ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.1138.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 1138/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce S., spol. s r.o., proti žalovanému S. B. - E. - I., ve věci organizační složky S. s. - e. - i. o zaplacení 28,302.000,- Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.8.1999, č.j. 8 Cmo 34/98-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.8.1999, č.j. 8 Cmo 34/98-75 potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24.6.1997, č.j. 16 Cm 382/94-59, jímž tento soud zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný odůvodnil svůj návrh na osvobození od soudních poplatků skutečností, že nebyla podána žaloba na mateřskou firmu, ale na organizační složku v Praze a ta nemá žádné finanční prostředky a je před ukončením činnosti.
Odvolací soud konstatoval, že v soudním řízení na straně žalovaného vystupuje zahraniční subjekt práva. Otázka solventnosti organizační složky tohoto subjektu je pro posouzení odůvodněnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků, zcela bezpředmětná. Žalovaný se v žádosti o osvobození od placení odvolacího poplatku ani v odvolání nijak nedovolává svých poměrů a rovněž nenavrhuje provedení žádných konkrétních důkazů k prokázání odůvodněnosti svého návrhu na osvobození od soudního poplatku. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné a potvrdil je.
V záhlaví napadeného usnesení je písařskou chybou vynecháno u názvu žalovaného jako zahraničního subjektu označení státu a je chybně uvedeno číslo ulice (C. 20/28, namísto 20/82). Soud prvního stupně proto bude postupovat podle ustanovení §167 odst. 2 a 164 o.s.ř.
Dovoláním ze dne 8.9.1999 napadl žalovaný výše uvedené usnesení odvolacího soudu.
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že jako důvod dovolání uvádí „protismyslnost usnesení o zaplacení poplatku z odvolání organizační složkou pod označením S. S. - e. - i., když podle usnesení vydaného samotného usnesení ze dne 13. srpna 1999 Vrchním soudem v Praze prohlásil, že žalovaným subjektem není organizační složka, ale mateřská firma se sídlem v Polsku, pod označením S. B. - E. - I.. Jde tedy o zahraniční právní subjekt, který nemůže být vůbec žalován u českého vnitrostátního soudu, pokud by zde nesídlil.
Z důvodu nevyjasněnosti postavení organizační složky v ČR tedy není možné, aby bylo vydáno usnesení o její povinnosti uhradit za zahraniční mateřskou firmu soudní poplatky. Je nezbytné, aby se tato otázka vyjasnila a teprve následně je možné vydat usnesení o úhradě soudních poplatků z dovolání.
Vzhledem k uvedenému žalovaný nenavrhuje, aby „odvolací" soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a bylo „vydáno nové usnesení, které zcela jednoznačně rozhodne, kdo vlastně je žalovaným právním subjektem".
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje nezbytné náležitosti, za dovolatele jedná jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, tj. tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků, dovolání přípustné.
Žalovaný v dovolání výslovně neoznačil důvod přípustnosti dovolání odkazem na příslušné ustanovení občanského soudního řádu. Z dovolání lze však dovodit, a to ze slov „Jde tedy o zahraniční právní subjekt, který nemůže být vůbec žalován u českého vnitrostátního soudu...", že uplatněným důvodem přípustnosti dovolání je vada řízení spočívající v tom, že soudy bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci českých soudů, tj. důvod přípustnosti dovolání uvedený v §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud ze spisového matriálu zjistil, že žalovaným je zahraniční právnická osoba, a to S., B. - E. - I., Polsko a věc se týká její organizační složky S., s. - e. - i. Tato organizační složka byla zapsána dne 29.1.1993 v obchodním rejstříku, tehdy vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1, oddíl A.
Podle §37 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost, a to příslušnost místní.
Místní příslušnost je upravena v §84 a násl. o.s.ř. Podle §86 odst. 2 a 3 o.s.ř. je možné majetková práva proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice uplatnit u soudu, v jehož obvodu má majetek, jde-li o zahraniční právnickou osobu, lze podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu má tato osoba v České republice zastupitelství nebo orgán pověřený obstaráváním jejich hospodářských věcí. Místní příslušnost lze posuzovat i podle §87 o.s.ř., tj. místní příslušnost daná na výběr, v tomto případě podle písm. c) uvedeného ustanovení, a to podle umístění organizační složky právnické osoby, je-li žalována a spor se týká této složky.
V posuzovaném případě je zřejmé, že jde o majetkový spor, který se týká organizační složky žalovaného, který je zahraniční právnickou osobou a tato organizační složka je umístěna v České republice, tedy je podle českých předpisů dána místní příslušnost českých soudů a tím podle §37 odst. 1 zák. č. 97/1993 Sb. i jejich pravomoc.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dán. Vzhledem k tomu, že dovolací soud s ohledem na ust. §242 odst. 3 o.s.ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné event. z jiných důvodů uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř., aniž by tyto další důvody žalovaný uvedl v dovolání, nezbylo než konstatovat, že dovolání není přípustné. Pro úplnost je vhodné uvést, že dovolání není jinak podle §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o.s.ř. mj. přípustné proti usnesení o osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud proto podle §37 odst. 1 zák. č. 97/1993 Sb., §84, 86, 87, §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. a), §242 odst. 3, §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení tak, že žalovaný nemá právo na jejich úhradu, neboť neměl v řízení úspěch a žalobci se náhrada nákladů taktéž nepřiznává, neboť mu podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. června 2000
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková