ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1631.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1631/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci nezletilých K. a P. D., zastoupených opatrovníkem Městem O., synů matky P. D. a otce K. D., o rodičovskou odpovědnost a úpravu poměrů pro dobu po rozvodu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. P 853/98, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.6.1999, č.j. 42 Co 597/99-49, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.6.1999, č.j. 42 Co 597/99-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě odmítl pro opožděnost, dle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.3.1999, č.j. P 853/98-33. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zmíněný rozsudek soudu prvního stupně byl otci doručen uložením na poště, když po prvém neúspěšném pokusu o doručení byl dne 31.3.1999 učiněn pokus druhý a poté, co i tento byl neúspěšný, byla zásilka uložena týž den na poště a otec byl o jejím uložení vyrozuměn. Zásilka se považuje za doručenou třetím dnem od uložení, ovšem tento den (3. duben 1999) připadl na sobotu. Zásilku považoval odvolací soud za doručenou, v souladu s ustanovením §57 odst. 2 o.s.ř., dne 5. dubna 1999 (pondělí), takže 15ti denní lhůta k dovolání počala otci plynout od 6.4.1999 a skončila 20.4.1999. Pokud otec podal odvolání dne 23.4.1999, učinil tak opožděně.
Usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 30.7.1999, napadl otec (dále jen dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř., a podal je z důvodu uvedeného v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., protože mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýká nesprávný postup spočívající v tom, že mu rozsudek doručoval na neexistující adresu na ulici Z. č. 133/20 (O.). Takto označený dům v uvedené ulici neexistuje. O uložení zásilky, obsahující rozsudek, se dozvěděl náhodně od své přítelkyně, která od poštovní doručovatelky převzala výzvu, na základě které si zásilku vyzvedl dne 12.4.1999.
Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. l o.s.ř., je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst.2 o.s.ř., a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm a/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř., protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto.
Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu je dán ustanovením §242 o.s.ř. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§24l odst.3 písm. b/ o.s.ř.) však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel tvrdí, že mu nesprávným postupem soudu při posuzování, zda byl řádně doručen rozsudek soudu prvního stupně, byla odňata možnost jednat před soudem a tím i možnost řádného projednání odvolání (§237 odst. 1 písm f/ o.s.ř.). Tento dovolatelem tvrzený důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., t.j. že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, který je zároveň dovolacím důvodem dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., nebyl v přezkoumávané věci zjištěn. Posuzování včasnosti a správnosti doručování soudního rozhodnutí je totiž otázkou skutkovou, nikoli otázkou vlastního soudního řízení.
Dovolatelův nesouhlas se závěry odvolacího soudu je v konkrétním případě uplatnitelný v rámci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti, ovšem jen v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.). V přezkoumávaném případě tomu tak je.
Podle §158 odst. 2 o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům do vlastních rukou. Doručování fyzickým osobám v případech, kdy zásilku je třeba doručit do vlastních rukou adresáta, upravuje ustanovení §47 o.s.ř.. Ovšem jen řádné a uvedenému ustanovení vyhovující doručení rozsudku má ten důsledek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je doručováno. Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanoví v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř.. vyhláška č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (poštovní řád).
Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatel v protokolu o jednání u soudu prvého stupně dne 3.3.1999 uvedl, že si poštu nechává doručovat na adresu své přítelkyně paní S., bytem O., Z. 113/2 ( viz čl. 29 spisu). Z údajů na doručence je však patrno, že mu byl rozsudek doručován na adresu O., Z. 113/20, tedy nikoli na adresu, kterou pro doručování písemností u shora zmíněného jednání dovolatel uvedl. V důsledku této skutečnosti nebyly naplněny podmínky ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. pro náhradní doručení. Ve světle těchto skutečností skutkové závěry o doručení, které učinil odvolací soud nemohou být posouzeny jako závěry, jež vycházejí z úplného a náležitě provedeného šetření.
Jestliže tedy rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., spočívá na závěrech, zatížených jinou vadou řízení ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., nemůže být posouzeno jako správné. Proto Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( §243b odst.1, 2 o.s.ř.). V něm bude odvolací soud postupovat v souladu s ustanovením §243d o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. srpna 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová