ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2415.99.1
sp. zn. 30 Cdo 2415/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce Města B., zastoupeného starostou P. K., právně zastoupeným advokátkou, proti žalovanému L. ČR, státní podnik, zastoupeného ředitelem Ing. J. O., právně zastoupeného advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pod spisovou zn. 8 C 107/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.4.1997, č.j. 10 Co 513/96-73, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.4.1997, č.j. 10 Co 513/96-73, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 11.3.1996, č.j. 8 C 107/94-45 zastavil, po zpětvzetí, řízení o žalobě na určení vlastnictví k pozemku parcele č. 1444 s domem č.p. 635 zapsané na L.V. č. 111 pro obec a katastrální území B. Dále určil, že vlastníkem nemovitostí, a to pozemků parcelní číslo 1445 o výměře 4369 m2, č. 1447/2 o výměře 189 m2 a č. 1447/1 o výměře 51326 m2, všech lesní půda, zapsaných ke dni 24.5.1991 na L.V. č. 111 pro obec a katastrální území B, je město B. Pokud žalobce požadoval určení vlastnictví k pozemku parcelní č. 1446 o výměře 21374m2, zapsaného ke dni 24.5.1991 na L.V. č. 111 pro obec a katastrální území B., byla jeho žaloba zamítnuta. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně žalobě vyhověl na základě ustanovení §2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Jednalo o nezastavěné pozemky - majetek, který obec B. vlastnila ke dni 31.12.1949. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že lesní školka není stavbou, jedná se pouze o určitý způsob využití území, proto pozemek nemůže být touto školkou zastavěn.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, a to do výroku ad II., jímž bylo určeno, že vlastníkem parcel č. 1445, 1447/2 a 1447/1 je město B., a do výroku o nákladech řízení.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 30.4.1997, č.j. 10 Co 513/96-73, žalobu na určení, že vlastníkem označených parcel je žalobce zamítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Především zjistil z předloženého výpisu z katastru nemovitostí (byl k dispozici již soudu I. stupně), že shora uvedené nemovitosti nejsou zapsány na L.V. č. 111, ale na L.V. č. 2102 pro obec a katastrální území B. a následně usnesením při jednání dne 24.4.1997 připustil změnu petitu žaloby. Doplnil dokazování výslechem svědka Ing. Z. K., který upřesnil, že na parcele č. 1446 se kromě domku (č.p. 635) určeného pro ubytování školkaře nachází skleník a fóliovníky pro předpěstovávání sazenic stromků. K této parcele po severní straně přiléhá obecní cesta, následně parcela č. 1447/1 a s ní sousedící parcela 1447/2, která slouží jako vjezd pro techniku (jsou na ní umístěna vstupní vrata). Parcela 1447/1 se záhony pro pěstování semenáčků je oplocená, jiný vjezd pro techniku na ní není, vedou z ní pouze vrátka na zmíněnou obecní cestu. Závlahové zařízení školky je vybudováno mimo parcelu č. 1447/1, přes kterou a přes obecní cestu vede potrubí až na parcelu č. 1446. Na parcele č. 1447/1 je vybudováno ovládací zařízení závlahového systému. Parcela č. 1445 je osázena již vzrostlými stromy fungujícími jako větrolam pro zlepšení mikroklimatu ve školce. Odvolací soud uzavřel, že parcely č. 1447/1,1447/2 a 1445 tvoří funkční celek s velkoškolkou žalovaného umístěnou kromě parcel, které jsou předmětem sporu, i na parcelách č. 1446 a 1444 s domem č.p. 635. Tento funkční celek tvořily zmíněné parcely již ke dni 31.12.1949, neboť velkoškolka v tomto rozsahu existuje na zmíněných pozemcích již od válečných let. Využití každé jednotlivé parcely navazuje na využití všech ostatních parcel, které velkoškolka obhospodařuje. Sice přisvědčil žalobci v tom, že lesní školka není stavbou a nemůže tedy pozemek zastavět , avšak jelikož tvoří se zastavěným pozemkem jedem funkční celek, dovodil, že nemohl přejít do vlastnictví žalobce ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. Mimoto odvolací soud přihlédl i k faktickému stavu věci, kdy ohledně parcel č. 1444 a 1446 bylo již soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto a obě parcely tvoří s parcelami č. 1447/1, 1447/2 a 1445 jeden funkční celek.
Při právním posouzení věci odvolací soud vyšel především z ustanovení §2 odst. 2 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Vyložil, že v tomto ustanovení se konstruuje fikce zastavěného pozemku pro účely citovaného zákona tehdy, jestliže pozemky tvoří se stavbou jeden funkční celek.
Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále jen dovolatel) v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. Přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., důvodnost pak opírá o ustanovení §243 odst. 3 písm. c/, d/ o.s.ř. Namítl, že domek vystavěný na parcele č. 1444 nemá s touto školkou nic společného, protože neslouží k ubytování pracovníka školky. Pokud lesní školka není stavbou, nelze pak uvažovat o tom, že nějaké pozemky tvoří s touto stavbou jeden funkční celek. Dovolatel dále tvrdí, že po datu 31.12.1949 byly pozemky parcel č. 1447/1, případně č. 1447/2 využívány jako orná půda a žádná činnost související s lesní školkou zde vyvíjena nebyla. Dále poukázal na skutečnost, že závlahové potrubí školky, je potrubí mobilní, a pokud jde o přípojku nízkého napětí, ta je vedena na p.č. 3607/1. Uvedl, že samotná skutečnost, že kabel ovládání závlahového čerpadla je veden v zemi přes parcelu p.č. 1447/1, nemá z hlediska zastavěnosti či funkčnosti celku žádný význam. Dovolatel nesouhlasí s výkladem zákona č. 172/1991 Sb. odvolacím soudem, rozpor vidí ve skutečnosti, že soud dovolateli přisvědčil, že lesní školka není stavbou, nemůže tedy zastavět pozemek, a přesto uzavřel, že se jedná o funkční celek.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j.účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst l o.s.ř., že je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., a obsahuje způsobilé dovolací důvody dle ustanovení §24l odst. 3 písm. c/,d/, o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., protože je podáno proti rozsudku odvolacího soudu, který mění rozsudek soudu I. stupně ve věci samé.
Rozsah přezkumné pravomoci dovolacího soudu je dán ustanovením §242 odst. l, 3 o.s.ř. Podle těchto ustanovení dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém je jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237 a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolací soud je tedy vázán dovolacími důvody tak, jak je dovolatel vymezil.
Dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. je dán tehdy, pokud skutkové zjištění na jehož základě odvolací soud věc posoudil po právní stránce, nemá oporu v provedeném dokazování, t.j. když výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá požadavkům ustanovení §132 o.s.ř. K tomu dochází zpravidla tehdy, pokud vzal soud v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly a naopak pominul ty rozhodné skutečnosti, které provedenými důkazy prokázány byly, v hodnocení důkazů je logický rozpor a výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o.s.ř. Vždy pak musí jít o skutečnosti významné pro právní posouzení věci.
Odvolací soud vycházel se skutkových zjištění soudu prvního stupně (zejména výpis z pozemkové knihy, identifikace parcel, výpis z katastru nemovitostí, svědectví Ing. Z. K., J. S., I. K., vyjádření OÚ v B., rozhodnutí bývalého Měst.NV v B. ze dne 28.10.1982 o povolení rekonstrukce služ. domku lesní školky v B. na parcele č.1444, rozhodnutí Městského úřadu v B. o povolení stavby vodovodní přípojky na parcelách .č.1446 a 3595) a sám doplnil řízení dalšími listinnými důkazy (mapy, rozhodnutí Městského úřadu v B. ze dne 1.7.1994 o povolení stavby rozvodnice závlahového čerpadla) a doplňujícím svědectvím Ing. Z. K., na základě kterých dovodil, že provázanost zmíněných parcel vytváří funkční celek lesní školky. Z hlediska kritérií ustanovení §132 o.s.ř. pro hodnocení důkazů nelze odvolacímu soudu nic vytknout. Dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ není tedy v přezkoumávané věci dán.
Pokud jde o právní hodnocení věci, tento dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. je dán tehdy, pokud se soud dopustil omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav tak, že použil jiný právní předpis, než měl použít, nebo sice použil správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
V přezkoumávaném případě se jedná o určení vlastnictví k označeným pozemkům, když žalobce prokázal naléhavý právní zájem na nutnosti nového zápisu do katastru nemovitostí, který by odpovídal skutečnému stavu. Po právní stránce se jednalo o posouzení zda označené parcely přešly do vlastnictví žalobce ve smyslu zák. č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Podle ustanovení §2 odst. 1 tohoto zákona do vlastnictví obcí přecházejí dnem účinnosti uvedeného zákona a/ nezastavěné pozemky, b/ pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, c/ stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, které obce vlastnily ke dni 31.12.1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle §1. Podle odstavce 2 písm a/ se pro účely tohoto zákona za zastavěné pozemky považují též pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že soud vycházel z toho, že předmětné pozemky parcelní č. 1445, 1447/2 a 1447/1, zapsané ke dni 24.5.1991 na L.V. č. 2102 pro obec a katastrální území B., je nutné ve smyslu §2 odst. 2 písm. a/ zák. č. 172/1991 Sb., považovat za zastavěné proto, že tvoří funkční celek s jinými pozemky a stavbami (postavenými až po 31.12.1949) tam se nacházejícími, t.j. s parcelou č. 1444, s domem č.p. 635 a parcelou č. 1446 zapsanými tamtéž, a nikoli tedy s lesní školkou, která stavbou není. Správně vyložil, že ve smyslu citovaného zákona se jedná se o fikci zastavěného pozemku pro účely citovaného zákona, jestliže pozemky tvoří se stavbou jeden funkční celek. Využití každé jednotlivé parcely v tomto celku navazuje na využití všech ostatních parcel. Jelikož předmětné pozemky parcelní č. 1445 lesní půda o výměře 4369 m2, č. 1447/2 lesní půda o výměře 189 m2 a č. 1447/1 lesní půda o výměře 51326 m2, zapsané ke dni 24.5.1991 na L.V. č. 2102 pro obec a katastrální území B., tvoří se zastavěnými pozemky funkční celek, nemohly přejít, ve smyslu citovaného zákona, do vlastnictví dovolatele.
Z obsahu spisu nevyplývá a ani dovolatelé to netvrdí, že by řízení bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, proto dovolání zamítl dle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věty prvé o.s.ř., ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věty prvé a §151 odst. 1 o.s.ř., když žalobce jako dovolatel neměl v tomto řízení úspěch a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová