ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.709.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 709/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce V. l. a s. ČR, s.p., zast. , advokátem, proti žalovanému L. L., spol. s r.o., o zaplacení 65.477,- Kč s přísl., k dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1999, čj. 1 Cmo 167/97 - 22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 1999, čj. 1 Cmo 167/97 - 22 potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14. 1. 1997, čj. 27 Cm 209/96 - 13, jímž tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 65.477,- Kč s přísl.; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky řízení nedošlo k uzavření kupní smlouvy a nebylo doloženo, že žalobce plnil na základě objednávky žalovaného zboží, jehož úhrady ve výši 65.477,- Kč se domáhá.
K prokázání skutečnosti, že žalobce plnil ve prospěch žalovaného provedl odvolací soud důkaz fotokopií čtvrtého dílu nákladního listu, kde byla většina údajů nečitelná, přesto z ní bylo zjištěno, že příjemcem zboží byla společnost G. S., s.r.o., P. L., nikoliv žalovaný.
Vzhledem k tomu již odvolací soud nepokládal za nutné provádět další žalobcem navrhované důkazy, neboť především žalobce v souladu s příslušnými ustanoveními vyhl. č. 132/1964 Sb., o železničním přepravním řádu (ŽPŘ) nepředložil to vyhotovení nákladního listu, které by při podání zásilky měl mít ve své dispozici a není věcí soudu, aby si vyžadoval od železniční stanice v Lužné -Lišany „originály" příslušného nákladního listu.
Dále odvolací soud uvedl, že v průběhu řízení nebyla prokázána existence platného uznání částky 65.477,- Kč a uznáním není úkon žalovaného z 9. 2. 1996, neboť neobsahuje specifikaci závazku, který měl být uznán.
Vzhledem k uvedenému proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Dovoláním ze dne 8. 2. 2000 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na zajištění nákladního listu u železniční stanice ČD Lužná u Rakovníka. Nyní se žalobci podařilo zajistit fotokopii nákladního listu, z něhož je zřejmé, že předmětná zásilka byla žalobcem odeslána do železniční stanice Lužná a doručena dne 16. 9. 1995 a že žalovaný ji převzal.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje potřebné náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, tj. za situace, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, dovolání přípustné. V dovolání žalobce neuvedl, v čem spatřuje důvod přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V daném případě by mohla přicházet v úvahu přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 a §238 o.s.ř.
Dovolací soud nezjistil, že by předchozí řízení trpělo některou z vad uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. (tj. nedostatkem pravomoci soudu, nezpůsobilostí být účastníkem řízení, popř. nezpůsobilostí procesní, překážkou věci rozhodnuté nebo překážkou dříve zahájeného řízení, chybějícím návrhem na zahájení řízení, odnětím možnosti jednat před soudem, popř. že by ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo by byl soud nesprávně obsazen). Taktéž dovolací soud nezjistil, že by odvolací soud připustil podle §239 odst. 1 o.s.ř. proti svému rozsudku dovolání, popř. že by žalobce podal návrh na připuštění dovolání, jemuž odvolací soud nevyhověl (§239 odst. 2 o.s.ř.). Nepřipadá v úvahu ani žádný z důvodu přípustnosti uvedených v ust. §238 odst. 1 o. s. ř.
Vzhledem k uvedenému dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že v daném případě není dovolání přípustné. Tím se pak dovolacímu soudu nedává možnost přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu z důvodů uváděných žalobcem v dovolání, tj. zejména z hlediska dodatečně předložené fotokopie nákladního listu, jíž prokazuje plnění dodávky, za níž se žalobce domáhá úhrady.
Nejvyšší soud proto podle §236, 237 odst. 1, §239 odst. 1 a 2, §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce neměl úspěch v dovolacím řízení a žalovanému podle spisu žádné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. června 2000
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová