ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1785.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1785/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v první věci žalobce D. D. proti žalované L. S., o výživné manžela a o příspěvek na výživu rozvedeného manžela, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 15 C 258/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.4.2000, č.j. 10 Co 386/2000-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 20.1.2000, č.j. 15 C 258/99-28, zamítl žaloby, kterými žalobce požadoval jednak přiznání příspěvku na svou výživu jako manžela žalované, jednak příspěvku na svou výživu, jako manžela rozvedeného a uložil mu povinnost zaplatit žalované náklady řízení.
K odvolání žalobce, poté co ten vzal své žaloby zpět, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27.4.2000, č.j. 10 Co 386/2000-49, připustil zpětvzetí žalob žalobcem učiněné, zrušil rozsudek soudu I. stupně a řízení zastavil. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.
Usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 29.5.2000, napadl žalobce (dále jen dovolatel) dovoláním, protože nesouhlasí s uloženou mu povinností zaplatit žalované náklady řízení. Dovolání považuje za přípustné dle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, c/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a pokud jde o jeho důvodnost odkázal na ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, d/ o.s.ř. Uvedl, že žalobu vzal zpět již v prosinci 1999, tedy ještě před rozhodnutím soudu I. stupně, ovšem příslušná pracovnice soudu mu sdělila, že tak může učinit až u soudního jednání. Proto u jednání soudu I. stupně dne 20. ledna 2000 opět projevil svou vůli vzít návrh zpět svým prohlášením, že věc je pro něj bezpředmětná. Řízení ovšem zastavil teprve Krajský soud. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci při rozhodování o povinnosti žalobce zaplatit náklady řízení, protože pokud by soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §96 odst. 1 o.s.ř. a řízení zastavil již před jednáním ze dne 20.1.2000, nevznikly by žalované tak vysoké náklady řízení včetně řízení odvolacího. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Po zjištění že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. l o.s.ř., je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení §241 odst.3 písm.b/, d/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. l. o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení §238a o.s.ř. V konkrétní věci se jedná o dovolání, podané proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zpětvzetí návrhu připuštěno, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Proti takovémuto usnesení je dovolání zásadně přípustné podle ustanovení §238a odst. l písm. b/ o.s.ř. Ovšem ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř stanoví, že dovolání podle odst. 1 písm a/, b/ není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině. Právě o takový případ se v dané věci jedná, protože nárok, který dovolatel svými žalobami uplatnil, vyplývá z ustanovení §91 a 92 zákona o rodině.
Z obsahu spisu nijak nevyplývá, a ani dovolatel to netvrdí, že by řízení bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. ( 241 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř).
Podle dovolatele bylo řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř spočívající v tom, že soud prvního stupně nereagoval na jeho zpětvzetí žalob. K takové vadě může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v konkrétním případě není ( srov. §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Pro úplnost dlužno uzavřít, že z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by dovolatel vzal žaloby zpět před jednáním soudu I. stupně konaném dne 20.1. 2000. Naopak dle protokolu o jednání z uvedeného data dovolatel na svých nárocích trval. Žaloby vzal zpět teprve podáním ze dne 5.4.2000 adresovaným Krajskému soudu v Ostravě.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští. Proto dovolací soud dovolání odmítl dle ustanovení §243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabýval jeho důvodností.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř protože dovolatel v dovolacím řízení neuspěl a žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2000
JUDr. František D u c h o ň , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová