním soudem v Praze. V rámci obstrukcí podal obžalovaný dva návrhy na vyloučení soudce, které byly zamítnuty. V prvém návrhu obžalovaný užil argument, že s ním měl mít předseda senátu odvolacího soudu pohlavní styk.Tento výrok obžalovaného považoval předseda senátu odvolacího soudu za vylhaný a bezostyšný útok na soudce, který nemá u vrchního soudu precedentu. Postupoval proto podle §66 odst. 1 tr. řádu a usnesením ze dne 15. 2. 2000 sp. zn. 11 To 170/99-3764 uložil obžalovanému Ch. za jeho urážlivé chování vůči soudu pořádkovou pokutu ve výši 50.000,- Kč s tím, že jej současně upozornil na to, že případný další podobný útok na soud již může být posuzován jako trestný čin pohrdání soudem podle §169b trestního zákona. V písemném vyhotovení rozhodnutí byl obžalovaný poučen o možnosti podat proti němu opravný prostředek.
Obžalovaný M. Ch. v souladu s poučením o opravném prostředku napadl uvedené rozhodnutí předsedy senátu stížností jednak sám a jednak prostřednictvím svého obhájce. Namítá, že jeho výrok je součástí jeho obhajoby a že může svůj výrok svědecky dokázat. Považuje postoj předsedy senátu za nepřátelský a pokud uvádění pravdy může být považováno za urážku soudu, mělo být podle jeho názoru postupováno podle §66 odst. 2 tr. řádu. Navrhl proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a aby věc byla přikázána jinému senátu vrchního soudu.
Z podnětu podané stížnosti se Nejvyšší soud České republiky předmětnou věcí zabýval v neveřejném zasedání. Jako základní podmínku přezkumu stížností napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu řešil otázku přípustnosti podané stížnosti. V této souvislosti nutno uvést, že v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze nejde o samostatné a ojedinělé podání obžalovaného Ch. či jeho obhájce v rámci tohoto řízení. Obžalovaný Ch. podal stížnost do usnesení o prodloužení vazby, stížnost do zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby, stížnost proti rozhodnutí o jeho návrhu na vyloučení soudce, shora uvedenou stížnost proti uložení pořádkové pokuty, jeho obhájce do rozhodnutí o jeho předání České advokátní komoře ke kárnému postihu. Všemi těmito stížnostmi se Nejvyšší soud zabýval a dospěl k závěru, že jsou jednak nedůvodné a jednak nepřípustné.
Obdobně jako u svého rozhodnutí 3 Tvo 92/2000 a 3 Tvo 93/2000 senát Nejvyššího soudu shledal, že i přes poučení o přípustnosti řádného opravného prostředku (stížnosti), tento přípustný není. Nezbývá než opakovat, že i rozhodnutí podle §66 odst. 1 tr. řádu je rozhodnutím, proti kterému je podle §66 odst. 4 tr. řádu zásadně přípustná stížnost. Podle ustanovení §147 odst. 2 tr. řádu však lze napadnout rozhodnutí soudu popř. státního zástupce jen v případech, kdy to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují v prvním stupni.
V projednávaném případě i když napadené usnesení obsahuje poučení o možnosti uplatnění opravného prostředku, je senát Nejvyššího soudu toho názoru, že jde ve skutečnosti o rozhodnutí druhé instance, proti němuž stížnost přípustná není. Proto pokud obžalovaný M. Ch. proti tomuto usnesení stížnost podal, rozhodl Nejvyšší soud bez jejího meritorního přezkoumání tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustnou zamítl. Podrobně byla problematika přípustnosti stížnosti proti druhoinstančním rozhodnutím rozebrána v rozhodnutích Nejvyššího soudu v této věci (3 Tvo 92/2000 a 3 Tvo 93/2000) a proto se obžalovaný Ch. na jejich odůvodnění odkazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.
V Brně dne 24. srpna 2000
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych