ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1515.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1515/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilého F. W., zastoupeného Okresním úřadem v Opavě jako opatrovníkem, syna R. W. a L. W., o výživné, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. P 243/97, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2000, č.j. 11 Co 1123/99-123, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. června 1999, č.j. P 243/97-86, jímž bylo výživné matky k nezletilému od 1. června 1998 zrušeno.
Otec v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a podává je z důvodu §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., vytýká soudům obou stupňů, že řádně neprověřily možnosti a schopnosti matky a nevzaly v úvahu jím navrhované důkazy. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanovení §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výživném pro nezletilé dítě, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. či §239 o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravných v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovednosti nebo pozastavení jejího výkonu , určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 písm. b/, §239 odst. 3 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výživné rodičů k nezletilým dětem (§85 a násl. zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ či §239 odst. 3 o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ a §239 odst. 1,2 o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatel je však nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu (§239 odst. 1 písm. a/, g/ o.s.ř.), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/).
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení §243b odst. 4, věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2000
JUDr. Karel P o d o l k a . v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová