ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.87.2000.1
sp. zn. 3 Tz 87/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. května 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných 1/ P. F., nar. 13. 8. 1979, 2/ Z. H., nar. 11. 10. 1979, 3/ M. B., nar. 28. 1. 1980, proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Liberec, ze dne 15. 10. 1999, ČVS:OVLI-1532/99, a za podmínek §272 tr. ř. rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci, ze dne 15. 10. 1999, ČVS:OVLI-1532/99,
byl porušen zákon
v ustanovení §172 odst. 1 písm. c) tr. ř., §89 odst. 3 tr. zák. ve prospěch všech tří obviněných.
Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci, se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci, usnesením ze dne 15. 10. 1999, ČVS:OVLI-1532/99, podle §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněných P. F., Z. H. a M. B. pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jehož se měli dopustit tím, že „v době od 21.00 hod dne 19. 10. 1998 do 04.00 hod. dne 20. 10. 1998 v L. v žst. ČD nastříkali sprej, nápisy na boky zde odstavených železničních vagónů č. 505421-18859-8 a č. 502421-18838-2, čímž způsobili ČD DKV L. škodu ve výši 9.289,- Kč".
Toto usnesení nabylo právní moci ohledně obviněných P. F. a Z. H. dne 23. 10. 1999 a ohledně obviněného M. B. dne 26. 10. 1999.
Dne 7. 4. 2000, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř., podal ministr spravedlnosti České republiky proti tomuto usnesení v neprospěch všech tří jmenovaných obviněných stížnost pro porušení zákona.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na to, že policejní orgán Obvodního oddělení Policie ČR v Teplicích zadržel dne 21. 11. 1998 všechny tři obviněné pro podezřelé chování, přičemž obviněný Z. H. mu vydal film z fotoaparátu zn. Kodak a obviněný M. B. 4 spreje s barvou a 4 plastické trysky k těmto sprejům. Po vyvolání tohoto filmu bylo zjištěno, že obsahuje fotografie spreji pomalovaných nejen výše uvedených železničních vagónů, nýbrž i domovních objektů. V této souvislosti je třeba připomenout, že opatřením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Teplicích, ze dne 8. 3. 1999, ČVS:OVV-297/99, bylo všem těmto obviněným podle §160 odst. 1 tr. ř. sděleno obvinění pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měli dopustit tím, že „v nočních hodinách dne 21. 10. 1998 v T. pomocí sprejů postříkali nápisy zeď domu čp. 1427/2 v Cajthamlově ulici ke škodě I. Š., dále v ulici Alejní čp. 2863 zeď u restaurace M. ke škodě OD Prior IK, a. s. T., a posléze i zeď domu v ulici Krupská 7/5 ke škodě M. R.". Vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci, který svým usnesením zastavil trestní stíhání obviněných pro výše popsané jednání spáchané v L. v noci z 19. na 20. 10. 1998, tedy věděl o jejich dalším trestním stíhání pro jednání spáchané naprosto shodným způsobem o den později v T.Je tedy evidentní, že šlo o součásti, resp. dílčí jednání, téhož skutku, téhož pokračujícího trestného činu poškozování cizí věci podle §257 tr. zák. Pokud proto vyšetřovatel zastavil trestní stíhání pro část tohoto skutku, rozhodl ve skutečnosti o skutku celém a pro další trestní stíhání obviněných za jednání spáchané v T. vytvořil tzv. překážku rei iudicatae ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., bez jejíhož odstranění nelze v tomto trestním stíhání pokračovat.
V petitu ministrovy stížnosti pro porušení zákona bylo tedy navrženo, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci, byl porušen zákon, toto usnesení aby podle §269 odst. 2 zrušil, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci, jakož i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Pokračováním v trestném činu se podle legální definice obsažené v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. „rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku". I když všichni tři obvinění ve svých výpovědích učiněných před vyšetřovatelem popřeli, že by se posuzovaného jednání v noci z 19. na 20. 10. 1998 v L. dopustili, je z jeho výše uvedeného popisu i z popisu jednání, jehož se měli dopustit o den později v T., zřejmé, že obě tato jednání vykazují všechny cit. zákonné znaky pokračování v trestném činu a jsou součástí téhož trestného činu poškozování cizí věci podle §257 tr. zák., a tedy i součástmi téhož skutku. Protože skutek je podle současné zákonné úpravy nedělitelný a lze o něm rozhodnout jen jedním rozhodnutím (tzv. zásada ne bis in idem), je třeba souhlasit se stěžovatelovým názorem, že pokud vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci, rozhodl pravomocným usnesením ze dne 15. 10. 1999, ČVS:OVLI-1532/99, o části tohoto skutku, rozhodl ve skutečnosti o skutku jako takovém a tímto svým rozhodnutím vytvořil pro trestní stíhání obviněných za další část tohoto skutku - trestného činu poškozování cizí věci podle §257 tr. zák. tzv. překážku rei iudicatae, činící podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání pro tuto další část skutku nepřípustné.
Nejvyšší soud proto ve shodě s petitem podaného mimořádného opravného prostředku podle §268 odst. 1 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením vyšetřovatele byl ve prospěch všech tří obviněných porušen zákon, a to v procesním ustanovení §172 odst. 1 písm. c) tr. ř., jež vyšetřovatel ve svém rozhodnutí chybně použil, a v hmotně právním ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. definujícím znaky pokračování v trestném činu. V důsledku tohoto výroku podle §269 odst. 2 tr. ř. dalším výrokem svého rozsudku napadené usnesení zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Posledním výrokem svého rozsudku pak Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. orgánu, o jehož rozhodnutí šlo (vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Liberci), přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V případě, že vyšetřovatel v dalším řízení dospěje k závěru, že není prokázáno, že by obvinění spáchali tu část skutku, jež byla obsažena v napadeném usnesení, nebude trestní stíhání ohledně ní zastavovat, nýbrž při skončení vyšetřování (§166 tr. ř.) ji pouze pomine. Pokud by však nebylo prokázáno, že obvinění spáchali ani druhou část tohoto skutku (část, která se udála 21. 10. 1998 v T.), přichází v úvahu zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. ohledně obou těchto částí, tj. celého stíhaného skutku. Tento postup, stejně jako dříve zmíněné pominutí první části skutku spáchané v L., však bude možný teprve po opatření a provedení všech relevantních důkazů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich F a s t n e r.
V Brně dne 10. května 2000