ECLI:CZ:NS:2000:31.CDO.1972.2000.1
sp. zn. 31 Cdo 1972/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka L. C., v likvidaci, o návrhu dlužníka na prohlášení konkursu, vedené u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. 39 K 28/98, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. dubna 2000, č.j. 2 Ko 83/2000-131, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. dubna 2000, č.j. 2 Ko 83/2000-131, odmítl - odkazuje na ustanovení §3 odst. 1 a §5 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 30. dubna 2000 (dále též jen „ZKV\") a na ustanovení §202 odst. 2 písm. a/ a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\") - odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 7. října 1999, č.j. 39 K 28/98-111, jímž Krajský obchodní soud v Brně dlužníka (navrhovatele konkursu) vyzval, aby do deseti dnů od doručení usnesení zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v pokladně soudu zálohu na náklady konkursu ve výši 10.000,-Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že výzva k zaplacení zálohy na náklady konkursu je rozhodnutím soudu, jímž se upravuje vedení řízení, a proti kterému tak není odvolání přípustné.
Dlužník (jednající prostřednictvím svého likvidátora, vybaveného právnickým vzděláním) podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, v němž namítá nesprávnost právního posouzení věci soudy obou stupňů (a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Konkrétně dovolatel uvádí, že je zcela neúčelné požadovat, aby složil zálohu na náklady konkursu. Takový postup soudu neodpovídá úmyslu zákonodárce, aby soud zálohu vyžadoval v případech, kdy ji správce konkursní podstaty bude nucen pro vlastní konkursní řízení použít. Ve věci však jde o stav, kdy návrh na prohlášení konkursu měl být zamítnut pro nedostatek majetku. Úvahy o potřebě zálohy na náklady konkursu pro činnost správce konkursní podstaty jsou nadbytečné, neboť u dlužníka není co zpeněžit ani co vymáhat. Proto požaduje, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., avšak není důvodné.
Vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají; úkolem dovolacího soudu - jenž je jinak vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.) - proto bylo prověřit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Se zřetelem k době vydání napadeného usnesení je pro závěr o správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb. (srov. i rozhodnutí uveřejněná pod čísly 5/1997 a 59/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), čemuž odpovídá i citace příslušných ustanovení zákona.
Podle ustanovení §5 ZKV navrhovatel je povinen na výzvu soudu zaplatit v určené lhůtě zálohu na náklady konkursu ve výši 10 000 Kč; účastní-li se řízení více navrhovatelů, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně (odstavec 1). Nebude-li záloha na náklady konkursu v určené lhůtě zaplacena, soud řízení zastaví. O tomto následku musí být navrhovatel poučen (odstavec 2).
Dle ustanovení §3 odst. 1 ZKV platí, že není-li stanoveno jinak, použijí se pro konkurs a vyrovnání přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §202 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.
Z ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pak plyne, že odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Výhrady, jež dovolatel uplatnil proti požadavku, aby zaplatil zálohu na náklady konkursu, jsou pro výsledek dovolacího řízení bezcenné.
Jak Nejvyšší soud opakovaně uvedl ve své rozhodovací praxi, vylučuje-li povaha rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, možnost věcného přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, pak tvrzení, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, sama o sobě důvodnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání podle §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., je svou povahou výlučně procesním rozhodnutím, spojeným se závěrem, že odvolání směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné; případná nesprávnost (neopodstatněnost) usnesení soudu prvního stupně z hlediska požadavku na úhradu zálohy na náklady konkursu na výsledek řízení o dovolání proti tomuto usnesení žádný vliv mít nemůže. Již na tomto základě lze uzavřít, že dovolateli se správnost právního posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím uplatněných argumentů zpochybnit nepodařilo a dovolání tak není důvodné.
Nicméně napadené usnesení obstojí i v rovině své vlastní právní argumentace. Výzva soudu k zaplacení zálohy na náklady konkursu dle §5 odst. 1 ZKV je svou povahou vskutku usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, a proti kterému tak není odvolání přípustné (srov. §3 odst. 1 ZKV a §202 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Pravomocné usnesení (výzva) vydané dle §5 odst. 1 ZKV není exekučním titulem, na jehož základě by bylo možné zálohu na náklady konkursu vymáhat; důsledkem nerespektování výzvy je možnost zastavit řízení dle §5 odst. 2 ZKV. V rámci opravného prostředku (odvolání) proti usnesení vydanému v intencích §5 odst. 2 ZKV má navrhovatel konkursu možnost uplatnit všechny podstatné námitky proti požadavku, aby složil předepsanou zálohu. Vztah mezi výzvou k zaplacení zálohy na náklady konkursu a usnesením, jímž konkursní soud řízení pro nezaplacení této zálohy zastaví, lze mutatis mutandis přirovnat ke vztahu mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu (jež je rozhodovací praxí soudů tradičně rovněž vnímána jako usnesení, jímž se upravuje vedení řízení) a usnesením, jímž soud pro neuhrazení soudního poplatku řízení zastaví. Odvolací soud tedy (na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž dlužníka nesprávně poučil o možnosti podat proti usnesení vydanému dle §5 odst. 1 ZKV odvolání) nepochybil, jestliže odvolání dle §218 odst. 1 písm. c/ odmítl.
Nejvyšší soud tudíž dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), jako nedůvodné usnesením zamítl (§243b odst. 1 a 5 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková