ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.1527.99.1
sp. zn. 33 Cdo 1527/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce P. S., zastoupeného advokátkou proti žalované S. T., spol. s r. o., o zaplacení částky 69 960 Kč příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 40/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 6. dubna 1999, č.j. 30 Co 827/98 - 50, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. dubna 1999, č.j. 30 Co 827/98 - 50 potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. srpna 1998 č.j. 9 C 40/98 - 24 , kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 69 960 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 1. 9. 1997 do zaplacení. Zároveň soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud shledal správným závěr okresního soudu, že smlouva o zajištění zájezdu uzavřená mezi účastníky dne 18. 4. 1997 založila vztah mezi žalobkyní a cestovní kanceláří T., a. s., že se jedná o právní vztah vyplývající ze smlouvy uzavřené podle ust. §733 a násl. obč. zák., a že smlouva o obstarání věci není neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost. Odvolací soud dospěl k závěru, že ze smlouvy o zajištění zájezdu vyplývalo, že žalovaná jedná za cestovní kancelář T., a. s., a i když jednala žalovaná za cestovní kancelář T., a. s. bez plné moci, cestovní kancelář T., a. s. dodatečně schválila úkon žalované - uzavření smlouvy o zajištění zájezdu pro žalobce tím, že přijala od žalované peníze za objednaný zájezd, který žalobce žalované zaplatil.
Proti svému potvrzujícímu rozsudku připustil odvolací soud podle §239 odst. 1 o. s. ř. dovolání, protože podle jeho názoru je posouzení obsahu právního vztahu mezi žalovanou a cestovní kanceláří T., a. s. otázkou po právní stránce zásadního významu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání s tím, že nesouhlasí s právní názorem odvolacího soudu v tom, že žalobci vznikl závazkový právní vztah podle §733 obč. zákoníku s cestovní kanceláří T., a. s. a nesouhlasí s právní konstrukcí odvolacího soudu v jeho závěrech o schválení právního úkonu žalované, učiněného bez plné moci, ve smyslu ust. §33 odst. 2 obč. zák. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením, že žalovaná není z právního úkonu zavázána a že platně jednala jen jako zmocněnec za cestovní kancelář T., a. s. jako zmocnitele, když jako zmocněnec jednala sice bez plné moci zmocnitele, ale její právní úkon, zajištění zájezdu pro žalobce, byl zmocnitelem po té schválen přijetím peněz z uskutečněného právního úkonu od žalované jako zmocněnce. Žalobce dále namítl, že ze smlouvy o zajištění zájezdu nelze jednoznačně určit, jaké mají postavení její účastníci, obsah smlouvy je podle mínění žalobce neurčitý a nesrozumitelný, a proto měla být tato smlouva považována za neplatnou. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, ve kterém odvolací soud připustil dovolání (§239 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a vychází ze způsobilého dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 o. s. ř.
Jestliže odvolací soud ve výroku potvrzujícího rozsudku připustí dovolání podle ust. §239 odst. 1 o. s. ř., je tím současně vymezen i dovolací důvod, neboť v takovém případě nelze dovolání odůvodnit jinak, než poukazem na nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §243 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 1993, sp. zn. 7 Cdo 14/92, uveřejněný pod číslem 34/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami správný (§243b odst. 1 o. s. ř.), znamená přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že žalovaná neuzavřela se žalobci smlouvu o obstarání věci vlastním jménem, že jednala jen jako zmocněnec za cestovní kancelář T., a. s. a že není v důsledku toho žalovaná v předmětném sporu pasivně legitimována.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně nesprávně aplikoval.
Dovolací soud v předmětné věci došel k závěru, že právní posouzení předmětné smlouvy o zajištění zájezdu odvolacím soudem, je správné. Podle §32 odst. 1 obč. zák. nevyplývá-li z právního úkonu, že určitý subjekt jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Z předmětné smlouvy o zajištění zájezdu se zřetelným záhlavím T. a. s., vyplývalo, že smlouvu neuzavírá žalobce se žalovanou, když tato je ve smlouvě výslovně uvedena jen jako prodejce. Z právního úkonu vyplývalo, že žalovaná jedná za jiného ve smyslu cit. ust. obč. zák., tudíž nejedná vlastním jménem. Žalobce ve smlouvě podepsal prohlášení, že jsou mu známy všeobecné podmínky účasti na zájezdech cestovní kanceláře T., a. s. a souhlasí s nimi. Bylo na žalovaném, aby si před podpisem svého prohlášení zjistil obsah všeobecných podmínek cestovní kanceláře T. a. s., případně trval na svém právu se s nimi seznámit. V bodu 2 všeobecných podmínek je zcela jasně dáno, že zákazníkovi vzniká smluvní vztah s cestovní kanceláří T. a. s. a tato byla dle uzavřené smlouvy o zajištění zájezdu zavázána objednateli, tj. žalobci obstarat zájezd. Cestovní kancelář T., a. s. jako obstaratel měla podle ust. §733 obč. zák. právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby, v posuzovaném případě prostřednictvím prodejce /žalované/. Žalovaná tedy nebyla ve smluvním vztahu se žalobcem a závěr odvolacího soudu, že žalovaná není k vrácení zaplacené ceny služby pasivně věcně legitimována je správný. Odvolací soud učinil i správný závěr, když nepřisvědčil žalobci, že obsah smlouvy o obstarání zájezdu byl neurčitý a nesrozumitelný. Podle §37 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně. Tímto ustanovením se sankce neplatnosti právního úkonu váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li jeho nejistý obsah, to jest - mimo případy, kdy vůbec chybí určitá vůle - když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného vyjádření své vůle. Závěr o neurčitosti či nesrozumitelnosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit (§35 odst. 2 obč. zák.) Ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Vůle žalobce uzavřít smlouvu o zajištění zájezdu, z nabídky cestovní kanceláře T., a. s. pod č. FA 072 CRU pro jednoznačně určené účastníky zájezdu, v konkrétním termínu a za zcela určitě vyjádřenou cenu, je svým projevem ve smlouvě zcela určitá a srozumitelná a žalobce ve svých výpovědích na č.l. 14/ verte, 44/verte a 45 spisu nevyvrátil, že by jeho vůle byla odlišná od písemného ujednání daného smlouvou. V záhlaví smlouvy je zcela zřetelně uvedena cestovní kancelář T., a. s. se svým sídlem a žalovaná je uvedena ve smlouvě jako prodejce zájezdu. Nebylo tedy možno přisvědčit námitce žalobce, že ze smlouvy nelze jednoznačně určit postavení zúčastněných subjektů.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není dán, a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalované, která měla ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. června 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková