ECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.80.2000.1
sp. zn. 4 Tvo 80/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2000 stížnost obžalovaného A. U., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 3 Ntv 4/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 3 Ntv 4/2000, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného A. U. do 31. 7. 2000.
Proti tomuto usnesení podal včasnou stížnost obžalovaný A. U. sám i prostřednictvím svého obhájce. Ve stížnosti poukázal především na to, že není jeho vinou, že byla odročována hlavní líčení, nikdy v průběhu trestního řízení nebyla specifikována konkrétně obava, že by se na svobodě skrýval, má trvalé bydliště spolu s rodinou v České Lípě. Navrhl zrušení napadeného usnesení a propuštění na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Předně bylo zjištěno, že návrh na prodloužení vazby byl v souladu s ustanovením §71 odst. 6 tr. ř. podán včas předsedou senátu Krajského soudu v Brně.
Obžalovaný A. U. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 2. 1998, sp. zn. 2 Ntv 23/98, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř. tehdy platného. Naposledy bylo o vazbě obžalovaného rozhodováno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. 3 Ntv 1/2000, kterým byla vazba prodloužena do 20. 5. 2000, vazební důvody byly shledány podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. 3 Tvo 25/2000, byla zamítnuta stížnost obžalovaného A. U. proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
Obžalovaný A. U. je stíhán pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 4 tr. zák., jehož se měl dopustit s dalšími dvěma spolupachateli v průběhu února 1998 v Rakousku, kde měli odcizit tři osobní automobily v hodnotě téměř tři miliony Kč. V současné době je věc ve stadiu řízení u soudu prvního stupně po zrušení původního rozsudku, jímž byl za uvedený trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let.
Důvody vazby obžalovaného A. U. podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. byly podrobně vyloženy v napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i v předchozím výše uvedeném usnesení tohoto soudu ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky. Nejvyšší soud nemá, co by k nim dodal, neboť v těchto rozhodnutích jsou uvedeny konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a trestu vyhnul (hrozící vysoký trest, trestná činnost v minulosti v souvislosti s nedovoleným překročením státní hranice, před spácháním posuzovaného trestného činu v cizině se obžalovaný pohyboval po celém území České republiky, měl se prokazovat cestovním pasem na cizí jméno).
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených ustanovením §71 odst. 3 tr. ř., a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku výše uvedeného posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby. V této fázi řízení nebyly shledány žádné průtahy.
Dne 10. 3. 2000 byl spis vrácen krajskému soudu, hlavní líčení nařízená na 15. 3. 2000, 13. 4. 2000, 12. 5. 2000, 5. 6. 2000 a 28. 6. 2000 musela být odročena z důvodů nedostavení se obhájců (2x), nemoci předsedy senátu (1x), nutnosti výslechu znalce, který se nedostavil k hlavnímu líčení, a výslechu svědka a opětně znalce.
Nejvyšší soud shledal, že v dané trestní věci jsou dány podmínky pro prodloužení vazby obžalovaného A. U. uvedené v §71 odst. 3 tr. ř., a plně se v tomto směru ztotožnil se závěry napadeného usnesení. Propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by reálně hrozilo, že bude podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. ř. tím, že obžalovaný uprchne či se bude skrývat.
Prodloužení vazby obžalovaného A. U. do 31. 7. 2000, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal