ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.138.2000.1
sp. zn. 3 Tz 138/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. Š., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci. Králové ze dne 10. 12. 1999, ČVS:KVV 51/20-95, a za podmínek v §272 tr. ř. rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 10. 12. 1999, ČVS:KVV-51/20-95, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon
v ustanovení §172 odst. 1 písm. d), §11 odst. 1 písm. a), §2 odst. 5, 6 tr. ř. a čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 ve prospěch i v neprospěch obviněného.
Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Opatřením vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 16. 5. 1995, ČVS:KVV 51/20-95, bylo P. Š. podle §160 odst. 1 tr. ř. sděleno obvinění z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 1, 4 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že „jako soukromý podnikatel - spolumajitel firmy P., spol. s r. o., se sídlem v H. K., která má oprávnění podnikat v oboru obchodní činnost, uzavřel dne 8. 6. 1993 tři leasingové smlouvy - č. 7193025, 7193026 a 7123027 - s firmou P. se sídlem v H. K., zastupovanou jejím majitelem A. P., na dodání tiskařské rotačky od firmy R. S. A. se sídlem T. C., M., Španělsko, přičemž k výše uvedeným smlouvám byly dne 30. 6. 1993 sepsány podmínky leasingových smluv mezi ním a A. P. \".
Opatřením téhož vyšetřovatele ze dne 15. 8. 1997, ČVS:KVV 51/20-95, byl obviněný P. Š. podle §160 odst. 6 tr. ř. upozorněn, že stíhaný skutek bude nadále posuzován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
K další změně právní kvalifikace stíhaného skutku došlo opatřením vyšetřovatele ze dne 25. 11. 1999, ČVS:KVV 51/20-95, jímž byl obviněný P. Š. podle výše zmíněného ustanovení trestního řádu upozorněn, že skutek bude kvalifikován jako trestný čin nekalé soutěže podle §149 tr. zák.
Konečně usnesením téhož vyšetřovatele ze dne 10. 12. 1999, ČVS:KVV 51/20-95, bylo trestní stíhání obviněného P. Š. pro předmětný skutek podle §172 odst. 1 písm. d), §11 odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu čl. I (bez uvedení příslušného písmene) amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 zastaveno. Na rozdíl od výše cit. opatření o sdělení obvinění, byl ve výrokové části tohoto usnesení skutek popsán tak, že obviněný P. Š. měl „v době realizace záměru podnikatele A. P., tj. nákupu a dovozu ofsetového tiskařského stroje Rockwell Baker - Perkins, G-16 ze Španělska do ČR a jeho provozování v ČR jednat v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže v úmyslu ohrozit chod nebo rozvoj firem A. P. , tj. P. a později P., s. r. o.\".
Dne 21. 12. 1999 nabylo toto usnesení vyšetřovatele právní moci.
Dne 2. 6. 2000, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř., podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr\") proti tomuto usnesení v neprospěch obviněného P. Š. stížnost pro porušení zákona.
Ministr ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil závěr vyšetřovatele, že posuzovaný skutek je trestným činem nekalé soutěže podle §149 tr. zák., na který dopadá aboliční ustanovení čl. I písm. a) amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Poukázal na to, že ve věci nebyl řádně vyslechnut jako svědek poškozený A. P., když jeho dva výslechy byly zaměřeny pouze na okolnosti předcházející posuzovanému skutku, nikoli však na skutek samý. Poškozený utrpěl úraz hlavy, takže vznikly pochybnosti o jeho schopnostech objektivně vnímat a vypovídat, k jejichž posouzení měl být přibrán znalec. Svědecký výslech poškozeného je totiž v dané věci jedním ze stěžejních důkazů, neboť pouze on se může vyjádřit k některým z podstatných skutečností, jež byly obviněnému kladeny za vinu. Obdobně neúplný je výslech svědkyně J. M., který byl přerušen a nebylo v něm již pokračováno, aniž by byly objasněny všechny důležité okolnosti, jež z této výpovědi mohly vyplynout. Nedostatečně byla vyšetřena i okolnost, které konkrétní materiály obviněný od poškozeného převzal, zda se jednalo o materiály, jež byly způsobilé požívat obchodního tajemství, a zda tyto převzaté materiály obviněný vůbec použil pro vlastní podnikatelský záměr. Z dosud opatřených důkazů spíše vyplývá, že obviněný si pro účely provozování rotačky nechal vypracovat jiné podkladové materiály, přičemž materiály, které vlastnil poškozený, představovaly jen standardní podklady pro získání bankovního úvěru. Podobně nedořešena zůstala i otázka, zda jednání obviněného bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže (ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podle §149 tr. zák.), když ze stávajících důkazů spíše vyplývá, že obviněný byl k prodeji rotačky, resp. k jejímu provozování, donucen jednáním poškozeného, jenž neplnil podmínky leasingových smluv. Nedostatkem přípravného řízení je rovněž skutečnost, že jako svědek nebyla vyslechnuta žádná z osob, které se podílely na zajištění a získání úvěru pro obviněného a poškozeného, a že v této procesní roli nebyl vyslechnut ani žádný ze zástupců španělského dodavatele technologického zařízení.
Za formálně vadné považuje ministr též samotné usnesení o zastavení trestního stíhání, jehož výrok je velmi obecný a neúplný, když v něm chybí zejména místo a doba spáchání trestného činu i jeho subjektivní stránka. Nedostatečné je rovněž jeho odůvodnění, z něhož není zřejmé o jaké důkazy vyšetřovatel své skutkové závěry opřel. V rozporu s ustanovením §11 odst. 2 tr. ř. nebyl obviněný porušen o možnosti trvat na projednání věci.
Podle ministrova názoru bylo tedy předmětné usnesení o zastavení trestního stíhání vydáno předčasně, když pokud by v dokazování bylo pokračováno, lze předpokládat, že jednání obviněného P. Š. nebude vykazovat znaky trestného činu nekalé soutěže podle §149 tr. zák., které nevykazuje ani v současném stadiu řízení, ale znaky jiného trestného činu, zejména pak trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1 tr. zák. Není ani vyloučeno, že při důsledném doplnění dokazování bude zjištěno, že toto jednání není žádným trestným činem.
V petitu ministrovy stížnosti pro porušení zákona bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové, ČVS:KVV 51/20-95, byl porušen zákon, toto usnesení aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Pokud jde o vlastní usnesení o zastavení trestního stíhání, ministr správně připomněl, že jeho výroková část neodpovídá ustanovení §134 odst. 1 písm. c) tr. ř. Jak je patrno z výše citovaného výroku, skutek, ohledně něhož bylo rozhodnuto, v něm není řádně identifikován, konkrétně není uvedeno místo, čas a další okolnosti objektivní stránky stíhaného trestného činu (jednání, následek, příčinná souvislost mezi nimi) i okolnosti subjektivní stránky. Obdobně to platí o odůvodnění tohoto usnesení, z něhož nejenže není zřejmé, o které důkazy vyšetřovatel své skutkové závěry opřel, ale nelze z něj ani spolehlivě zjistit, které předpisy upravující soutěž v hospodářském styku, na které odkazuje blanketní ustanovení §149 tr. zák., měl obviněný porušit. Opodstatněný je též ministrův poukaz na chybějící poučení obviněného podle §11 odst. 2 tr. ř. na možnost učinění prohlášení ve třídenní lhůtě od oznámení tohoto usnesení, že na projednání věci trvá. Nad rámec těchto výtek Nejvyšší soud dodává, že poučení, jímž je předmětné usnesení opatřeno, je vadné i potud, pokud je v něm uvedeno, že stížnost proti němu „nemá odkladný účinek\". Z ustanovení §172 odst. 3 tr. ř. je totiž patrno, že stížnost proti usnesení vyšetřovatele podle §172 odst. 1 a 2 tr. ř., mezi něž patří i předmětné usnesení podle §172 odst. 1 písm. d) tr. ř., naopak má odkladný účinek.
Co se týče důkazů opatřených ve stávajícím vyšetřování, je třeba souhlasit s ministrovým názorem, že nedostatečně byl vyslechnut jako svědek poškozený A. P., který při výsleších učiněných v červenci a září 1995 (tedy před téměř pěti lety) k věci prakticky nevypovídal. Pokud jde o obviněného P. Š., ten sice v té době využil svého práva obsaženého v ustanovení §33 odst. 1 věta první tr. ř., když prohlásil, že „prozatím vypovídat nebude\" (č. l. 126). Není ovšem vyloučeno, že v průběhu dalšího, několik let trvajícího trestního stíhání, tento svůj postoj změnil, takže před meritorním rozhodnutím o zastavení jeho trestního stíhání měl být učiněn další pokus o jeho výslech, neboť podobně jako to platí o svědecké výpovědi poškozeného A. P., i výpověď obviněného P. Š. může být jedním ze stěžejních důkazů pro zjištění skutkového stavu věci. V dalším řízení proto vyšetřovatel ke stíhanému skutku nejen podrobně vyslechne jako svědka poškozeného A. P., ale pokusí se též o podrobný výslech obviněného P. Š. Výslechy obou jmenovaných budou muset být orientovány i k zákonným znakům skutkových podstat těch trestných činů, jejichž aplikace přichází v úvahu, přičemž není nesprávná ministrova úvaha, že uvedené platí zejména ve směru trestného činu porušování pravidel v hospodářském styku podle §127 tr. zák.
Dokončit bude třeba i přerušený svědecký výslech J. M., v němž mělo být pokračováno dne 22. 10. 1999 (č. l. 172), avšak, zřejmě v důsledku vydání napadeného usnesení o zastavení trestního stíhání, se tak nestalo.
Případná je rovněž ministrova námitka, že v dosavadním vyšetřování nebyla věnována dostatečná pozornost tomu, zda a které dokumenty převzal obviněný P. Š. od poškozeného A. P., zda šlo o dokumenty způsobilé požívat ochrany obchodního tajemství a k jakému účelu tyto dokumenty použil. Tato zjištění by měla vyplynout zejména z nových výpovědí obviněného a poškozeného svědka (jak byly výše zmíněny) i z listinných materiálů založených ve spise.
V dosavadním vyšetřování zůstala nepovšimnuta též další otázka zmíněná ve stížnosti pro porušení zákona, a sice zda obviněný P. Š. nebyl k prodeji předmětné rotačky, resp. k jejímu provozování, fakticky donucen jednáním poškozeného, který neplnil podmínky uzavřených leasingových smluv. V této souvislosti bylo třeba, aby vyšetřovatel zkoumal uvedenou otázku pod zorným úhlem příslušných okolností vylučující protiprávnost, jmenovitě pak krajní nouze podle §14 tr. zák.
Naproti tomu Nejvyššího soud nepokládá v současném stadiu řízení za nezbytné přikročit bez dalšího k svědeckému výslechu zástupců španělského dodavatele technologického zařízení, jehož se ministr ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž dožaduje. Nehledě k tomu, že opatření těchto důkazů by bylo časově i technicky mimořádně náročné, je více než pravděpodobné, že okolnosti, které by měly být z výpovědí těchto osob zjištěny, budou zjistitelné z listinných materiálů, jež jsou založeny ve spise. Opatření těchto důkazů bude proto přicházet v úvahu teprve v případě, že by z nich měly být získány relevantní poznatky o stíhaném skutku, které z jiných důkazů získat nelze.
Obdobně to platí též o přibrání znalce k posouzení zda schopnost svědka - poškozeného A. P. správně vnímat nebo vypovídat není podstatně snížena. I jeho přibrání podle §118 tr. ř. bude přicházet v úvahu teprve tehdy, pokud by se zřetelem na jeho duševní stav v době činu, resp. v době jeho výslechu vznikaly o této otázce závažné pochybnosti.
Je samozřejmé, že pokud v dalším řízení vyplyne z provedeného dokazování potřeba opatřit a provést ještě další důkazy, než které byly vzpomenuty v tomto rozsudku Nejvyššího soudu, vyšetřovatel i tyto další důkazy zajistí, aby tak ve věci mohl učinit správné skutkové a právní závěry. Již v tomto stadiu řízení lze však souhlasit s ministrovým názorem, že podle stávajícího dokazování se nejeví adekvátní právní kvalifikace stíhaného skutku jako trestný čin nekalé soutěže podle §149 tr. zák., ale že by mohlo jít o trestný čin porušování pravidel v hospodářském styku podle §127 tr. zák. - samozřejmě za předpokladu, že spáchání tohoto trestného činu obviněným P. Š. bude spolehlivě prokázáno.
Z dosud uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 10. 12. 1999, ČVS:KVV 51/20-95, o zastavení trestního stíhání obviněného P. Š. pro předmětný skutek, bylo v každém případě předčasné, když nebylo založeno na dostatečném dokazování a i samo o sobě trpí závažnými procesními vadami. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že tímto pravomocným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. d), §11 odst. 1 písm. a), §2 odst. 5, 6 tr. ř. a čl. I písm. a) amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 (tedy v ustanoveních o zjišťování skutkového stavu věci a zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie), a to jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného. V důsledku tohoto výroku bylo dalším výrokem tohoto rozsudku Nejvyššího soudu napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušeno. Současně byla zrušena případná další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Posledním výrokem svého rozsudku pak Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovateli, o jehož rozhodnutí šlo, přikázal, aby věc v potřeném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento orgán bude v dalším řízení vázán právním názorem, který Nejvyšší soud ve věci vyslovil, a provede též procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 29. června 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich F a s t n e r