ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.711.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 711/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Č. p., a.s., proti žalovaným 1) M. M., 2) A. M., a 3) F. M., o odporovatelnost právních úkonů, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod spisovou zn. 2 C 637/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 1999, č.j. 7 Co 1313/99-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 5. ledna 1999, č.j. 2 C 637/94-58, určil, že darovací smlouva ze dne 23.8.1993, podle které darovali A. M. a F. M. svému synovi M. M. nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 2776 pro k.ú . i obec V. jako dům č.p. 1074/2 na pozemku p.č. 1944/2, je vůči žalobci neúčinná. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Na základě odvolání žalovaných proti shora uvedenému výroku o určení neúčinnosti darovací smlouvy a výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 1999, č.j. 7 Co 1313/99-73, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále jen dovolatelé) včasné dovolání, ve kterém navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání odůvodnili odkazem na ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Pokud jde o důvodnost, mají dovolatelé za to, že je dán dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a nesprávného skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (dovolací důvody dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/, d/, o.s.ř.).
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Po zjištění že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm.c/, d/, o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o.s.ř. Podle §238 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a nejde ani o situaci, kdy by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Pokud dovolatelé poukazují na ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je třeba konstatovat, že rozsudek soudu prvního stupně (č.j. 2 C 637/94-58 ze dne 5.1.1999) je prvním rozhodnutím ve věci. Pokud před vynesením tohoto rozsudku soud prvního stupně rozhodl usnesením o přerušení řízení (č.j. 2 C 637/94-21) a soud druhého stupně toto rozhodnutí usnesením změnil (č.j. 5 Co 2947/94-25), jednalo se pouze o usnesení týkající se vedení řízení. Nešlo tedy o situaci podřaditelnou pod shora citované ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
Podmínky stanovené v §239 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil (§239 odst. 1 o.s.ř. ). Dovolatelé návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku nepodali (§239 odst. 2 o.s.ř.)
Z obsahu spisu nevyplývá a ani dovolatelé to netvrdí, že by řízení bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští. Proto dovolací soud dovolání odmítl dle ustanovení §243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , aniž se mohl zabývat jeho důvodností, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř , protože dovolatelé v dovolacím řízení neuspěli a žalobci žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2000
JUDr. František D u c h o ň , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová