ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2930.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2930/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilé děti K., narozenou 20.8.1982, A., narozenou 24.5.1984, M., narozeného 22.10.1986, H., narozenou 9.9.1990, a K., narozeného 25.7.1993 P., zastoupené Městskou částí P. jako opatrovníkem, děti matky Mgr. E. P. a Ing. O. P. o výživné, úpravu styku a změnu výchovy nezletilého M., a o návrhu otce na vydání předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. P 98/99, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.července 2000, č.j. 21 Co 251, 252/2000-198, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. listopadu 1999, č.j. P 98/99-126, svěřil nezletilého M. do výchovy otce a matce uložil povinnost přispívat na jeho výživu částkou l.000,- Kč k rukám otce, zamítl návrh otce na snížení výživného pro nezletilé K., A., H. a K., zamítl návrh matky na zvýšení výživného pro tyto děti. Dále upravil rozsah styku otce se shora uvedenými dětmi v péči matky a rozsah styku matky s nezletilým M. ve výchově otce.
Usnesením ze dne 12. listopadu 1999, č.j. P 98/99-137, týž soud zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření na svěření nezletilého K. do jeho výchovy a úpravu styku matky s tímto nezletilým.
K odvolání otce proti shora uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. července 2000, č.j. 21 Co 251,252/2000-198, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o návrhu otce na snížení výživného, změnil výrok soudu prvního stupně, pokud jde o rozsah styku otce s nezletilými, a potvrdil usnesení soudu prvního stupně o návrhu otce na vydání předběžného opatření.
Označený rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 13.9.2000, napadl otec (dále jen dovolatel) dovoláním, kterým navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu ve věci snížení výživného pro nezletilé děti a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dovolání vytkl odvolacímu soudu, že nepřihlédl k zásadnímu podílu matky na jeho vynuceném odchodu z původního zaměstnání, nevyšetřil důkladně finanční situaci matky, a otci stanovil nepřiměřeně vysoké výživné. Při jednání u soudu prvního stupně i u soudu odvolacího mu nebyla dána možnost dotázat se matky na její hospodářské a finanční poměry, což považuje za závažné procesní pochybení.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), že je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., a v podstatě splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o.s.ř.
V dané věci se jedná o rozsudek odvolacího soudu, kterým byl částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jedná se o rozsudek odvolacího soudu, vydaný ve věci péče o nezletilé děti, t.j. ve věci upravené zákonem o rodině, kde ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání výslovně vylučuje.
Daná věc nesplňuje ani podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §239 odst. 1 o.s.ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil.
Zbývá tedy posoudit, zda řízení nebylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti dle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolatel se dovolává vady dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Nutno poznamenat, že přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je dána jen tehdy, pokud se vytýkaná vada řízení skutečně prokáže, nestačí tedy jen existenci takové vady tvrdit. Z obsahu spisu vyplývá, že vydání rozsudku soudu prvního stupně předcházela celá řada ústních jednání, při kterých byl dovolatel přítomen a jako účastník řízení nebyl ve svých projevech a přednesech nijak soudem omezován. Rovněž byl přítomen dne 11.7.2000 jednání u odvolacího soudu a z protokolu o jednání nevyplývá, že by chtěl klást matce nějaké otázky a byl v tomto směru soudem omezován. Znamená to, že tvrzení dovolatele o existenci jím vytýkané vady neodpovídá skutečnosti, z obsahu spisu nevyplývá. Ve věci nebyly rovněž zjištěny ani další vady, které jsou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. uvedeny. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl dle ustanovení §243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení §218 odst.1 písm. c/ o.s.ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová