ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.96.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 96/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2000 stížnost obžalovaného O. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. 12 Ntv 4/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 69/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaného O. B. do 31. 10. 2000.
Proti usnesení podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v §143 odst. 1 tr. ř. stížnost, kterou odůvodnil jednak sám, jednak prostřednictvím svého obhájce. Především v ní namítl, že Nejvyšší soud ve svém předcházejícím rozhodnutí vyslovil, že za dobu nezbytně nutnou k tomu, aby trestní stíhání v dané věci mohlo být skončeno, považuje dobu do 31. 3. 2000. Ke skončení trestního stíhání však dosud nedošlo. Obžalovaný dále poukázal na to, že na pokrytí svého pobytu v České republice má dostatek legálně získaných finančních prostředků a území republiky nehodlá po dobu trestního stíhání opustit, když navíc nemá k dispozici ani svůj cestovní pas. Dále uvedl, že se v případě propuštění z vazby bude zdržovat na konkrétní adrese a bude kdykoliv k dispozici orgánům činným v trestním řízení. S ohledem na shora konstatované důvody a dále proto, že se žádné trestné činnosti nedopustil, navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Na základě stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo (§147 odst. 1 tr. ř.) a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Obžalovaný O. B. je stíhán pro závažnou (zejména majetkovou) trestnou činnost. O obžalobě, jež byla podána na O. B. a další dvě osoby u Krajského soudu v Hradci Králové dne 18. 3. 1999, rozhodl uvedený soud rozsudkem ze dne 10. 11. 1999, č. j. 6 T 69/99-1350, jímž obžalovaného uznal vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §143 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 12 To 173/99, byl v odvolacím řízení citovaný rozsudek soudu I. stupně v části týkající se obžalovaného O. B. zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O vzetí obžalovaného do vazby rozhodl soudce (soudkyně) Okresního soudu v Jičíně usnesením ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. Nt 59/98, z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. v tehdy účinném znění. Důvody vazby byly později rozšířeny i o důvod tzv. útěkové vazby uvedený v §67 písm. a) tr. ř. v tehdy účinném znění. Vazba obžalovaného byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2000, sp. zn. 12 Ntv 1/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 7 Tvo 34/2000, a to do 31. 7. 2000.
Nynější návrh na prodloužení lhůty trvání vazby podal předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze. Návrh odůvodnil zejména tím, že v důsledku náhlého úmrtí jednoho z členů senátu, muselo být po zrušení rozsudku odvolacím soudem, hlavní líčení s ohledem na nové složení senátu, konáno od počátku znovu. Navíc se nedostavili někteří ze svědků, na jejichž slyšení obžalovaný trval. Zejména v důsledku těchto objektivních okolností nebylo možno řízení skončit ve výše uvedené lhůtě.
Podle zjištění Nejvyššího soudu u obžalovaného O. B. dosud trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. a v uvedeném směru lze považovat závěry napadeného usnesení za správné. V uvedené souvislosti je třeba zdůraznit, že obžalovaný je cizím státním příslušníkem, který vystupoval pod různými jmény a bylo u něj nalezeno několik cestovních dokladů. Nebylo zjištěno, že by byl na pobyt v České republice blíže vázán. Tvrzení obžalovaného, že po dobu trestního stíhání neopustí území republiky, je nutno posuzovat pod zorným úhlem shora konstatovaných skutečností, a dále toho, že si obžalovaný je nepochybně vědom, jaký trest mu hrozí v případě, že bude uznán shora uvedenou trestnou činností vinným, a že pokud by se po propuštění z vazby rozhodl Českou republiku opustit, mohl by toho bez větších překážek dosáhnout, a účinně se tak vyhnout trestnímu stíhání. Existují tedy konkrétní skutečnosti, o něž lze důvody tzv. útěkové vazby dle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. opřít. Pokud jde o důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., ze spisu vyplývá, že se obžalovaný měl trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dopouštět ve formě pokračování velkým množstvím útoků (celkem 56) v době od 8. 10. 1997 do 4. 1. 1998, tedy prakticky až do svého zadržení orgány Policie ČR (14. 1. 1998). Uvedená okolnost, ve spojení s rozsahem a charakterem stíhané trestné činnosti, vzbuzuje důvodnou obavu, že by obžalovaný mohl na svobodě v trestné činnosti pokračovat. Se závěry napadeného usnesení ohledně důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. se Nejvyšší soud proto ztotožnil.
Nejvyšší soud se ztotožnil s napadeným usnesením rovněž v tom, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. V předmětné věci nebylo trestní stíhání obžalovaného ukončeno ani v rámci posledního prodloužení vazby z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů. Mezi objektivní okolnosti, v důsledku nichž se řízení prodloužilo, patří úmrtí člena senátu soudu I. stupně a nutnost projednat věc v novém složení senátu. Krajský soud v Hradci Králové po vrácení věci odvolacím soudem (3. 4. 2000) konal nové hlavní líčení ve dnech 23. a 24. 5. 2000 a 27. a 28. 6. 2000, kdy je bylo nutno znovu odročit z důvodu výslechu dalších svědků. Za daného stavu nelze dospět k závěru, že k prodlužování řízení dochází vzhledem k nečinnosti soudu, ale že se tak stalo z důvodů, jež je třeba ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. považovat za závažné a rovněž pro obtížnost projednávané trestní věci.
S ohledem na stávající důvody vazby u obžalovaného současně hrozí, že jeho propuštěním na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, jenž podle §1 odst. 1 tr. ř. spočívá mj. v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny, jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, a aby bylo předcházeno a zamezováno další trestné činnosti.
Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obžalovaného O. B., tj. do 31. 10. 2000, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak vzhledem ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaného nyní nachází. Prodloužení vazby není současně v rozporu s ustanovením §71 odst. 4 tr. ř.
K námitkám obžalovaného, které se týkají otázek jeho viny resp. neviny, nemohl Nejvyšší soud přihlížet, neboť v řízení o prodloužení vazby nelze řešit meritorní otázku, zda obžalovaný je či není vinen. Shromážděné důkazy mohly být posuzovány pouze z hlediska ustanovení §68 věta druhá tr. ř., přičemž na tomto základě je možno učinit závěr, že vazba je odůvodněna též skutkovými okolnostmi.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaného nevyhověl a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 10. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler