ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2063.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2063/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) E. N., B) A. M. a C) J. H., proti žalované K. K., a.s., o určení práva na užitný vzor, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 97/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2000, č.j. 1 Co 74/2000-80, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. dubna 2000, č.j. 23C 97/98-71, přerušil v této věci podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) řízení s odůvodněním, že dne 30. března 2000 podal žalovaný návrh na výmaz předmětného užitného vzoru u Úřadu průmyslového vlastnictví v P. (dále jen ÚPV). V rámci řízení o tomto návrhu bude řešena otázka, zda technickému řešení podle stávajícího užitného vzoru bude dále poskytována průmyslově právní ochrana. Rozhodnutí v této věci tedy dle názoru krajského soudu závisí na vyřešení dané otázky, kterou soud není v tomto řízení oprávněn řešit, a proto řízení přerušil.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. května 2000, č.j. 1 Co 74/2000-80, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se řízení nepřerušuje. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud měl krajský soud na mysli situaci, že by mohlo v řízení před ÚPV dojít k tomu, že by byl předmětný užitný vzor z rejstříku vymazán, pak sice jde o otázku, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit, ale nic mu nebrání, aby do doby rozhodnutí Úřadem prováděl dokazování, týkající se původcovství k užitnému vzoru, tedy aby se zabýval otázkou, o kterou v tomto sporu skutečně jde, tedy zda původci užitného vzoru jsou žalobci či nikoliv. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci nabylo právní moci dne 11. července 2000.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala dne 28. července 2000 žalovaná společnost dovolání. K věci samé uvádí, že se naprosto neztotožňuje s výrokem vrchního soudu o nepřerušení řízení a domnívá se, že odvolací soud celou záležitost nesprávně právně posoudil. Akcentuje tedy dovolací důvod ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Z obsahu dovolání dále vyplývá, že dovolatelka zastává názor, že zjišťování původce technického řešení je velmi problematické, jelikož technické řešení bylo známé již ze zahraničí. Žalobce ani žalovaná tak nemohli řádně uplatnit u ÚPV nárok na jeho ochranu coby původců či majitelů, a právě tento nesprávný zápis žalované jako původce technického řešení se nyní snaží žalovaná zrušit, když navrhuje výmaz užitného vzoru. Existují-li pochybnosti o správnosti zápisu technického řešení do rejstříku ÚPV, pak je to právě ÚPV, který v této věci musí rozhodnout a dle názoru dovolatelky z toho důvodu bylo správné rozhodnutí soudu I. stupně o přerušení řízení a vyčkání rozhodnutí tohoto úřadu.
Žalobci ve svém vyjádření k podání dovolatelky, doručeném soudu dne 8. srpna 2000 navrhují, aby dovolání žalované bylo odmítnuto pro nepřípustnost.
Toto dovolání žalované společnosti není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. (o čemž bude učiněna zmínka posléze), je třeba v případě, že je dovoláním napadáno usnesení odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §238a o.s.ř. Dle §238a odst. 1 písm. a) téhož zákona je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení atd. Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci nemůže být dána přípustnost dovolání podle §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Přípustnost dovolání však nevyplývá ani z dalších odstavců §238a, uvedených pod písmeny a) až f) o.s.ř.
Povinností dovolacího soudu je však dále též ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. zabývat se otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad, uváděných v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Tyto vady dovoláním namítány nebyly a ani z obsahu spisu rovněž nebyly zjištěny.
Při uvážení vyloženého je proto nutno shrnout, že je zřejmé, že v posuzovaném případě nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §238a o.s.ř., přičemž ze spisu nebyl zjištěn ani žádný z případů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř.
Protože tedy v případě dovolání žalované nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř., ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval přitom, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2000
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková