ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.818.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 818/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilých K. a A. K., zastoupených Okresním úřadem v Berouně jako opatrovníkem, dcer J. K., a P. M., za účasti J. H., o úpravu výchovy a výživy a úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. P 19/98, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 1999, č.j. 27 Co 568/99-71, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 31. května1999, č.j. P 19/98-54 ve výroku v odstavci IV., jímž byl upraven styk matky s nezletilými na každou lichou sobotu v roce v době od 10 do 18 hodin, každý druhý svátek vánoční v téže době a 14 dnů dovolené o letních prázdninách dětí tak, že datum nástupu dovolené domluví s babičkou vždy do 31.května každého roku předem, při styku matka děti převezme před domem babičky a tam je předá, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a ve výrocích v odstavcích I. až III., jimiž byly obě nezletilé svěřeny do výchovy babičce J. H., která je oprávněna je vychovávat a spravovat jejich běžné záležitosti včetně vymáhání výživného a rodičům uloženo přispívat na jejich výživu částkami 400,- Kč otci a 1.000,- Kč matce, splatnými vždy do patnáctého dne v každém měsíci předem k rukám babičky, s tím, že se tím mění rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 7. 1990 č.j. 5 C 269/89 ve výrocích o výchově a výživě nezletilých, potvrdil.
Matka v podaném dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávné a nedostatečné skutkové zjištění. Vyjadřuje nesouhlas s odnětím dětí ze své výchovy a jejich svěřením do výchovy babičky. Namítá, že nebylo provedeno znalecké vyšetření rodiny, do které byly obě nezletilé svěřeny, ani znalecké zkoumání vztahu mezi ní, jejím manželem a dcerami. Za povinnost soudů obou stupňů pokládá podrobné prozkoumání motivů odporu jejích dcer, nikoli jejich svěření do výchovy babičky pouze na základě jejich výpovědí. Namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v úplném provedeném dokazování a řízení bylo stiženou jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, takže jsou splněny podmínky dovolání podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, c/ o.s.ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o úpravě výchovy a výživy nezletilých dětí, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a o úpravě styku matky s nezletilými, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. u zrušujícího výroku odvolacího soudu dovolání není přípustné vůbec, neboť žádné z ustanovení takový případ neupravuje, u potvrzujících výroků odvolacího soudu přichází v úvahu ustanovení §238 odst. 2 o.s.ř. či §239 o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nebo - nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve věci samé - jestliže odvolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 písm. b/, §239 ost. 3 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti zrušujícímu rozsudku odvolacího soudu a rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výchovu a výživu nezletilých dětí (§45, §85 a §96 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc v těchto výrocích byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ či §239 odst. 3 o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. tu spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/) však z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelkou nejsou ani tvrzeny. Obdobně z obsahu spisu nevyplývá ani jiná vada, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), kterou dovolatelka ani nikterak blíže neobjasňuje. Námitky dovolatelky představují ve skutečnosti dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. K těmto dovolacím důvodům může ovšem dovolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné podle ustanovení §238, §238a či §239 o.s.ř., což v posuzované věci, jak již bylo vysvětleno, splněno není.
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání matky nezletilých - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. července 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková