ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.90.2000.1
sp. zn. 3 Tz 90/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. května 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Jindřicha Fastnera stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch o b v i n ě n é h o nstržm. Policie ČR V. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 10. 1999 č. j. 2 To 880/99-327, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 31. 3. 1998 sp. zn. 10 T 59/97 byli nstržm. Policie ČR V. H. a nstržm. Policie ČR J. H. uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 tr. zák. tím, že dne 5. 11. 1996 kolem 02.00 hod. v době společného výkonu služby autohlídky Policie ČR, Obvodního oddělení H. - Š., na ulici M. P. v H., kontrolovali řidiče R. Č. a po zjištění na základě orientační dechové zkoušky, že jmenovaný před jízdou požil alkoholické nápoje, po něm požadovali za vrácení občanského a řidičského průkazu částku 10 000 Kč a za účelem převzetí peněz následovali vozidlo R. Č. do místa jeho bydliště v O., kde vyčkávali jeho příchodu s požadovanou finanční částkou, avšak po zahlédnutí jiného vozidla Policie ČR a zjištění, že je po nich pátráno, z místa odjeli, přičemž doklady R. Č. odhodili do kanálové vpustě v H., na ulici N. n.
Podle §160 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., byl každému z obviněných uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem výkonu takto uloženého trestu na zkušební dobu 2 roky.
Podle §58 odst. 1 písm. b) tr. zák. soud nepřijal záruku za nápravu obviněného V. H., která byla nabídnuta kolektivem pracovníků Obvodního oddělení Policie ČR H. - Š.
Z podnětu odvolání obviněných V. H. a J. H., manželky obviněného H. - D. H. a jeho otce L. H. proběhlo odvolací řízení před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci. Odvolací soud usnesením ze dne 1. 6. 1998 č. j. 2 To 436/98-234 podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Dne 3. 6. 1998 uplatnil obviněný V. H. návrh na povolení obnovy řízení v dané trestní věci. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 12. 4. 1999 č. j. 10 Nt 357/98-81 podle §284 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 10 T 59/97 a současně zrušil výrok o vině i o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 31. 3. 1998 sp. zn. 10 T 59/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 6. 1998 sp. zn. 2 To 436/98, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §285 tr. ř. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově týmž usnesením povolil obnovu řízení v téže trestní věci, a to i proti obviněnému J. H.
V hlavním líčení konaném dne 12. 7. 1999 Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově vyhlásil usnesení, kterým podle §23 odst. 1 tr. ř. v trestní věci proti obviněnému J. H. vyloučil tuto trestní věc ze společného řízení s obviněným V. H. k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 12. 7. 1999 sp. zn. 101 T 128/99 byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, kterého se dopustil tím, že dne 5. 11. 1996 kolem 02.00 hod., v době společného výkonu služby autohlídky Obvodního oddělení Policie ČR H. - Š., na ulici M. P. v H., společně s dalším obžalovaným kontrolovali řidiče R. Č. a po zjištění na základě orientační dechové zkoušky, že jmenovaný před jízdou požil alkoholické nápoje, po něm požadovali za vrácení občanského a řidičského průkazu blokovou pokutu 1000 Kč a za účelem převzetí peněz následovali vozidlo R. Č. do místa jeho bydliště v Orlové, kde vyčkávali jeho příchodu s požadovanou finanční částkou, avšak po zahlédnutí jiného vozidla Policie ČR a zjištění, že je po nich pátráno, z místa odjeli, přičemž doklady R. Č. vhodili do kanálové vpuště v H., na ulici N. n.
Podle §158 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému V. H. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem takto uloženého trestu na zkušební dobu 18 měsíců.
Z podnětu odvolání obviněného V. H., jeho manželky D. H. a okresního státního zástupce v Karviné proběhlo odvolací řízení před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci. Usnesením ze dne 13. 10. 1999 sp. zn. 2 To 880/99 odvolací soud podle §256 tr. ř. všechna podaná odvolání zamítl.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. H. Podrobně poukazuje na důkazy provedené ve věci a dovozuje, že soudy nehodnotily důkazy v souladu s požadavky vyjádřenými v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Soudy podle názoru ministra spravedlnosti především nehodnotily správně změnu ve výpovědi svědka J. N., který ještě jako spoluobviněný popsal posuzovanou událost jednoznačně tak, jak byla uvedena v obžalobě a v rozhodnutí soudů před povolením obnovy řízení. Změna jeho výpovědi tak, že v postavení svědka popisoval událost stejně jako obvinění V. H. a J. H., jakož i svědek F. F., nebyla přesvědčivě vysvětlena. Stejně tak je zcela nevěrohodná změna výpovědi svědkyně H. N. Ministr spravedlnosti pak uzavírá, že dosavadní skutková zjištění soudů, pokud dovodily, že se obviněný nedopustil jednání záležící v požadování úplatku, jsou nesprávná a neúplná a navrhuje, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., aby napadené rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě této stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen nebyl.
Okresní soud provedl v řízení po povolení obnově všechny potřebné důkazy a ty také důsledně hodnotil. Výsledky tohoto postupu velmi podrobně popsal v odůvodnění svého rozsudku ze dne 12. 7. 1999. Zaměřil se přitom zejména na výpověď svědkyně H. N., která nově proti původnímu řízení uvedla, že byla přítomna jednání obžalovaného s panem R. Č. a vyloučila, že by po dobu, kdy rozhovor vyslechla, se hovořilo o úplatku. Aktivně se s panem R. Č. zapojila do rozhovoru s policisty a společně je žádali, aby přestupek vyřešili jiným způsobem, než odebráním řidičského průkazu. Slyšela, že policisté uvedli, že situaci vyřeší tak, že panu R. Č. uloží blokovou pokutu ve výši 1000 Kč. Okresní soud při hodnocení této výpovědi také zdůraznil, že ze spisu Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově sp. zn. 102 T 17/99 a pravomocného trestního příkazu ze dne 9. 2. 1999 zjistil, že H. N. byla v souvislosti se změnou své výpovědi obviněna pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl jí za to uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon jí byl odložen na zkušební dobu v patnácti měsíců. Okresní soud pak vysvětlil, že se jeví nelogické, že by svědkyně nepravdivě vypovídala ve prospěch obviněných i za cenu svého trestního stíhání. Nelze přehlédnout, že svědkyně sama po prvním odsuzujícím rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými trestným činem příjímání úplatku, na policii oznámila, že v přípravném řízení nevypovídala pravdu, a že proto byli obžalovaní neprávem odsouzeni. Okresní soud se také důsledně zabýval výpovědí svědka J. N. z hlediska změny jeho výpovědi. Soud považoval vysvětlení změny výpovědi svědka za věrohodné. Uvěřil svědkovi, že původně, kdy připustil, že byl obviněnými požadován na svědkovi R. Č. úplatek, vypovídal ve stresu, po osmnácti hodinách strávených v cele předběžného zadržení a v obavách, že bude jako obviněný vzat do vazby. Teprve u hlavního líčení, kdy byl vyslýchán jako svědek a byl také řádně poučen, se rozhodl vypovídat pravdu, že úplatek žádán nebyl. Okresní soud pak poukázal na to, že za této důkazní situace zůstala výpověď svědka R. Č., který obviněného V. H. usvědčoval z žádání úplatku, osamocena. Po zhodnocení provedených důkazů, dospěl okresní soud k závěru, že vina obviněného, pokud se týká trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 tr. zák., nebyla prokázána. Obviněný sám od počátku popírá, že by žalovaného jednání v tomto směru dopustil. To potvrzuje i spoluobviněný J. H., proti kterému je vedeno samostatné trestní stíhání. Totéž tvrdí i svědek F. F. a po změně výpovědi i svědek J. N. Za této situace soud postupoval podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného a právní kvalifikaci trestného činu přijímání úplatku vypustil.
Krajský soud se s tímto postupem okresního soudu v odvolacím řízení ztotožnil a v napadeném usnesení v podstatě odkázal na hodnocení důkazů, jak je provedl ve věci okresní soud.
Nejvyšší soud pokládá postup obou soudů za správný. Přesto, že některé skutečnosti i důkazy svědčí pro závěr, že se obžalovaný dopustil jednání záležícího v požadování úplatku 10 000 Kč na svědku R. Č., nebyly odstraněny pochybnosti o tom, že se tohoto jednání skutečně dopustil. Tyto pochybnosti vyplývají z důkazů, na které poukázal okresní soud. Důkazní situace se po povolení obnovy řízení zásadním způsobem změnila. Postup okresního soudu při hodnocení důkazů je pečlivý a logický, a nelze mu ani vytknout, že by některé důkazy opominul, nebo že by je nehodnotil v celkovém souhrnu. Za těchto okolností nelze pokládat postup okresního soudu i krajského soudu při zjišťování skutkového stavu věci za vadný z hlediska ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. K námitkám stížnosti pro porušení zákona týkajících se skutkových závěrů ve věci učiněných je možno zdůraznit, že podle uvedených zákonných ustanovení je věcí soudu, aby důkazy a okolnosti případu hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení. Vytýkat nesprávný postup v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona by mu bylo možné jen v případě, kdyby by si přitom nepočínal v souladu se zásadami logiky, popř. by některé důkazy nehodnotil nebo je vůbec neprovedl, nebo kdyby okolnosti případu nehodnotil v jejich celkových souvislostech. Pro úplnost je nutno dodat, že vady nebyly zjištěny ani v té části rozsudku, v níž byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu za to uložen přiměřený trest s podmíněným odkladem výkonu.
Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl.
V Brně dne 17. května 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch