ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.504.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 504/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce F., a.s., o.z. F., a.s., zast. advokátem, proti žalovanému A. V. L., a.s., zast. advokátem, o zaplacení 786.411,- Kč, k dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.5.1999, č.j. 2 Cmo 22/98-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10.5.1999, č.j. 2 Cmo 22/98-72 zastavil řízení o odvolání a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 21.900,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku).
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný vzal podáním ze dne 14.1.1998 zpět odvolání s tím, že mezi účastníky došlo k mimosoudní dohodě o předmětu sporu a proto bylo řízení o odvolání zastaveno.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud s ohledem na to, že žalovaný zpětvzetím odvolání z procesního hlediska zavinil, že odvolací řízení muselo být zastaveno tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů za tři úkony právní služby, a to za převzetí zastoupení, vyjádření k odvolání a odpověď na výzvu odvolacího soudu v celkové výši 21.900,- Kč.
Dovoláním ze dne 11.6.1999 napadl žalovaný výše uvedené usnesení odvolacího soudu, a to pro část náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 7.225,- Kč a paušál 75,- Kč (bod II. výroku usnesení).
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že žalobci přísluší náhrada nákladů pouze za 2 úkony právní pomoci a 2 režijní paušály, nikoliv za tři úkony, neboť účtování úkonu “odpověď na výzvu odvolacího soudu” je nadbytečné s ohledem na znění ust. §207 odst. 2 o.s.ř.
Dále dovolatel uvedl, že mu odvolací soud nedoručil kopii vyjádření žalobce k jeho odvolání, ani odpověď žalobce na výzvu soudu, za kterou žalobci odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení jako za úkon právní služby. Žalovaný se až z rozhodnutí odvolacího soudu dozvěděl o skutečnosti změny zastoupení na straně žalobce a o dvou podáních žalobce, k nimž co do nároku na náhradu za právní pomoc nemohl zaujmout stanovisko.
Žalovaný v podání ze dne 21.11.1997 požádal o vyslovení přípustnosti dovolání dle ust. §239 o.s.ř. Žalobce má za to, že nesprávným postupem odvolacího soudu byla mu odňata možnost jednat před soudem, resp. řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (co do částky 7.225,- + 75,- Kč).
Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud výrok č. II. předmětného usnesení v napadené části zrušil.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného z 11.6.1999 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolání v posuzovaném případě přípustné.
Z dovolání vyplývá, že žalovaný dovoláním brojí proti bodu II. výroku usnesení odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, a to v části, jíž byla přiznána odměna advokátovi za třetí úkon právní pomoci, a to “odpověď na výzvu odvolacího soudu” ve výši 7.225,- Kč a paušál 75,- Kč.
V dovolání žalovaný uvedl, že má za to, že mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem. Z dovolání vyplývá, že odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje žalovaný v tom, že mu nebylo doručeno vyjádření žalobce k odvolání, ani odpověď žalobce na výzvu soudu a dále, že se o změně zastoupení žalobce dozvěděl až z rozhodnutí odvolacího soudu a k nároku na náhradu za právní pomoc nemohl zaujmout stanovisko.
Žalovaný dále uvedl, že v podání ze dne 21.11.1997 požádal o vyslovení přípustnosti dovolání dle §239 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení bylo v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
V posuzovaném případě vzal žalovaný odvolání podáním ze dne 14.1.1998 zpět, a to před tím, než o něm bylo rozhodnuto a proto odvolací soud v souladu s ust. §207 odst. 2 o.s.ř. řízení o odvolání zastavil a učinil tak podle §214 odst. 2 písm. b) o.s.ř. bez nařízení jednání.
Z uvedeného je zřejmé, že žalovanému nebyla nesprávným postupem soudu odňata možnost před soudem jednat, neboť soud postupoval dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu.
Pro úplnost je vhodné uvést, že žalovanému, jak vyplývá ze spisu, bylo vyjádření žalobce k odvolání doručeno 8.1.1998, a to k rukám právního zástupce. Odnětí možnosti jednat před soudem nelze spatřovat ani v tom, že žalovanému nebyl dán na vědomí, za situace, kdy vzal žalovaný odvolání zpět a z tohoto důvodu bylo též odvoláno jednání nařízené na 12.5.1999, odpověď žalobce na výzvu soudu k odstranění vad plné moci a k potvrzení, zda došlo k dohodě účastníků o předmětu sporu, která vedla ke zpětvzetí odvolání, neboť odvolací soud již poté rozhodoval o tomto úkonu žalovaného.
Z dovolání je patrné, že žalovaný napadá rozhodnutí o nákladech řízení, a to jejich výši. Podle ust. §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o.s.ř. však není dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jde-li mj. o usnesení o nákladech řízení.
S ohledem na výše uvedené a proto, že v daném případě nebylo možné aplikovat ust. §239 o.s.ř., neboť nebyl odvolacím soudem potvrzován rozsudek nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud proto podle §207 odst. 2, §214 odst. 2 písm. b), §237 odst. 1 písm. f), §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem, §239, §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. června 2000
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková