ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.104.2000.1
sp. zn. 3 Tz 104/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. D., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 1998, č. j. 9 T 108/97-74, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 1998, č. j. 9 T 108/97-74,
byl porušen zákon
v ustanovení §3 odst. 1, §235 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.
Tento rozsudek se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Znovu se rozhoduje, že trestní stíhání obviněného R. D. pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jehož se měl podle bodu 1) žalobního návrhu obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 9. 10. 1997, sp. zn. 3 Zt 213/97, dopustit tím, že „dne 8. 10. 1996 v době kolem 20.15 hod. v O. vyzýval L. E., aby přestala hovořit s dalším přítomným, R. M., a aby šla domů, a pro případ, že jeho příkazu neuposlechne, jmenované vyhrožoval políčkem", se podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 1998, č. j. 9 T 108/97-74, byl obviněný R. D. uznán vinným výše popsaným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na tříletou zkušební dobu.
Dne 23. 4. 1998 nabyl tento rozsudek právní moci.
Dne 4. 5. 2000 podal proti němu ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že obviněný R. D. byl obžalobou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 9. 10. 1997, sp. zn. 3 Zt 213/97, stíhán jednak pro výše popsaný trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (bod 1. žalobního návrhu), jednak pro trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., jichž se měl dopustit tím, že „dne 8. 10. 1996 v době kolem 20.20 hod. v O. v přítomnosti R. M. a Z. K. udeřil L. E., dlaní levé ruky do pravé poloviny tváře, neboť dotyčná se nepodrobila jeho předchozím pokynům, a popsaným jednáním jí způsobil pohmoždění hlavy, pravé tváře a podvrtnutí krčního úseku páteře, kteréžto úrazové změny si vyžádaly léčbu spojenou s pracovní neschopností v trvání od 8. 10. 1996 do 24. 10. 1996 včetně" (bod 2 . žalobního návrhu). Trestní stíhání obviněného R. D. pro tyto trestné činy, popsané pod bodem 2. žalobního návrhu, bylo pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 1998, č. j. 9 T 108/97-80, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 1998, č. j. 3 To 377/98-93, podle §223 odst. 1, §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno z důvodu čl. I písm. a) amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Tímto rozhodnutím však soud rozhodl nejen o části skutku popsané pod bodem 2. žalobního návrhu, nýbrž i o jeho části popsané pod bodem 1. žalobního návrhu, neboť je evidentní, že obě tyto části tvoří jediný nedělitelný skutek, o němž je možno rozhodnout jen jedním rozhodnutím. Trestní stíhání, resp. odsouzení obviněného R. D. napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 1998, č. j. 9 T 108/97-74, pro část tohoto skutku představující výše zmíněný trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., je tedy z hlediska §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřípustné, neboť mu brání překážka rei iudicatae tvořená zmíněným usnesením o zastavení trestního stíhání z důvodu aboličního článku amnestie.
V petitu ministrovy stížnosti pro porušení zákona bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle §268 tr. ř. (správně 268 odst. 2 tr. ř.) vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 1998, č. j. 9 T 108/97-74, byl v neprospěch obviněného R. D. porušen zákon, tento rozsudek aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
I když jednání obviněného R. D. popsané jednak pod bodem 1. a jednak pod bodem 2. žalobního návrhu bylo rozdílně kvalifikováno (v prvním případě jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., ve druhém případě jako trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.), je zřejmé, že obě tato jednání tvoří jeden celek, tj. jediný skutek. Jednání popsané pod bodem 2. žalobního návrhu totiž plynule navazovalo na jednání popsané pod bodem 1. a bylo bezprostředním splněním výhrůžky, kterou obviněný R. D. poškozené L. E. hrozil, pokud neuposlechne jeho příkazu. Je proto třeba souhlasit s právním názorem obsaženým ve stížnosti pro porušení zákona, že pokud Okresní soud v Ostravě výše zmíněným usnesením rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného R. D. pro část skutku obsaženou pod bodem 2. žalobního návrhu, rozhodl ve skutečnosti o celém skutku a nemohl a neměl již pokračovat v jeho trestním stíhání a odsoudit jej pro část tohoto skutku obsaženou pod bodem 1. žalobního návrhu. Takovému postupu bránila překážka uvedená v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., resp. princip nedělitelnosti skutku (jeho jednoty), znamenající, že o jednom skutku lze rozhodnout jen jedním rozhodnutím.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 1998, č. j. 9 T 108/97-74, byl v neprospěch obviněného R. D. porušen zákon v hmotně právních ustanoveních §3 odst. 1 tr. zák. (vyjadřujícího implicitně pojem skutku) a §235 odst. 1 tr. zák. (o trestném činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., za nějž obviněný tímto rozsudkem nesprávně odsouzen). V důsledku tohoto výroku byl dalším výrokem rozsudku Nejvyššího soudu napadený pravomocný rozsudek Okresního soudu v Ostravě podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušen. Protože další trestní stíhání obviněného pro tento skutek je z hlediska §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřípustné, rozhodl Nejvyšší soud podle §271 odst. 1 tr. ř. tak, že z uvedeného zákonného důvodu (již vzpomenuté překážky rei iudicatae) se toto trestní stíhání obviněného R. D. pro uvedený skutek zastavuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich F a s t n e r
V Brně dne 22. června 2000