ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.2573.99.1
sp. zn. 33 Cdo 2573/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. R.P. , proti žalovanému A.K. , o 85.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 13/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 1999 č.j. 11 Co 326/99-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.950,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. V.S.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 7. 10. 1998 č.j. 11 C 13/98-32 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 27. 11. 1998 č.j. 11 C 13/98-51 poté, co připustil změnu návrhu, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 85.000,- Kč s 18 % úrokem od 22. 1. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že na základě darovací smlouvy ze dne 18. 1. 1993 se žalovaný stal vlastníkem parc. č. 559/52 role zaps. na LV č. 512 pro obec a k. ú. H. n. M. V bodě III. této smlouvy je uvedeno, že na darovaných nemovitostech neváznou žádná břemena a obdarovanému je nynější stav těchto nemovitostí dobře znám. Kupní smlouvou ze dne 16. 6. 1995 (právní účinky vkladu 29. 6. 1995) převedl žalovaný část těchto nemovitostí na žalobce, a to konkrétně parc. č. 625/6 role o výměře 907 m2 a parc. č. 456/18 role o výměře 69 m2 v k. ú. H.n.M. za dohodnutou kupní cenu 116.150,- Kč. V čl. V. smlouvy žalovaný prohlásil, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva ani jiné právní povinnosti, a žalobce dále jako kupující prohlásil, že se seznámil se stavem prodávaných nemovitostí i se znaleckým posudkem, který byl v souvislosti s uzavřením smlouvy vypracován. Do doby uzavření této smlouvy pozemky fakticky užívalo ZD H.n.M. , podle smlouvy dnem jejího podpisu prodávající předal kupujícímu nemovitosti k užívání. Žalobce pozemky zakoupil za účelem výstavby rodinného domku a při vyřizování stavebního povolení v září roku 1996 zjistil, že přes nemovitosti vedou telefonní kabely S.T. a.s., což bylo potvrzeno ve vyjádření S.T. a.s. ze dne 24. 2. 1997 a 7. 8. 1997, odkud také vyplynulo, že tyto kabely byly pokládány v letech 1982-1984. Žalobce informoval žalovaného o zjištěných vadách na podzim 1996 a požadoval slevu z kupní ceny 30.000,- Kč. Žalovaný slevu odmítl, žalobce si proto nechal vypracovat projektovou dokumentaci, ze které vyplynulo, že na stranovou přeložku kabelů dálkových by mělo být vynaloženo 66.815,80 Kč a telefonního kabelu 19.338,95 Kč. Žalobce proto dopisem ze dne 14. 10. 1997 vyzval žalovaného k poskytnutí slevy z kupní ceny ve výši 85.000,- Kč, žalovaný na slevu nepřistoupil s tím, že je ochoten od kupní smlouvy odstoupit a žalobci vrátit 140.000,- Kč (kupní cenu a náklady), s čímž nesouhlasil žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za vady prodané věci, avšak vzhledem k tomu, že žalobce vady uplatnil u žalovaného poprvé až na podzim roku 1996, učinil tak až po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v ust. §599 odst. 1 obč. zák., která počala běžet od převzetí věci, tj. od 29. 6. 1995. Protože právo žalobce zaniklo, nelze jeho návrhu vyhovět.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 6. 1999 č.j. 11 Co 326/99-67 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Protože nárok na slevu z kupní ceny z důvodu vady dodatečně najevo vyšlé, na kterou nebyl prodávajícím upozorněn, může kupující uplatnit u soudu, jen jestliže vady vytkl prodávajícímu ve lhůtě uvedené v ust. §599 odst. 1 obč. zák., která běží od převzetí věci, odvolací soud dovodil, že tato práva žalobci zanikla, neboť šestiměsíční lhůta začala v daném případě běžet dnem následujícím po 29. 6. 1995 (tj. po dni, ke kterému bylo vloženo vlastnické právo do katastru nemovitostí) a žalobce vady uplatnil až na podzim roku 1996. Podle názoru odvolacího soudu byla věc okresním soudem správně posouzena podle §597 a násl. obč. zák., neboť v řízení nepochybně nejde o nárok na náhradu škody, když žalobce se domáhal slevy z kupní ceny, a nepřichází v úvahu ani aplikace §ust. §503 obč. zák. neboť zde není žádný třetí subjekt, který by si na předmět smlouvy činil nárok.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. a namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, respektive nesprávný výklad právního předpisu. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v otázce, zda všechny nároky z titulu odpovědnosti za vady prodávané věci musí být vytknuty prodávajícímu ve lhůtách určených ustanoveními §504, resp. §599 obč. zák., nebo zda tyto nároky v případech, kdy si třetí osoby činí nárok na věc, mohou být uplatněny vůči prodávajícímu ve lhůtách určených ustanoveními §101, resp. §102 obč. zák. Dovozuje, že občanský zákoník obsahuje zvláštní právní úpravu odpovědnosti za vady prodané věci v případech, kdy třetí osoba si činí na tutéž věc nárok, a právě pro tyto případy vyplývá z ust. §503 obč. zák. jiný běh lhůt. Je toho názoru, že pro určení počátku běhu lhůty pro uplatnění nároku z odpovědnosti za právní vady věci je rozhodující ustanovení §101 spolu s ustanovením §102 obč. zák., tj. den, kdy vadu pozemku z titulu práva třetí osoby (zákonné věcné břemeno) mohl uplatnit u žalovaného poprvé, přičemž konec lhůty je dán uplynutím obecné promlčecí doby podle §101 obč. zák. Na rozdíl od ostatních vad, kde platí šestiměsíční prekluzívní lhůta ve smyslu §504 obč. zák., ustanovení §503 obč. zák. výslovně stanoví, že nárok za vady tohoto druhu nezaniká, navíc u vad z titulu práv třetích osob k věci stačí pouze oznámení vady prodávajícímu, kdežto u ostatních vad je třeba je vytknout v propadné lhůtě. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru je dovolání žalobce nepřípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, které neřeší žádnou otázku zásadního právního významu. Dovolatelem uváděný názor, že u právních vad převáděné věci existuje jiný právní režim než u vad faktických, neobstojí, neboť zákon nečiní rozdílu mezi vadami faktickými a právními z hlediska jejich uplatnění ani z hlediska práv z odpovědnosti za ně. Podle žalovaného odvolací soud věc posoudil v souladu s konstantní judikaturou i platnými zákony, a proto navrhuje odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, popřípadě jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o. s. ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./, nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil /§238 odst. 1 písm. b) o. s. ř./.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti /§242 odst. 3 o. s. ř./, nebyly dovolatelem tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají. Přípustnost dovolání není dána ani podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nepředcházelo zrušení dřívějšího rozsudku soudu prvního stupně.
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky se jedná v případě, že dovolatel namítá, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že právní předpis nesprávně vyložil. Z hlediska ust. §239 odst. 2 o. s. ř. o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam a která má současně zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Z tohoto pohledu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře.
Podle ustanovení §597 odst. 1 obč. zák. jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
Podle ustanovení §599 odst. 1 obč. zák. vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat do šesti týdnů po převzetí věci.
Podle §503 obč. zák. chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protože si třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit svému předchůdci. Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce může vůči němu uplatnit všechny námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě.
V daném případě se žalobce domáhá slevy z kupní ceny nemovitostí z titulu odpovědnosti žalovaného za vadu prodaných pozemků, na níž nebyl žalovaným jako prodávajícím upozorněn a která spočívá v tom, že přes předmětné pozemky vede podzemní telekomunikační zařízení.
Především je třeba uvést, že ustanovení §503 obč. zák. není ve vztahu k ustanovení §599 odst. 1 obč. zák. ustanovením speciálním, jak namítá dovolatel, nýbrž jde o obecné ustanovení, stejně jako ust. §504 obč. zák., v němž je stanovena šestiměsíční prekluzívní lhůta k vytknutí vady. Aplikace obecných ustanovení obč. zák. o odpovědnosti za vady (§499 - §510) přichází v úvahu jen v případech, že zákon u jednotlivých smluvních typů nemá vlastní právní úpravu odpovědnosti za vady. Protože občanský zákoník u kupní smlouvy obsahuje vlastní právní úpravu odpovědnosti za vady, soudy v dané věci správně vycházely z ust. §599 odst. 1 obč. zák., pokud jde o délku a počátek lhůty k vytknutí vady prodávajícímu.
Ust. §503 obč. zák. ukládá nabyvateli (kupujícímu) oznámit bez zbytečného odkladu zciziteli (prodávajícímu), že třetí osoba uplatňuje své právo k prodané věci. Smyslem této úpravy je, aby zcizitel měl možnost sdělit nabyvateli své námitky proti nároku třetí osoby a aby tak nabyvatel mohl proti třetí osobě uplatnit i ty námitky, které má jeho předchůdce (zcizitel). Nesplnění této oznamovací povinnosti má pouze ten následek, že námitkami, které měl zcizitel proti třetí osobě a které proti ní mohly být nabyvatelem uplatněny, se pak zcizitel může bránit proti nároku nabyvatele z odpovědnosti za takovou vadu. Ust. §503 obč. zák. však nenahrazuje ust. §599 ani §504 obč. zák. a nemění nic na stanovené prekluzívní lhůtě, v níž musí kupující vytknout vadu prodávajícímu, aby se mohl svých práv z odpovědnosti za vady domáhat u soudu. Z ust. §503 obč. zák. tedy nevyplývá jiný běh lhůt pro vytknutí vady koupené věci prodávajícímu a ustanovení §101, 102 obč. zák., která upravují počátek a délku obecné promlčecí doby, se týkají uplatnění práva u soudu, nikoliv u druhé smluvní strany. Jejich aplikace proto přichází v úvahu až při příp. řešení otázky promlčení (srov. §508 obč. zák.), tj. zda nárok z odpovědnosti za vady byl u soudu uplatněn včas.
Při právním posouzení počátku a běhu lhůty k uplatnění práva kupujícího z odpovědnosti za vady tedy odvolací soud aplikoval správná ustanovení a vyložil je v souladu s konstantní judikaturou. Dovolacímu přezkumu předložené právní otázky tak nezakládají důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Pak ovšem není dovolání proti tomuto rozsudku přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 2.875,- Kč ( vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75.- Kč ( §7, §11 odst. 1 písm. k/ a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová