ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.50.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 50/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Františka Faldyny, CSc., JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců A) J. B. a B) Ing. J. T., oba zast. advokátem, proti žalované X., s.r.o., zast. advokátkou, o 100.000,- Kč s přísl. a 200.000,- Kč s přísl., o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 1999, č.j. 7 Cmo 578/97 - 343, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.5.1997, č.j. 12 Cm 182/96, 143/94-293, ve výrocích o povinnosti žalované zaplatit žalobci A. 100.000,- Kč a žalobci B. 200.000,- Kč a změnil jej ve výroku, kterým soud rozhodl o povinnosti zaplatit úrok z prodlení tak, že uložil žalované namísto povinnosti zaplatit úrok z prodlení od 17.3.1993 do zaplacení, povinnost zaplatit jej až od 17.11.1993. Ve výroku rozsudku připustil odvolací soud dovolání pro otázku splatnosti pohledávek na náhradu škody a nároků z nekalosoutěžního jednání a možnosti jejich započtení jednostranným úkonem žalované.
Odvolací soud vycházel především z toho, že v projednávané věci není mezi účastníky sporné, že každému žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny za převedený obchodní podíl a že žalovaná tuto cenu nezaplatila. Sporná není ani výše pohledávek z tohoto titulu. Jediná obrana žalované spočívá v námitce započtení.
Započtení pohledávek upravuje ustanovení §580 a 581 obč. zák. a §358 až 364 obch. zák. Obecně platí, že proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která dosud splatná není (§581 odst. 2 věta druhá obč. zák.). Pro obchodní vztahy platí odchylka od tohoto pravidla pro případ, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky (§359 obch. zák.). V projednávané věci žalovaná ani netvrdila splnění uvedené podmínky, proto je třeba vycházet z obecného pravidla, že nesplatnou pohledávku započíst nelze.
K zániku závazku započtením nedochází automaticky, když se pohledávky setkaly, ale na základě projevu vůle. Kompenzační projev lze učinit až poté, co se obě pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy se stala splatnou pohledávka s pozdější splatností. Žalovaná započetla své pohledávky vůči žalobcům jednostrannými úkony učiněnými postupně v průběhu řízení. Neprokázala a ani netvrdila, že by před tímto úkonem vyzvala žalobce k plnění. Nelze ji přitom přisvědčit, že se pohledávky na náhradu škody a na plnění z porušení práv nekalosoutěžním jednáním staly splatnými okamžikem vzniku škody či okamžikem porušení práv. Nelze zaměňovat vznik práva samotného a splatnost pohledávky. Povinné osobě musí být dána možnost, aby dobrovolně splnila pohledávky oprávněného. Přitom zadostiučinění poskytnuté v penězích je splatné až na základě rozhodnutí soudu. Z obecné úpravy doby plnění (§340 odst. 2 obch. zák.) vyplývá, že ji stanoví výzvou věřitel. Povinný proto musí být ke splnění vyzván a teprve tím se stává pohledávka splatnou.
Žalobci tvrdí, a žalovaná neprokázala opak, že se o pohledávkách žalované dozvěděli až z jejích písemných podání učiněných v průběhu řízení, jimiž jednostranně započetla své pohledávky. V okamžiku započtení tedy nemohly být pohledávky žalované za žalobci splatné. I kdyby soud připustil, že úkon směřující k započtení je výzvou k plnění, nastává splatnost až následujícího dne po doručení této výzvy. Dále odvolací soud dovodil že vzhledem k tomu, že pohledávky žalované nemohly být v okamžiku započtení splatné, je bezpředmětné zabývat se otázkou vzniku těchto pohledávek a jejich postoupení. Protože pohledávky žalobců nezanikly započtením, odvolací soud potvrdil v tom směru rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná při splnění podmínek stanovených zákonem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení §239 odst. 1, co do důvodu na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.
Dovolatelka označila za nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že pohledávky na náhradu škody a na plnění z porušení práv nekalosoutěžním jednáním jsou splatné až poté, co poškozený vyzve povinného k zaplacení. Odkazuje přitom na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/91, v němž dospěl soud k závěru, že kompenzační projev vůle způsobuje zánik práva již v okamžiku, kdy se obě pohledávky setkaly. Nad rámec připuštěného dovolání dovolatelka napadá i závěr odvolacího soudu o tom, že vzhledem k tomu, že její pohledávky nemohly být v okamžiku započtení splatné, je bezpředmětné zabývat se otázkou vzniku těchto pohledávek a jejich postoupení a vytýká soudu, že neprovedl navržené důkazy v tom směru.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř.
Závěr odvolacího soudu o tom, že pohledávka na náhradu škody se stává splatnou až k výzvě věřitele na splnění dluhu je správný. Tento závěr zcela nepochybně vyplývá z ustanovení §1 odst. 2 obch. zák. a §563 obč. zák., ze kterých ke dovodit (když obchodní zákoník neupravuje dobu plnění pro závazky z porušení práva), že není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, co byl o plnění věřitelem požádán (viz též rozsudky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R III/1967 a R 23/1993). Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným. Vzhledem k tomu, že úkon směřující k započtení lze učinit až poté, co se staly splatnými obě započítávané pohledávky, byl úkon žalovaného směřující k započtení předčasný, neboť nebyly splněny podmínky pro započtení a nemohl proto mít účinky započtení. Správný je rovněž závěr, že zadostiučinění přiznané v penězích je splatné až na základě rozhodnutí soudu.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. června 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková