ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1675.99.1
sp. zn. 30 Cdo 1675/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Julie Muránské v právní věci žalobce S. o. u. s., O. u. a U. v N., zast. advokátem, proti žalované S. N., s.r.o., o zaplacení 1,024.322,25 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 790/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 1999, č.j. 25 Co 783/98-139, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 14.9.1998, č.j. 3C790/96-123, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku l, 024.322,25 Kč s příslušenstvím do dvou měsíců od právní moci rozsudku a nahradit mu náklady řízení. Tím vyhověl žalobě, kterou žalobce požadoval zaplatit uvedenou částku na základě smlouvy „O zajištění výuky žáků na S. o. u. s. v N.\", kterou účastníci uzavřeli dne 1.9.1993, ve smyslu §51 obč.zák. Požadovaná částka má představovat náklady na výuku učňů za dobu od 1.1.1994 do 29.6.1996.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. března 1999, č.j. 25 Co 783/98-139, změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu zamítl, žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem I. stupně a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení odvolacího nepřiznal.
Vyšel z textu shora označené smlouvy, uzavřené účastníky dne 1.9.1993. Podle čl. 1 této smlouvy bylo jejím předmětem zajištění výuky a přípravy žáků na budoucí povolání. V tomto článku je odkaz na přílohu č. 1 smlouvy, kde bude uveden seznam žáků podle jednotlivých učebních, případně studijních oborů s datem nástupu dne 1. září 1993. V čl. 3.6 bylo dohodnuto, že „SOU bude pravidelně měsíčně účtovat 1/10 dohodnutých smluvních cen za výuku a výchovu žáků. Ty jsou stanoveny na základě skutečných nákladů předchozího školního roku a dle navrženého plánu na příští kalendářní rok. Měsíčně budou činit dle přílohy č. 2. SOU si vyhrazuje právo upravit výši těchto účtovaných smluvních cen dle dopadu a změn cen paliv, energií a služeb na příspěvkové hospodářství SOU\". Odvolací soud dovodil, že zmíněnou smlouvou se sice žalovaná zavázala za výuku učňů platit měsíční zálohy, ovšem nebyl smluven způsob jejich vyúčtování, kromě stravného dle čl. 3.7 smlouvy. Ani jedna z příloh, na které odkazují články 1, 3.6 a 5.5, nebyla u smlouvy připojena s tím, že dle výpovědi svědka P. Ž. byly vyhotoveny později, tedy poté, co smlouva byla podepsána. Shledal rovněž, že článek 3.6 a článek 3.9 jsou v rozporu. Ten spočívá v tom, že v čl. 3.6 (poslední věta) je stanoveno, že SOU si vyhrazuje právo upravit výši těchto účtovaných smluvních cen dle dopadu a změn cen paliv, energií a služeb na příspěvkové hospodářství SOU, zatímco podle čl. 3.9 jakékoliv změny ve smluvních podmínkách mohou být prováděny pouze po vzájemné dohodě. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněná smlouva nebyla nijak změněna ani doplněna, je ujednání stran ohledně ceny za výuku učňů, podle závěru odvolacího soudu neurčité. Jelikož toto ujednání je podstatnou a neoddělitelnou částí smlouvy, uzavřel odvolací soud, že cena, kterou měla žalovaná za výuku učňů na základě zmíněné smlouvy platit, nebyla sjednána určitě, takže tato smlouva je neplatná pro svou neurčitost dle ustanovení §37 odst. 1, §39 a §41 obč. zák. Z obsahu smlouvy tedy nelze dovodit povinnost žalovaného zaplatit žalobci požadovanou částku, proto odvolací soud žalobu zamítl .
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 16.4.1999 napadl žalobce (dále jen dovolatel) dovoláním, které, pokud jde o důvody, odůvodnil odkazem na ustanovení §241 odst.. 3 písm. c/, d/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy ze dne 1.9.1993 pro její neurčitost. Odkázal na čl. 3.6 smlouvy, kde je srozumitelně popsáno, jakým způsobem byly stanoveny zálohově účtované sazby. Toto cenové ujednání je podle dovolatele dostatečně určité a srozumitelné, takže nemohlo způsobit neplatnost smlouvy. Podle dovolatele byly obě přílohy účastníkům k dispozici již při podpisu smlouvy dne 1.9.1993. V dalším dovolatel zpochybnil výpověď svědka P. Ž., pokud jde o otázku, zda přílohy byly ke smlouvě připojeny už při jejím podpisu. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že pokud jde o čl. 3.6 smlouvy, žalobce mu nikdy nepředložil ani návrh cen ani sazebník, takže k dohodě o ceně mezi účastníky nedošlo.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. l občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř. a obsahuje způsobilé dovolací důvody dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/, d/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm. a/ o.s.ř., protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu z důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a z důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o.s.ř. To je dáno zejména tehdy, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, případně pominul ty rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, v hodnocení důkazů je logický rozpor, nebo výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby plynoucími z ustanovení paragrafů 133 až 135 o.s.ř. V přezkoumávaném případě odvolací soud vycházel zejména z textu smlouvy mezi účastníky uzavřené a z dalších listinných důkazů, z výpovědi účastníků a svědků P. Ž. a S. R. Uvedené důkazy jsou natolik úplné, že skýtají dostatečný podklad pro rozhodnutí odvolacího soudu a v jejich hodnocení odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením §132 o.s.ř. V podrobnostech odkazuje dovolací soud na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
O nesprávné právní posouzení věci se jedná tehdy, pokud soud použil jiný právní předpis, než měl správně ve věci aplikovat, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně si jej vyložil. V přezkoumávané věci posuzoval odvolací soud smlouvu mezi účastníky uzavřenou podle těch kritérií, která pro platnost právních úkonů stanoví občanský zákoník v ustanovení §37 a následujících. Odvolací soud správně v této věci aplikoval ustanovení §37 odst. 1, §39 a §41 obč. zák. a tato ustanovení rovněž správně vyložil. V detailech se opět odkazuje na odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Dovolací soud tedy, vzhledem k výše uvedenému, považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, a proto dovolání zamítl dle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věty prvé o.s.ř., ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věty prvé a §151 odst. 1 o.s.ř., když žalobce jako dovolatel neměl v tomto řízení úspěch a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2000
JUDr. František D u c h o ň , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová