ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.2354.99.1
sp. zn. 32 Cdo 2354/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl jako soud dovolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce: M., spol. s r.o., zast. advokátem, proti žalovanému: F. n. m. ČR., zast. advokátem, o určení neplatnosti smlouvy a ve spojené věci o 10,078.337,- Kč, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 196/97 spolu se sp. zn. 30 Cm 390/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 1999, č.j. 1 Cmo 259/98-152, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 30.350,- Kč k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci výše uvedeným rozsudkem, že I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, II. Ve výroku II. se rozsudek mění tak, že žaloba žalovaného (F. n. m. ČR) o zaplacení 10,078.337,- Kč se zamítá, III. Ve výroku III. se rozsudek mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „smlouva o prodeji privatizovaného majetku - státního podniku M. T. mezi F. n. m. jako prodávajícím a společností M., s.r.o. jako kupujícím, je neplatná". Privatizovaná část podniku představovala privatizovanou jednotku, charakterizovanou jako V. T. (S. č.p. 224, 225) a J. T. (S. č.p. 535). Na základě rozhodnutí o privatizaci a smlouvy o prodeji částí podniku č. 345/96 z 4.6.1996 byl uvedený majetek státu privatizován podle zák. č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zápis o předání majetku odmítl žalobce jako nabyvatel podepsal pro výhrady ke stavu majetku.
Žalovaný v žalobě naopak uplatnil právo na zaplacení 10,078.339,- Kč, z toho na úhradu zbývající části ceny privatizovaného majetku částku 9,331.000,- Kč, částka 747.339,- Kč pak představuje smluvní pokutu za prodlení nabyvatele s podpisem zápisu o převzetí.
Soud prvního stupně spojil obě věci podle §112 odst. 1 o.s.ř. ke společnému řízení. Výrokem I. pak soud v rozsudku ze dne 12.5.1998 žalobu na určení zamítl, ve výroku II. uložil žalobci zaplatit žalovanému částku 10,078.339,- Kč.
V odvolání proti tomuto rozsudku žalobce navrhoval změnu rozsudku, aby žalobě bylo vyhověno a naopak žaloba žalovaného byla zamítnuta.
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. §212 o.s.ř. a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Výrok I. o zamítnutí návrhu na určení neplatnosti smlouvy odvolací soud potvrdil, avšak z jiných důvodů, a to že není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení podle §80 písm. c) o.s.ř. Určení neplatnosti smlouvy o prodeji (části) podniku nemůže za dané situace vytvořit komplexní právní základ pro vztahy účastníků, když tytéž problémy musí být řešeny v řízení o žalobě žalovaného.
Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud po rekapitulaci procesu privatizace předmětného majetku zdůraznil, že v rozhodnutí o privatizaci z 23.9.1994 čj. 232/94-320 byla jako metoda privatizace schválena veřejná soutěž (§10a odst. 1 písm. b) a odst. 3 zák. č. 92/1991 Sb.), dne 26.4.1996 pak žalovaný vyhlásil opakovanou veřejnou soutěž na prodej předmětné privatizované jednotky. Žalovaný dne 4.6.1996, tedy v určené lhůtě, v souladu se stanovenými podmínkami předložil návrh smlouvy s nabídnutou výší kupní ceny 10,831.000,- Kč. V čl. III. smlouvy „Předmět smlouvy" se mimo jiné uvádí, že „soupis nemovitého majetku je uveden v příloze č. 1 této smlouvy, která tvoří její nedílnou součást". Odvolací soud došel k závěru, že nebylo prokázáno, že spolu s návrhem smlouvy byla předložena též příloha č. 1. Přípisem z 11.6.1996 č.j. 940/2004/96/Ge sdělil žalovaný žalobci, že jeho společnost byla vyhodnocena jako vítěz opakované obchodní veřejné soutěže a připomíná povinnost k úhradě doplatku kupní ceny. Poté, kdy příslušné prostředky byly vinkulovány u banky, vydal zakladatel státního podniku M. T. rozhodnutí ze dne 16.10.1996 o převodu příslušné části majetku na žalovaného. V dopise z 31.10.1996, doručeném žalovanému týž den, žalobce oznámil žalovanému, že pro nesrovnanosti mezi účetní evidencí a skutečným stavem majetek nepřevezme a navrhuje „dohodu o odstoupení od smlouvy". V dopisech z 12.11. a 21.11.1996 pak žalobce sdělil žalovanému, že od smlouvy odstupuje. Žalovaný smlouvu podepsal svým statutárním orgánem dne 1.11.1996, když do ní před tím doplnil další identifikační údaje. O přílohu č. 1 mohla být smlouva doplněna až v období od 1.11. do 12.11.1996, kdy se dostala smlouva po úpravě a podpisu žalovaným do dispozice žalobce.
Odvolací soud poukázal na to, že právní úprava obchodní veřejné soutěže v ust. §281 až 288 obch. zák. je kogentní (§263 obch. zák.), přičemž akcept návrhu smlouvy musí být bezvýhradný. Úkon žalovaného z 11.6.1996 však nemůže představovat přijetí návrhu smlouvy, jak plyne z výše uvedeného. Poněvadž v rámci veřejné obchodní soutěže ke vzniku smlouvy nedošlo, uplatní se v daném případě obecné občanskoprávní předpisy, zvláště kogentní ustanovení §44 odst. 2 věta první obč. zák. Ani tato úprava se však zde nepoužije, protože úpravy žalovaného v čl. II. návrhu smlouvy i připojení přílohy č. 1 až v rámci „akceptu" žalovaného dne 1.11.1996 je nutno posoudit jako dodatky, tedy změny návrhu a ty představují nový návrh.
Odvolací soud uzavřel, že ke vzniku smlouvy č. 345/96 by mohlo dojít, pokud by žalobce projevil souhlas s navrženými změnami a dodatky, a to písemně, neboť pro smlouvu podle §476 odst. 2 obch. zák. je předepsána písemná forma. K tomu však nedošlo. Jelikož žalovaný neprokázal existenci titulu pro uplatněný nárok, když smlouva nevznikla a žalobce ostatně ani majetek nepřevzal, změnil odvolací soud za použití §220 o.s.ř. vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně na zamítavý. Nedošlo - li ke vzniku smlouvy, nepřichází v úvahu ani nárok na smluvní pokutu.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání a to proti výroku II. a navazujícím výrokům III. a IV. o nákladech řízení s odkazem na ust. §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pokud jde o přípustnost a na ust. §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. pokud jde o důvodnost.
Dovolatel uvádí, že žalovaný jako prodávající uzavřel s žalobcem smlouvu o prodeji privatizovaného majetku č. 345/96 na základě žalobcova vítězství v opakované veřejné soutěži o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o prodeji privatizovaného majetku s.p. M. T., privatizační jednotky PJ 2001 podle privatizačního projektu č. PP 40299. K akceptaci nabízené smlouvy ze strany žalovaného došlo okamžikem oznámení vítězství ve veřejné soutěži dopisem ze dne 11.6.1996. K písemnému potvrzení akceptu mělo dojít po úhradě stanovené kupní ceny, kterou však žalobce žalovanému neuhradil. K další akcepci došlo po předání písemného vyhotovení smlouvy dne 1.11.1996 žalobci.
Podle názoru dovolatele odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Má za to, že informace doplněné do již uzavřené smlouvy byly pouze registračního a informačního charakteru a žalobce podával ve veřejné soutěži návrh smlouvy s vědomím pozdějšího doplnění smlouvy o uvedené údaje na vytečkovaných místech, které nebylo možno doplnit před vyhlášením výsledků veřejné soutěže. Vepsání takových údajů do již uzavřené smlouvy nemá žádný vliv na to, že smlouva už byla uzavřena ve znění bez doplňovaných registračních údajů. Odvolací soud zcela opomenul ust. §44 odst. 2 obč. zák., že přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy. Doplněním informačních údajů rozhodně nedošlo ke změně obsahu smlouvy.
Pokud jde o dodatečně připojenou přílohu č. 1 ke smlouvě dovolatel namítá, že ve smlouvě nemusejí být nemovitosti specifikovány, protože jejich určení vyplývá z privatizačního projektu a k přechodu vlastnického práva u nemovitostí dochází podle §19 odst. 3 zák. č. 92/1991 Sb. ex lege účinnosti smlouvy, aniž by musela smlouva obsahovat jejich soupis. Proto se vyžaduje soupis nemovitostí podle §36 odst. 3 vyhl. č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zák. č. 265/1992 Sb., jenž nemusí být ke smlouvě připojen. Aby mohl zachytit aktuální stav, provádí se soupis nemovitostí až po podpisu smlouvy. Případné nepřesnosti v soupisu, zejména v návaznosti na časovou mezeru mezi schválením privatizačního projektu a jeho realizací se projeví pouze ve změně soupisu, bez ohledu na to, zda majetek byl či nebyl privatizován, např. upřesnění parcelních čísel, výměr parcel, stavebního určení atp. Z toho je zřejmé, že soupis majetku je v okamžiku jeho předání součástí smlouvy, byť je sepisován až po účinnosti smlouvy. Pokud tedy byla příloha č. 1 jako specifikace nemovitostí připojena ke smlouvě až po uzavření smlouvy, má pouze informativní povahu a nemá schopnost měnit předmět smlouvy. Slouží jen k účelu zápisu do katastru nemovitostí a nemůže proto měnit uzavřenou smlouvu jako protinávrh.
Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobce považuje všechny výroky napadeného rozsudku za správné. K dovolacím námitkám žalovaného uvádí, že kogentní ustanovení §44 odst. 2 obč. zák. nerozlišuje dodatky, výhrady, omezení či jiné změny podstatné od nepodstatných. Proto každá změna textu návrhu smlouvy, byť má jen registrační nebo informační charakter, znamená odmítnutí původního návrhu a považuje se za nový návrh. Na tom nic nemění ani skutečnost, že ve znění návrhu smlouvy podepsané žalobcem dne 4.6.1996 byla některá místa v textu vynechána. Žalobce v době, kdy podepisoval návrh smlouvy nemohl údaje dodatečně do smlouvy vepsané žalovaným znát, neboť rozhodnutí uvedená pod písm. d) a e) byla vydána až po datu 4.6.1996. Odvolací soud správně dospěl k závěru, že ustanovení §44 odst. 2 věta druhá obč. zák. se na daný případ nevztahuje. Žalovaný totiž k žalobcem předloženému a podepsanému návrhu smlouvy připojil přílohu č. 1, která podle čl. III. odst. 1 obsahuje soupis nemovitého majetku a tvoří nedílnou součást smluvního ujednání. Specifikace nemovitostí v této příloze se však liší od údajů v privatizačním projektu, na který smlouva v čl. I. písm. a) odkazuje. Odpověď žalovaného obsahující oproti žalobcem akceptovanému textu přílohu č. 1 vymezuje jinak než původní znění smlouvy předmět převodu a znamená jeho podstatnou změnu. Převáděný majetek nebyl jednoznačně a určitě specifikován a oddělen od majetku, který zůstal zbytkovému státnímu podniku. Ke konsensu ohledně předmětu smlouvy nedošlo. Smlouva je ve svém předmětu plnění neurčitá.
Žalobce zdůrazňuje, že závěr žalovaného, že příloha č. 1 má pouze informativní charakter, je v rozporu s textem smlouvy, že příloha je její nedílnou součástí. Naopak privatizační projekt tvoří pouze podklad pro smlouvu, nikoli součást smlouvy a proto údaje v privatizačním projektu nejsou závazné a nemohou nahrazovat vymezení předmětu převodu ve smlouvě. Žalovaný nepochybně poté, kdy žalobce návrh smlouvy podepsal, připojil ke smlouvě soupis nemovitého majetku odlišný od přehledu v privatizačním projektu. Tento úkon představuje změny a dodatky, které z něj činí nový návrh. Žalovaný nedodržel ani postup podle smlouvy, že strany mohou měnit a doplňovat smlouvu jen oboustranně odsouhlasenými dodatky. Pokud žalovaný uvádí, že majetek měl být specifikován teprve v předávacím protokolu, pak návrh protokolu, předložený žalobci, takové požadavky nesplňuje. Nemovitosti jsou v něm uvedeny pouze jako souhrnné číselné vyjádření jejich hodnoty v položce budovy v rozvaze k 31.10.1996, ta však přílohou předávacího protokolu není.
Podle názoru žalobce žalovaný v dovolání neuvádí žádné nové skutečnosti a pouze opakuje své dřívější výhrady. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání žalovaného splňuje stanovené náležitosti (ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a že je přípustné v uplatněném rozsahu, neboť v tomto rozsahu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ust. §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V daném případě byla na předmětnou privatizovanou část státního podniku vyhlášena (opakovaná) obchodní veřejná soutěž ve smyslu ustanovení §281 a násl. obch. zák. a v takovém případě podle §287 odst. 1 věta první cit. zák. vyhlašovatel je povinen přijmout návrh, který byl vybrán způsobem uvedeným v §286; smlouva proto vzniká doručením sdělení vyhlašovatele o přijetí návrhu vybranému účastníkovi.
Smlouva č. 345/96 o prodeji privatizovaného majetku, uzavřená podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, v platném znění, mezi žalovaným jako prodávajícím na straně jedné a žalobcem jako kupujícím na straně druhé, podepsaná kupujícím dne 4.6.1996 a prodávajícím dne 1.11.1996, označuje za podklady pro uzavření smlouvy mimo jiné aktualizovaný privatizační projekt ke dni 30. 6. 1994 a rozhodnutí prodávajícího o vítězi obchodní veřejné soutěže ze dne 11.6.1996, čj. 940/2004/96/Ge (tyto poslední číselné údaje jsou napsány dodatečně ručně), přičemž v čl. III. Předmět smlouvy v bodě 1. se stanoví mimo jiné, že soupis nemovitého majetku je uveden v příloze č. 1 této smlouvy, která tvoří její nedílnou součást. V příloze č. 1 „Soupis nemovitého majetku vedeného u Katastrálního úřadu v Semilech" je jako pozemky vyjmenováno 11 parcel a jako stavby 3 průmyslové objekty. Tyto nemovitosti nekorespondují s výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví 311 v celé řadě položek (č.l. 105), přičemž na početných diskrepancích se shodli i účastníci řízení (vyjádření žalobce na č.l. 100 až 104, stanovisko žalovaného na č.l. 114 až 125).
Dovolací soud zdůrazňuje, že smlouva v obchodní veřejné soutěži ve smyslu shora cit. ustanovení vzniká již sdělením vyhlašovatele o přijetí návrhu vybranému účastníkovi, tj. v daném případě sdělením žalovaného ze dne 11.6.1996 o vítězství v soutěži, avšak za předpokladu, že návrh smlouvy splňuje stanovené podmínky, především je-li co do svého předmětu určitý. Chyběl-li jako obligatorní součást návrhu smlouvy a jejího „potvrzení" soupis nemovitého majetku (tj. v tomto případě příloha č. 1, lišící se značně od předchozího výchozího aktualizovaného privatizačního projektu), nelze dovodit, že došlo ke konsensu, účastníků ohledně předmětu smlouvy jako nezbytné části smlouvy. Dodatečně předložený soupis nemovitého majetku jako „příloha č. 1", vymezující předmět smlouvy, správně pokládal odvolací soud za přijetí návrhu, které obsahuje dodatky a je tudíž odmítnutím návrhu a považuje se za návrh nový (ust. §44 odst. 2 věta první obč. zák.). Aplikace druhé věty ust. §44 odst. 2, že přijetím návrh je odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, tu nepřipadá v úvahu, jak rovněž správně dovodil odvolací soud.
Z uvedeného vyplývá, že ke vzniku smlouvy v posuzovaném případě nedošlo, a to ani později po 1.11.1996, poněvadž písemný akcept žalobce jako kupujícího, týkající se nového návrhu žalovaného jako prodávajícího, nebyl v řízení prokázán. S námitkou žalovaného, že soupis nemovitého majetku měl jen informativní charakter, se nelze ztotožnit, neboť soupis vymezuje předmět smlouvy, který se lišil i od aktualizovaného privatizačního projektu a byl proto pro smluvní určení převáděného majetku rozhodný, jak to vyplývá i z textu článku III. smlouvy.
Jelikož smlouva nevznikla, není dán právní důvod pro zaplacení žalovaným požadované částky, ohledně níž podal žalovaný dovolání.
Napadené rozhodnutí dovolacího soudu je správné a dovolací soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (ust. §243b odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §142 odst. 1 a §151 odst. 1 v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. Žalovaný jako neúspěšný dovolatel je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení o dovolání částku 30.275,- za jeden právní úkon právní služby - vyjádření k dovolání (ust. §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu) a Kč 75,- za jeden paušál hotových výdajů (§13 odst. 3 cit. tarifu).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. června 2000
JUDr. František F a l d y n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková