ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.444.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 444/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu na povolení změn zápisu R. I. C. S., spol. s r.o. do obchodního rejstříku, o dovolání C. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 1999, č.j. 7 Cmo 578/98-94, takto:
Dovolání se v rozsahu, ve kterém odvolací soud připustil dovolání zamítá, ve zbývajícím rozsahu se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.6.1998 Firm 33003/98 Rg. C 8746-70, jímž tento soud zamítl návrh na vydání opravného usnesení týkajícího se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9.4.1992, č.j. Firm 5160/92, Rg. C 8746/01-10.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že dne 14.5.1998 podal C. V. návrh na vydání opravného usnesení k usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9.4.1992, č.j. Firm 5160/92 Rg. C 8746/01-10. Oprava měla spočívat ve výmazu C. V. jako jednatele R. I. C. S., spol. s r.o. (dále jen „společnost") tak, aby se jako jednatel neobjevil ani v úplném výpisu z obchodního rejstříku, tedy jako by nikdy do obchodního rejstříku zapsán nebyl. Návrh odůvodnil tím, že při prvozápisu společnosti do obchodního rejstříku byl zapsán jako jednatel společnosti, ačkoliv podle návrhu měl být jako jednatel zapsán E. W., kterého jediný společník společnosti, R.I.H. se sídlem v USA, jednatelem jmenoval.
Soud prvního stupně návrh na vydání opravného usnesení zamítl s odůvodněním, že výmazem C. V. by nedošlo k opravě zjevné nesprávnosti, když se jmenovaný v roce 1992 nejen vzdal práva odvolání do rozhodnutí o zápisu společnosti do obchodního rejstříku, ale až do svého výmazu z obchodního rejstříku v r. 1998 jednal jako statutární orgán společnosti. Navíc nevyužil ani v zákonem stanovené lhůtě možnosti podání návrhu na doplňující usnesení a v současné době nejsou splněny podmínky pro zahájení řízení bez návrhu ve smyslu ustanovení §200a odst. 2 o. s. ř., neboť stav dnes v obchodním rejstříku zapsaný skutečnému stavu odpovídá.
Odvolací soud konstatoval, že dne 6.4.1992 obdržel Obvodní soud pro Prahu 1 návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Přitom byl mj. navržen zápis „jednatelem společnosti byl určen pan E. W., s neomezeným podpisovým právem. Zastupuje ho pan C. V. s možností neomezeného zastupování firmy s vědomím jednatele p. W."
Z notářského zápisu ze dne 15.10.1991 č.j. 1 N 640/91 a 1 NZ 552/91 odvolací soud zjistil, že zakladatel, R.I.H., se sídlem ve Velké Británii, prostřednictvím oprávněné osoby, E. W., učinil prohlášení o založení společnosti. Ředitelem byl jmenován E. W., bytem ve Velké Británii s tím, že společnost „zastupuje navenek a má neomezené podpisové právo". Ředitele pak měl zastupovat J. A. - s vědomím ředitele. U notářského zápisu je připojena (nikoli však nedílně) listina označená jako změna v notářském zápisu o ustavení společnosti ze dne 27.2.1992, která nemá formu notářského zápisu a je opatřena ověřeným podpisem E. W., kde se uvádí, že jednatele bude nadále zastupovat C. V.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 9.4.1992 povolil zápis společnosti do obchodního rejstříku a jako jejího jednatele zapsal C. V. Téhož dne bylo usnesení převzato osobou, z jejíhož jména je čitelné pouze „C.", příjmení čitelné není. Přebírající osoba poznamenala do spisu, že se vzdává práva odvolání.
Odvolací soud dále uzavřel, že z dokladů založených ve spisu vyplynulo, že zakladatel společnosti C. V. nikdy jednatelem nejmenoval, a proto neměl být jmenovaný jako jednatel zapsán do obchodního rejstříku. Jestliže se tak stalo, jde o zápis, který není v souladu se zakladatelskými dokumenty ani s návrhem na povolení zápisu. K odstranění tohoto nedostatku však nelze využít ustanovení §164 o. s. ř. Toto ustanovení má na mysli opravu rozhodnutí, týká-li se oprava chyby v psaní (překlepu) a v počtech, či jiné zřejmé nesprávnosti. Takové zřejmé nesprávnosti pak musí mít podobný původ jako chyby v psaní a počítání, tj. musí jít o nesprávnosti, ke kterým došlo jen zjevným a okamžitým selháním duševní nebo mechanické činnosti osoby, která rozhodnutí vydala.
Pokud by soud v projednávané věci dospěl k závěru, že E. W. nelze do obchodního rejstříku jako jednatele zapsat, musel by v této části návrh zamítnout a důvody zamítnutí uvést v odůvodnění usnesení. Soud prvního stupně však takto nepostupoval a z toho odvolací soud usoudil, že nejde o zjevnou nesprávnost ve smyslu ustanovení §164 o. s. ř., ale o vadné rozhodnutí. Přitom vadné usnesení vydal a podepsal JUDr. M. S. a teprve následně bylo usnesení zapsáno do databáze počítače; evidentně se tedy nejedná ani o chybu při přepisu usnesení. Jestliže pak byl C. V. zapsán do obchodního rejstříku jako jednatel společnosti (byť byl zapsán chybně jako V.), bylo jeho jednání, ve vztahu k osobám jednajícím v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, jednáním společnosti. Na tom nic nemění vnitřní omezení jeho jednatelského oprávnění ve společenské smlouvě.
Dne 14.5.1998 rejstříkový soud povolil zápis výmazu jednatele, C. V. do obchodního rejstříku a zápis nového jednatele I. W. Od tohoto dne již tedy není C. V. zapsán v obchodním rejstříku, stále se však uvádí v úplném výpisu z obchodního rejstříku. Smyslem návrhu na vydání opravného usnesení je, aby nebylo jeho jméno uváděno ani v úplném výpisu. Odvolací soud uzavřel, že i kdyby dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vydání opravného usnesení, a rozhodl o vymazání C. V. z obchodního rejstříku k datu 9.4.1992, učinil by „trvalý zápis" do ostatních skutečností, tedy zápis, který by později nemohl být vymazán, a to přesto, že se podle jeho závěru jmenovaný nikdy jednatelem nestal. Pokud by se třetí osoby nemohly z úplného výpisu dozvědět, že C. V. byl po určitou dobu zapsán jako jednatel do obchodního rejstříku, bylo by to v rozporu s dobrými mravy, když jmenovaný byl v obchodním rejstříku zapsán po dobu šesti let a ke svému jménu při jednání jménem společnosti připojoval dovětek „jednatel".
Pro otázku, zda lze podle ustanovení §164 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř. opravit usnesení soudu tak, aby byl z obchodního rejstříku odstraněn zápis skutečnosti, jež sice byla na základě pravomocného rozhodnutí rejstříkového soudu zapsána do obchodního rejstříku, ale v rozporu s návrhem, připustil odvolací soud dovolání, neboť ji považuje za otázku zásadního právního významu. Vzhledem k tomu, že odvolatel požadoval připuštění dovolání aniž by otázku zásadního právního významu, pro kterou je požaduje, sám specifikoval, odvolací soud „zbylou část návrhu na připuštění dovolání zamítl."
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolatel zastoupený advokátem v otevřené lhůtě dovolání.
Dovolatel především namítl, že ve svém návrhu na připuštění dovolání specifikoval otázku, pro kterou požaduje připuštění dovolání. Má za to, že dovolací soud nemohl od specifikace, kterou provedl zcela odhlédnout a předmětnou otázku vymezit samostatně a odlišně. „Dovolatel je ovšem přesvědčen, že přesné vymezení otázky, pro kterou je dovolání připuštěno, provede sám soud dovolací, když dovolatel má za to, že takových potencinálních otázek je ve věci i více."
Pokud jde o otázku, kterou vymezil odvolací soud, dovolatel má za to, že se v daném případě skutečně jedná o zřejmou nesprávnost dle §164 o. s. ř. Zápis dovolatele do obchodního rejstříku je zjevně výsledkem chybné interpretace návrhu na zápis, když se jméno dovolatele v návrhu na zápis skutečně objevilo a rozhodující soudce z toho, pravděpodobně v důsledku přehlédnutí, zjevně omylem dovodil, že se jedná o jednatele. Dovolatel dále uvedl, že v odvolání se domáhal také zahájení řízení podle §200a odst. 2 o. s. ř., tento návrh však „zůstal ze strany jak soudu prvního stupně tak soudu odvolacího bez jakékoli reakce, tedy nejen že mu nebylo vyhověno, ale nebylo o něm vůbec rozhodnuto. Pokud se pak odvolací soud v napadeném usnesení odvolává na údajný rozpor výmazu dovolatele z obchodního rejstříku na dobré mravy, pak je třeba upozornit na tu skutečnost, že s ohledem na existenci platné plné moci dovolatele k zastupování společnosti by žádná třetí osoba jednající ve vztahu ke společnosti neutrpěla žádnou újmu na svých právech, neboť veškeré právní úkony dovolatelem takto učiněné by byly platné".
Protože z dovolání jednoznačně nevyplývá, ohledně jakých právních otázek se dovolatel domáhá připuštění dovolání, Nejvyšší soud vyzval dovolatele, aby odstranil vadu dovolání spočívající v tom, že nevymezil otázky, o kterých se domáhá připuštění dovolání, neboť Nejvyšší soud sám tyto otázky vymezit nemůže - jak to navrhuje dovolatel - jsa ve svém rozhodování vázán návrhem dovolatele (§242 o. s. ř.).
Poté dovolatel vymezil otázky zásadního právního významu tak, že kromě otázky, o které požádal o připuštění dovolání, považuje za otázky zásadního právního významu
- zda skutečnost, že se nedomáhal opravy vadného usnesení rejstříkového soudu o zápisu do obchodního rejstříku odvoláním, a že se v souladu s chybným zápisem podepisoval, je překážkou pozdějšího postupu soudu podle §200a a 164 o. s. ř.,
- zda skutečnost, že by došlo k jeho výmazu z úplného výpisu z obchodního rejstříku, když za společnost v minulosti jednal, je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na ochranu dobré víry třetích osob, když k tomuto jednání za společnost měl udělenu plnou moc,
- zda je možné, aby jeho návrh na zahájení řízení podle §200a odst. 2 o. s. ř. byl ignorován a nebylo o něm vydáno žádné rozhodnutí a
- otázku, kterou vymezil dovolací soud, o které však uvedl, že ji nepovažuje za nejdůležitější.
Z uvedeného je patrné, že se dovolatel domáhá připuštění dovolání jak o otázce, pro kterou připustil dovolání odvolací soud, tak pro otázku, ohledně které požádal o připuštění dovolání.
Dovolání je, v rozsahu otázky, o které připustil odvolací soud dovolání, přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel formuloval návrh na připuštění dovolání takto: „Navrhovatel má za to, že rozhodnutí v této věci, a to zejména ohledně otázky, zda ˛zápisem v obchodním rejstříku˛ a ˛skutečným stavem ˛ ve smyslu §200a odst. 2 míní zákonodárce stav pouze současný, nebo i stav historický, má po právní stránce zcela zásadní význam".
Otázka, o které se odvolatel domáhal připuštění dovolání tedy nebyla otázkou, na které založil odvolací soud své rozhodnutí, neboť v projednávané věci nerozhodoval podle §200a odst. 2 o. s. ř. o dosažení souladu mezi skutečným a rejstříkovým stavem, ale o návrhu na vydání opravného usnesení. Pro dovolatelem navrženou otázku proto není dovolání přípustné, neboť Nejvyšší soud nemůže jako otázku zásadního právního významu, pro kterou připouští dovolání, posoudit otázku, na které odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a připustit k jejímu řešení dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř.
Pokud jde o ostatní označené otázky, dovolatel o nich o připuštění dovolání nepožádal a proto pro ně dovolání podle §239 odst. 2 připustit nelze.
Proto se dovolací soud zabýval pouze otázkou, o které odvolací soud připustil dovolání. Odvolací soud připustil dovolání pro otázku, zda lze podle ustanovení §164 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř. opravit usnesení soudu tak, aby byl z obchodního rejstříku odstraněn zápis skutečnosti, jež sice byla na základě pravomocného rozhodnutí rejstříkového soudu zapsána do obchodního rejstříku, ale v rozporu s návrhem.
K tomu dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu při řešení této otázky je správný, neboť pochybení, jehož odstranění se dovolatel domáhá, nelze považovat za chybu v psaní v písemném vyhotovení usnesení a nelze je proto odstranit postupem podle §164 o. s. ř. Z ustálené judikatury zcela jednoznačně vyplývá, že je nepřípustné, aby soud postupem podle §164 o.s.ř. měnil obsah výroku usnesení, jak to požaduje dovolatel (k tomu viz zejména rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly R 37/69, R 11/74, R 32/85 a rozhodnutí publikované v časopisu Soudní judikatura pod č.122/98).
Protože závěr odvolacího soudu, na kterém je založeno napadené rozhodnutí je správný, nezbylo dovolacímu soudu než dovolání v rozsahu, ve kterém je přípustné, podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítnout a ve zbývajícím rozsahu je pro nepřípustnost odmítnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. června 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková