ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1666.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1666/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce S. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. D., zastoupeného advokátem, o zaplacení částky 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně, pod spisovou zn. 7 C 1042/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 1999, č.j. 12 Co 90/97-119, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 1999, č.j. 12 Co 90/97-119, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21.11.1996, č.j. 7 C 1042/94-88 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 21.12.1998, č,j. 7 C 1042/94-105 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soud I. stupně rozsudkem ze dne 21.11.1996, č.j. 7 C 1042/94-88, zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 25.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16.9.1993 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 21.12.1998, č,j. 7 C 1042/94-105, pak zamítl žalobu ohledně požadovaných úroků z prodlení ve výši 16% od 15.7.1994 do 23.10.1994, ve výši 17% od 24.10.1994 do 25.6.1995 a ve výši 19% od 26.6.1995 do zaplacení, vždy z částky 25.000,- Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1.5.1993 smlouvu o zhotovení věci na zakázku, na jejímž základě žalovaný zhotovil pro žalobce dřevoobráběcí stroj, který žalobce převzal dne 10.7.1993 a zaplatil žalovanému dohodnutých 25.000,- Kč. Při používání stroje zjistil žalobce takové vady, které mu znemožnily stroj řádně užívat. Proto dopisem ze dne 14.9.1993 oznámil žalovanému, že od smlouvy odstupuje a stroj chce žalovanému vrátit pro závady v uvedeném dopise vyjmenované. Ze strany žalovaného došlo tedy k vadnému plnění, takže žalobce po právu uplatnil svá práva z odpovědnosti za vady dle ustanovení §645 občanského zákona (dále jen obč. zák), v záruční době dle ustanovení §646 obč. zák. a smlouvu zrušil dle ustanovení §648 odst. 2 obč. zák.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání oba účastníci sporu. O jejich odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. března 1999, č.j. 12 Co 90/97-119 tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 25.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16.9.1993 do zaplacení. V zamítavém výroku, v jeho napadené části ohledně 3% úroku z prodlení z částky 25.000,- Kč za dobu od 15.7.1994 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a ohledně dalšího úroku z částky 25.000,- Kč ve výši 13% nad 3% úroku již přiznaného za dobu od 15.7.1994 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že smlouva mezi účastníky uzavřená, týkající se již zmíněného dřevoobráběcího stroje, je smlouvou kupní, po jejímž jednostranném zrušení žalobcem vznikl mezi účastníky klasický synallagmatický vztah, jehož obsahem je povinnost účastníků zrušené smlouvy vrátit si navzájem poskytnutá plnění. Zdůvodnil, že pokud jde o žalobcův nárok, nestačilo projevit ochotu stroj vrátit, ale petit žaloby musel přímo znít na vzájemné plnění (vrácení stroje oproti vrácení peněz), jinak nelze žalobě vyhovět. Odvolací soud dospěl k závěru, že v žalobním petitu měla být povinnost žalovaného na zaplacení ceny věci vázána na povinnost žalobce vydat předmětnou věc a poskytnout žalovanému plnění vyplývající z uvedeného synallagmatického vztahu. Žalobní petit, na základě kterého ve věci samé rozhodl soud I. stupně, však zněl pouze na zaplacení ceny. Odvolací soud dále uvedl, že v případě odmítnutí převzetí věci zhotovitelem (žalovaným), měl věc složit do úřední úschovy.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen dovolatel) dovolání, ve kterém navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání odůvodnil odkazem na ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a co do jeho důvodnosti, poukázal na ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel má za to, že jeho právo na vrácení ceny je založeno přímo zákonem, a že nemůže být nucen, aby pečoval i o nároky žalovaného. Dále uvedl, že kdyby měl ryze procesní požadavek odvolacího soudu na znění petitu oporu v zákoně, byl tento soud povinen poučit jej podle §5 o.s.ř. o procesní povinnosti správné úpravy petitu. K zamítnutí žaloby došlo pouze z formálních důvodů, což je porušením principu plné ochrany práva jako jednoho ze základních lidských práv. Dodal, že jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že neupravený petit byl překážkou přiznání hmotně právního nároku, pak bylo na místě rozsudek soudu I. stupně zrušit a soudu I. stupně uložit, aby procesní nedostatek, spočívající v nesplnění povinnosti podle §5 o.s.ř., odstranil a po odstranění tohoto nedostatku znovu rozhodl.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., protože se jedná o rozsudek, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Rozsah dovolacího přezkumu je dán ustanovením §242 o.s.ř. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o.s.ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237 a pokud je dovolání přípustné i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel vytýká rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. O nesprávném právním posouzení lze hovořit tehdy, pokud soud použil jiný právní předpis, než který použil, nebo sice ve věci správný předpis aplikoval, ale nesprávně jej vyložil.
Pokud jde o právní kvalifikaci předmětu sporu, jedná se o práva z odpovědnosti za vady věci - dřevoobráběcího stroje dle ustanovení §645 obč. zák., zhotovené žalovaným na zakázku žalobce, na základě smlouvy - zakázkového listu č. 10/95 ze dne 1.5.1993. Mezi žalobcem a žalovaným byla tedy uzavřena smlouva o zhotovení věci na zakázku (dřevoobráběcího stroje), kterou však ve svém návrhu sám žalobce nepřesně označil jako smlouvu kupní. Jelikož zhotovená věc podle tvrzení žalobce i podle dvou znaleckých posudků vykazovala větší počet vad a podle tvrzení žalobce byla věcí nebezpečnou ve smyslu zákona na ochranu spotřebitele, jejíž prodej je spotřebiteli výslovně zakázán, žalobce přistoupil ke zrušení předmětné smlouvy dle ustanovení §648 odst. 2 obč. zák.. Na základě institutu bezdůvodného obohacení (§457 obč. zák.) pak požadoval, aby byl žalovaný odsouzen k vrácení ceny věci s tím, že je připraven mu zhotovenou věc vrátit, což ovšem uvedl pouze v důvodech žaloby, nikoli však v jejím petitu. Tato skutečnost byla bez dalšího důvodem zamítnutí žaloby odvolacím soudem.
Základním problémem tohoto sporu bylo posouzení otázky, zda byly splněny podmínky pro zrušení smlouvy žalobcem dle ustanovení §648 odst. 2 o.s.ř. Teprve poté mohly nastat hmotně právní důsledky předvídané citovaným ustanovením §457 obč. zák. Podle zmíněného ustanovení, je-li smlouva neplatná, nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ve světle tohoto ustanovení je tedy nárok žalobce, jako účastníka citované smlouvy, na vrácení jím zaplacené částky vázán na povinnost vrátit žalovanému označený dřevoobráběcí stroj. Až potud je právní posouzení věci odvolacím soudem správné.
Ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř. o procesních úkonech účastníků ukládá soudu každý úkon posuzovat podle jeho obsahu. Žalobce jasně vyjádřil v žalobě svou ochotu vrátit žalovanému zmíněný stroj s tím, že tak nemohl učinit pro nedostatek součinnosti žalovaného. Byl si tedy vědom, již od samého počátku, že se jedná o synallagmatický závazek ve smyslu shora citovaného ustanovení §457 obč. zák. Stačilo tedy tuto ochotu včlenit, odpovídající formulací, do vlastního petitu žaloby. K tomu měl žalobce vést, podle názoru dovolacího soudu, již soud prvního stupně postupem dle ustanovení §5 o.s.ř. v rámci poučovací povinnosti soudu. Podle tohoto ustanovení soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Vzhledem k uvedeným konkrétním okolnostem by poučení žalobce v naznačeném směru bylo, podle názoru dovolacího soudu, zcela v souladu s platným zněním §5 o.s.ř. a nenarušilo by ústavní zásadu rovnosti účastníků tohoto sporu.
Na základě shora vyloženého, uzavírá dovolací soud, že v přezkoumávané věci je dán dovolací důvod dle ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř., t.j. že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K této vadě přihlíží dovolací soud, jak už bylo poukázáno výše, z úřední povinnosti, podle ustanovení §242 odst. 2 o.s.ř. za předpokladu, že dovolání je přípustné. Tento předpoklad je v dané věci splněn (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Proto dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu dle ustanovení §243b odst.1 o.s.ř. Vzhledem ke skutečnosti, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i označený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová