ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.2583.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 2583/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce D.J. s.p. , proti žalovanému J.K. , o 218.963,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníne pod sp. zn. 9 C 1050/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2000 č.j. 15 Co 498/97-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníne rozsudkem ze dne 6. 6. 1997 c.j. 9 C 1050/96-38 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 216.963,40 Kč a rozhodl o náhradě nákladu řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně poté, co v průběhu odvolacího řízení připustil změnu žaloby - její rozšíření o částku 2.000,- Kč a o úroky z prodlení, rozsudkem ze dne 18. 2. 2000 č.j. 15 Co 498/97-68 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že kromě částky přiznané žalobci soudem prvního stupně je žalovaný povinen zaplatit žalobci 3 % úrok z částky 216.963,40 Kč od 1. 10. 1992 do 14. 7. 1994 a 16 % úrok z této částky od 15. 7. 1994 do zaplacení, ohledně další žalované částky 2.000,- Kč a úroku z prodlení žalobu zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé byl potvrzen, ve výroku o nákladech řízení byl zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku s výjimkou výroku o náhradě nákladu řízení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. a namítá, že odvolací soud rozhodl na základe nesprávného právního posouzení věci, neboť má za to, že on není v této věci pasivně legitimován. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadené části a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Závěr, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, nelze tedy vyvozovat jen z formálního označení výroku, nýbrž především z porovnání věcného obsahu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé a obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně.
V dané věci byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrzen. Oba soudy při vymezení práv a povinností účastníků dospěly totiž ke shodnému závěru o důvodnosti uplatněného nároku na zaplacení částky 216.963,40 Kč. Protože v odvolacím řízení žalobce rozšířil žalobu o úroky z prodlení, rozhodl odvolací soud též o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení z uvedené částky. I když odvolací soud formálně označil tento výrok svého rozhodnutí jako změnu rozsudku soudu prvního stupně, nelze ani v tomto rozsahu považovat rozsudek odvolacího soudu za měnící, neboť nárok na zaplacení úroku z prodlení nebyl předmětem řízení před soudem prvního stupně. Navíc přípustnost dovolání proti tomuto výroku je vyloučena ustanovením §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. R 62/1998). Dovolání proti vyhovujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu není tedy podle §238 o.s.ř. přípustné.
V rozsahu, v jakém nebylo odvolacím soudem žalobě vyhoveno (ohledně částky 2.000,- Kč a části příslušenství), pak k dovolání není žalovaný subjektivně oprávněn (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání muže odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno, ani nebyla vyslovena přípustnost dovolání a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu neučinil (§239 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Z hlediska ust. §238 a §239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by tak mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 4 věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaný nemel v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová