ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1647.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1647/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň a) S. D., b) I. K., c) H. H., proti žalované E, společnosti s.r.o., o zaplacení částky 101.l04,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod spisovou zn. 5 C 184/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. února 2000, č.j. 19 Co 122/99-49, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. února 2000, č.j. 19 Co 122/99-49, se odmítá.
II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 825,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 17. prosince 1998, č.j. 5 C 184/98-28, zamítl žalobu žalobkyň, kterou požadovaly, aby žalované společnosti byla uložena povinnost zaplatit jim částku 101.104,- Kč. Současně rozhodl o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované náklady řízení.
Rozsudkem ze dne 29. února 2000, č.j. 19 Co 122/99-49, Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozhodl o odvolání žalobkyň tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil a uložil žalobkyním povinnost nahradit žalované společnosti náklady odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 14.4.2000, podaly žalobkyně (dále jen dovolatelky) dovolání, ve kterém navrhly zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k novému rozhodnutí. Přípustnost dovolání odůvodnily odkazem na ustanovení §238 odst. 1 písm. a/, b/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) , neboť mají za to, že rozsudky soudu I. stupně a soudu odvolacího jsou \"nesouhlasné\", t.j. obsahový vztah rozsudků obou stupňů je podle dovolatelek odlišný. Co se týká důvodnosti, mají dovolatelky za to, že je dán dovolací důvod pro skutečnost, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, a pro nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvody dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/, d/ o.s.ř.).
Žalovaná společnost ve svém vyjádření navrhla zamítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost a bezdůvodnost.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnými osobami, t.j. účastnicemi řízení, řádně zastoupenými advokátkou, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238 a §239 o.s.ř. Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolatelky se žádné konkrétní vady dle uvedeného ustanovení nedovolávají a dovolací soud je z obsahu spisu nezjistil. Daná věc náleží do pravomoci soudu; ti, kdo vystupovali v řízení jako jeho účastníci, měli způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani zahájeno řízení, návrh na zahájení řízení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §238 o.s.ř. dovolání rovněž není přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a nejde ani o situaci, kdy by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podmínky stanovené v §239 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil (§239 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku nepodaly (§239 odst. 2 o.s.ř.)
Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval důvodností a nařizoval jednání, dovolání odmítl, protože směřuje proti rozsudku, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolatelky v dovolacím řízení neměly úspěch, takže žalované vzniklo ve smyslu §146 odst. 2, věty prvé, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Jedná se o odměnu advokáta žalované za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání), ve výši 750,- Kč a o paušální náhradu ve výši 75,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová