ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.153.2000.1
sp. zn. 3 Tz 153/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. července 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. Š., proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 1. 2000, č. j. Nt 1332/99-9, a za podmínek §272 tr. ř. rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 1. 2000, č. j. Nt 1332/99-9, byl porušen zákon v ustanovení §39b odst. 6 tr. zák. ve prospěch obviněného.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 1. 2000, č. j. Nt 1332/99 9, bylo podle §39b odst. 2, 6 tr. zák. rozhodnuto o přeřazení obviněného P. Š. k výkonu trestů odnětí svobody uložených mu jednak pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 8. 1995, č. j. 5 T 120/95-317, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, ze dne 26. 10. 1995, č. j. 14 To 254/95-362, a jednak pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburku ze dne 17. 8. 1994, č. j. 3 T 157/94-62, do věznice s dohledem.
Dne 27. 1. 2000 nabylo toto usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou právní moci.
Dne 19. 6. 2000, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř., podal proti němu ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného P. Š. stížnost pro porušení zákona.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na to, že obviněný P. Š. byl ve věci Okresního soudu v Nymburku sp. zn. 3 T 157/94 pravomocně odsouzen za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. V další trestní věci, jmenovitě ve věci Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 5 T 120/95, byl pravomocně odsouzen za trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 8. 1996, č. j. Nt 573/96-4, bylo podle §320 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o společném způsobu výkonu obou těchto nepodmíněných trestů odnětí svobody, a to ve věznici s ostrahou. Následně jmenovaný soud rozhodl svým dalším pravomocným usnesením ze dne 19. 2. 1998, č. j. Nt 1008/98-8, že obviněný P. Š. se podle §39b odst. 2, 6 tr. zák. přeřazuje pro společný výkon obou těchto trestů odnětí svobody do věznice s dozorem. Konečně již zmíněným usnesením ze dne 27. 1. 2000, č. j. Nt 1332/99-9, rozhodl tento soud podle týchž zákonných ustanovení o dalším přeřazení obviněného P. Š. pro společný výkon těchto trestů do věznice s dohledem. Okresní soud v Jablonci nad Nisou však při tomto svém posledním rozhodování přehlédl, že podle §39b odst. 6 tr. zák. lze rozhodnout o přeřazení obviněného do věznice s mírnějším režimem teprve poté, co obviněný ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě nejméně jednu třetinu uloženého trestu odnětí svobody (nejméně však šest měsíců). V posuzovaném případě by tuto jednu třetinu představovala doba dvou let a šesti měsíců výkonu trestu odnětí svobody, která by uplynula až 19. 8. 2000. Okresní soud v Jablonci nad Nisou však rozhodl napadeným usnesením již 27. 1. 2000, tedy v rozporu s posledně cit. ustanovením trestního zákona.
V petitu ministrovy stížnosti pro porušení zákona bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 1. 2000, č. j. Nt 1332/99-9, byl ve prospěch obviněného P. Š. porušen zákon, toto usnesení aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, a když doplnil dokazování spisem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. Pp 196/2000, dospěl k následujícím závěrům.
Stížnost pro porušení zákona správně připomíná, že obviněnému P. Š. byly za výše uvedené trestné činy pravomocně uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců (ve věci Okresního soudu v Nymburku sp. zn. 3 T 157/94) a šesti let (ve věci Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 5 T 120/95), tedy v celkové výměře sedmi a půl roku. Jak je z těchto spisů patrno, oba tyto tresty byly na něm společně vykonávány od 22. 4. 1995, takže konec jejich výkonu by připadl na 22. 10. 2002. Správná je i ministrova připomínka, že pokud Okresní soud v Jablonci nad Nisou svým pravomocným usnesením ze dne 19. 2. 1998, č. j. Nt 1008/98-8, rozhodl o přeřazení obviněného pro společný výkon těchto trestů do věznice s dozorem, mohlo být podle §39b odst. 6 tr. zák. o jeho dalším přeřazení do věznice s mírnějším režimem rozhodnuto až po výkonu dvou let a šesti měsíců (jedné třetiny) z obou těchto trestů, tj. až 19. 8. 2000, ne tedy již 27. 1. t. r., jak se stalo napadeným usnesením. V tomto směru tedy Okresní soud v Jablonci nad Nisou nepochybně porušil v uvedeném ustanovení zákon. Na druhé straně však Nejvyšší soud z doplnění dokazování spisem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. Pp 196/2000 zjistil, že obviněný P. Š. byl v mezidobí usnesením jmenovaného soudu ze dne 12. 5. 2000, č. j. Pp 196/2000-11, z výkonu obou předmětných trestů odnětí svobody podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propuštěn na zkušební dobu šesti let. Jak toto rozhodnutí o jeho podmíněném propuštění, tak i obě předchozí rozhodnutí soudu o jeho postupném přeřazení do věznic s mírnějším režimem, jsou opřena o jeho velmi dobré chování ve výkonu trestu odnětí svobody, kde plnil všechny uložené povinnosti, takže bylo možno od něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Nejvyšší soud proto omezil své rozhodnutí na tzv. akademický výrok, když podle §268 odst. 2 tr. ř. sice vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 1. 2000, č. j. Nt 1332/99-9, byl ve prospěch obviněného P. Š. porušen zákon v již vzpomenutém ustanovení §39b odst. 6 tr. zák., ovšem toto usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. nerušil, neboť pokud obviněný v mezidobí svým jednoznačně pozitivním postojem k výkonu trestu odnětí svobody dosáhl podmíněného propuštění, bylo by v rozporu s účelem trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.) a účelem výkonu tohoto trestu (§23 odst. 1 tr. zák.), aby bylo rušeno předchozí rozhodnutí, jímž byl v rámci jeho výkonu pouze přeřazen do věznice s mírnějším režimem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich F a s t n e r