ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2086.99.1
sp. zn. 30 Cdo 2086/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyň A/ K. B. a B/ J. B., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátem, o zaplacení částek 17.920,- Kč s přísl. (celkem 35.840,- Kč s přísl.), vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 2 C 400/98, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 1999 č.j. 5 Co 786/99-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.725,- Kč, k rukám advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 1999 č.j. 5 Co 786/99-67 byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 1. 1999 č.j. 2 C 400/98-46 tak, že byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit každé žalobkyni 17.920,- Kč s 26 % úrokem z prodlení z této částky od 11. 9. 1997 do 26. 10. 1998 a s 20 % úrokem od 27. 10. 1998 do zaplacení a bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyň zaplatit žalovanému náklady, které tomuto vznikly v řízení před soudy obou stupňů. Podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu má žalobkyněmi uplatněný nárok základ ve smlouvě, jíž žalovaný jako kupující podle kupní smlouvy ze dne 31. 3. 1994, uzavřené mezi účastníky, v čl.4 smlouvy slíbil zaplatit žalobkyním jako prodávajícím veškeré poplatky spojené s kupní smlouvou. V textu označeného článku smlouvy není sice výslovně uvedeno, že bude placena i daň z nemovitosti, ve spojení s ústní dohodou účastníků soud dovodil, že i placení daně z převodu nemovitosti bylo předmětem ujednání účastníků a že žalovaný si této skutečnosti musel být vědom. Odvolací soud však usoudil na neplatnost tohoto ujednání z důvodu neurčitosti (§37 odst. 1 obč. zák.), neboť dohoda postrádá údaj o výši slíbeného plnění daně z nemovitosti.
Ve včasném dovolání proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu žalobkyně vyslovily nesouhlas s právními závěry odvolacího soudu, když tvrdily, že mezi účastníky bylo od počátku dohodnuto, že žalovaný uhradí celou daň z převodu nemovitostí, tedy tak, jak určuje obecně závazný právní předpis, t.j. ve výši 5 % z hodnoty předmětu převodu. O zpětné úhradě pouze části daně mezi účastníky se nikdy nehovořilo. Proto navrhly, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání předně zpochybnil přípustnost dovolání ve věci s odkazem na výši částky, jejíhož zaplacení se každá z žalobkyň domáhá a jež nedosahuje částky 20.000,- Kč (§238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Ve věci samé se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby (pro případ přípustnosti dovolání) bylo dovolání zamítnuto.
Dovolací soud po té, kdy shledal, že včasné dovolání žalobkyň je po formální i obsahové stránce bezchybné z hlediska náležitostí stanovených §241 odst. 1, 2 o.s.ř., se předně zabýval posouzením přípustnosti dovolání ve věci.
Dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné; to však jen ve vztahu k věcem, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (§238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Podle obsahu spisu každá z žalobkyň uplatnila žalobou ze dne 26. 2. 1998 proti žalovanému požadavek na zaplacení částky 17.920,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně počínaje dnem 11. 9. 1997 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení spočívajících v úhradě 1/2 soudního poplatku. V odůvodnění žaloby odkázaly na smlouvu ze dne 31. 3. 1994 ohledně koupě ideální části nemovitosti - domu čp. 164 se stav.parc. č. 259 s přísl., kat. úz. S. - žalovaným, jíž žalobkyně byly podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž i odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel, podílovými spoluvlastnicemi. Tomuto procesnímu společenství, v němž každá z žalobkyň měla samostatné procesní postavení (§91 odst. 1 o.s.ř.) odpovídal i petit návrhu.
Z uvedeného učinil dovolací soud ve vztahu k ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. především závěr, že každá z žalobkyň uplatnila návrh na zaplacení požadované částky, t.j. 17.920,- Kč (s příslušnými úroky z prodlení), jak odpovídalo postavení žalobkyň jako podílových spoluvlastnic prodávaných nemovitostí, a to sama za sebe, aniž procesní úkony žalobkyň, založené podanou žalobou, se v řízení navzájem ovlivňovaly. Předmětem žaloby byly tedy samostatné procesní nároky žalobkyň (t.j. zaplacení 17.920,- Kč), byť jejich procesním postupem uplatněné v jedné věci (§91 odst. 1 o.s.ř.).
Okolnost, že se každá ze žalobkyň domáhala i přisouzení úroků z prodlení z plnění částky 17.920,- Kč, je pro závěr o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., a to ve vztahu k výši nároku, právně nevýznamná.
Při posouzení, zda dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částky uvedené v ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. se podle ustálené judikatury k příslušenství uplatněného peněžitého nároku nepřihlíží, ledaže by toto příslušenství tvořilo samostatně, t.j. bez současného uplatnění nároku samotného, předmět řízení (srovnej R 62/98). Tomu tak v posuzované věci však není.
V důsledku konečné právní úvahy, že předmětem dovolacího přezkumu je měnící výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, dovolací soud dovolání žalobkyň odmítl, neboť ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání pro takový případ ve věcech občanského práva nepřipouští a protože z obsahu spisu nevyplývá a dovolatelky ani netvrdí, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (§243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Protože dovolání v posuzované věci není přípustné, dovolací soud se nezabýval důvodností podaného dovolání z hlediska vytýkaných nedostatků ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
V dovolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení (§243b odst. 2, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.). Odměna advokátu za jeden úkon a režijní paušál ve smyslu zásad ust. §7, §11 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. byla určena částkami 1.650,- Kč a 75,- Kč, celkem 1.725,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. července 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková