ECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.100.2000.1
sp. zn. 4 Tvo 100/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2000 stížnosti obžalovaných Ing. J. T., CSc., a Ing. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2000, sp. zn. 10 Ntv 10/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obou obžalovaných zamítají.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2000, sp. zn. 10 Ntv 10/2000, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných Ing. J. T., CSc. a Ing. J. H. do 31. 12. 2000.
Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní včasnou stížnost. Obžalovaný Ing. J. T., CSc., ve stížnosti namítá, že mu nebyla prokázána žádná trestná činnost, jeho spontánní přístup k celé věci nemůže odůvodnit obavu, že uprchne nebo se bude skrývat, doposud nebyl trestán, vazební důvody u něho neexistují. Obžalovaný Ing. J. H. ve své stížnosti namítá, že byl ze závažných důvodů donucen odmítnout jakoukoliv zdravotní péči, ze zdravotních důvodů se velice obtížně pohybuje, většinu osob, které jsou v zahraničí spojovány s případem, vůbec nezná, v žalobě i v trestním spisu jsou rozporuplné údaje a formulace. Oba obžalovaní požadují propuštění z vazby na svobodu a zrušení napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnosti nejsou důvodné.
Předně bylo zjištěno, že návrhy na prodloužení vazby byly u obou obžalovaných v souladu s ustanovením §71 odst. 6 tr. ř. podány včas předsedou senátu Vrchního soudu v Praze. Obžalovaný Ing. J. T., CSc., byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. Nt 254/97, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř. tehdy platného s účinností od 24. 9. 1997. Obžalovaný Ing. J. H. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. Nt 1035/98, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř. tehdy platného s účinností od 4. 8. 1998. Oba obžalovaní jsou nyní ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na oba obžalované byla podána obžaloba pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm b) tr. zák. platného do 30. 6. 1998. Věc se nyní nachází ve stadiu řízení před Krajským soudem v Hradci Králové jako soudem I. stupně, když jeho rozsudek byl v odvolacím řízení zrušen Vrchním soudem v Praze.
Důvody vazby obou obžalovaných podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. velice podrobně popsal a vyložil v napadeném usnesení Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. K námitkám uvedeným ve stížnostech obžalovaných Nejvyšší soud dodává, že je proti nim nadále vedeno řízení pro trestný čin podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. platného do 30. 6. 1998 s trestní sazbou 8-12 let odnětí svobody, oba obžalovaní mají kontakty v zahraničí a existuje tedy reálná obava, že by se mohli skrývat pobytem v cizině, aby se vyhnuli hrozícímu vysokému trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud v daném rozhodnutí nemůže řešit otázku viny obou obžalovaných a jejich námitky v tomto směru. K prodloužení vazby postačuje důvodné podezření z toho, že se obžalovaní trestných činů dopustili, což zatím nebylo vyvráceno, jak vyplývá z rozhodnutí soudu I. i II. stupně. Argumentem pro propuštění Ing. H. z vazby nemůže být ani skutečnost, že odmítá zdravotní péči ve vězeňském zdravotním zařízení.
Pokud jde o podmínky §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obou obžalovaných, Nejvyšší soud souhlasí se závěry napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, že pro obtížnost věci, tj. zejména rozsáhlost spisového materiálu a nutnost opatřovat a provádět řadu důkazů v zahraničí cestou právní pomoci, nebylo možno trestní stíhání Ing. J. H. skončit ve dvouleté lhůtě trvání vazby a trestní stíhání Ing. J. T., CSc., v prodloužené lhůtě trvání vazby do 4. 8. 2000. Pokud by byli oba obžalovaní propuštěni na svobodu, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchli či se skrývali a přinejmenším tak podstatně ztěžovali dosažení účelu trestního řízení.
Prodloužení vazby obou obžalovaných do 31. 12. 2000, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněná, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnosti obžalovaných jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l