ECLI:CZ:NS:2000:31.CDO.1320.2000.1
sp. zn. 31 Cdo 1320/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu na majetek dlužníka Č. n. t. s., spol. s r.o., o návrhu věřitele C. 2. spol. s r.o., na prohlášení konkursu vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 98 K 46/99, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2000, č.j. 1 Ko 445/99-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. ledna 2000, č.j. 1 Ko 445/99-54, potvrdil usnesení ze dne 23. listopadu 1999, č.j. 98 K 46/99-43, jímž Krajský obchodní soud v Praze zamítl návrh C. 2. spol. s r.o., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Odvolací soud - cituje ustanovení §4 odst. 2 a §12a odst. 1 zákona č. 328/19991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění (to jest ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb. - dále též jen „zákon") - přisvědčil závěru soudu prvního stupně potud, že navrhovatel nedoložil existenci splatných pohledávek za dlužníkem. Soud odkázal na závěr formulovaný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98 (uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nějž v případě, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je zapotřebí provést rozsáhlé dokazování, soud návrh na prohlášení konkursu zamítne, proto, že věřitel svou pohledávku nedoložil (bez zřetele k tomu, zda účastníci vznesli důkazní návrhy); přitom uzavřel, že popsaná situace nastala i v této věci.
Věřitel (zastoupen advokátem) podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle §241 odst. 3 písm. b/ a d/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř."). Odvolacímu soudu konkrétné vytýká nesprávnost právního posouzení věci, když tvrzení soudu, že ve věci by bylo zapotřebí provést rozsáhlé dokazování, má za neodůvodněné.Porušení procesních předpisů spatřuje dovolatel v tom, že nebyl poučen, jakým dalším způsobem má svou pohledávku osvědčit. Dovolatel vyslovuje přesvědčení, že dostatečně osvědčil všechny skutečnosti požadované zákonem pro prohlášení konkursu na majetek dlužníka a požaduje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadané rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 pod písmeny b/ až f/ o. s. ř. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a věřitel návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (odstavec 2).
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u dlužníka však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová